Už když sociální demokracie loni vstupovala do vlády s hnutím ANO, muselo být předsedovi Janu Hamáčkovi i dalším špičkám ČSSD jasné, že společně nedovládnou. Je to jediný způsob, jak na sebe před voliči upozornit a získat zpět aspoň část ztracené podpory. Jenže výměna ministra kultury, jehož jméno donedávna neznala většina sociálnědemokratických voličů, za dalšího ministra kultury, jehož jméno si voliči ještě ani nestačili zapamatovat, rozhodně není tím momentem, pro který se vyplatí vládu bořit.
ČSSD to dobře ví, a proto i teď ve vedení strany převládá snaha ve vládě zůstat. Samozřejmě ne za každou cenu. Pokud by měla ČSSD úplně ztratit tvář, bylo by lepší odejít. Do konce prázdnin se ale definitivního rozuzlení zřejmě nedočkáme. Lidé odjeli na dovolené a veřejné dění je v žebříčku hodnot daleko za potápěním či sběrem rybízu. Proto je lepší přes léto nedělat žádné unáhlené kroky. Hrozí totiž, že by si jich nikdo nemusel všimnout.
ČSSD přesto z vlády nejspíš odejde. Ale důvodem bude něco jiného. Něco, s čím jsou schopni ztotožnit se nejen zbylí sociálnědemokratičtí voliči, ale většina země. A rozhodně to nebude konflikt se Zemanem, který levicové voliče přirozeně přitahuje.
Důvodem odchodu tak bude buď obžaloba Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo, která by mohla padnout už v horizontu týdnů, nebo zásadní spor s hnutím ANO o levicová témata. ČSSD už vypustila menší pokusný balonek v červnu, když nepodpořila předlohu zákona o státním rozpočtu a rozhodla se hrát roli levicového rebela. Pro své resorty, zejména pro sociální politiku, chce získat více peněz. Přesně to je způsob, jakým by ČSSD mohla inteligentně vycouvat z vlády.
Přečtěte si komentář: Zeman je zpět v ČSSD
Babišovi by ovšem ve vzájemném konfliktu nahrávala nejednota sociální demokracie. Tu má přitom ČSSD přímo zakódovanou v genech. Pod vedením jinak vyhýbavého a nevýrazného Jana Hamáčka je ale strana překvapivě jednotná. A svého předsedu se dokonce snaží dál posílit. Ukázalo se to minulé pondělí, kdy strana svěřila odpovědnost za svůj osud v koalici do Hamáčkových rukou.
Pokud si ČSSD jednotu udrží, může si s ní Babiš užít ještě mnoho starostí. Sice disponuje ve sněmovně hned dvěma většinami (tou druhou s SPD a KSČM), ale do paktu s extremisty se mu moc nechce, aby si nepoškodil svůj pečlivě pěstovaný obraz evropského státníka. Ačkoli je tedy ČSSD aktuálně v nejhorším stavu za posledních 30 let, drží v ruce cenný trumf, který je dobré využít v tu pravou chvíli.
Čtěte další články Jana Novotného
