Mluví se o ní z českých sportovců asi nejvíc. Příčinou byl hodně neobvyklý jev: ani v jednom z letošních závodů na 400 metrů překážek ji nikdo neporazil. Zuzana Hejnová přitom sezonu začínala v nové tréninkové skupině. Změna jí očividně prospěla.
Pod vedením Dalibora Kupky se v Moskvě stala mistryní světa, zaběhla nejlepší světový čas a stala se i vítězkou seriálu Diamantová liga. Díky tomu se atletka Dukly vyšvihla na čelná místa domácích i mezinárodních anket. Zároveň je už několik týdnů v přípravě na další sezonu a momentálně trénuje v jihoafrickém Potchefstroomu.
E15: Letos jste běžela třináct závodů a všechny jste vyhrála. Užíváte si ocenění za výbornou sezonu?
Abych řekla pravdu, nemám moc času si tyto akce vychutnávat. Podzim je i obdobím nabírání tréninkových objemů, takže kvůli některým vyhlášením jsem musela přijet ze soustředění a pak se zase hned vrátit. Trénink se nesmí ošidit. Vím, že tato sezona byla něco speciálního, co se už nemusí zopakovat. Myslím, že mi to dojde až časem. Teď už se k tomu moc nevracím. Dívám se do budoucnosti a bylo by krásné, kdybych na vítězné vlně pokračovala.
E15: Zvítězila jste v anketě o nejlepší evropskou atletku, na vyhlášení nejlepšího atleta světa jste ale do Monaka nejela. Tušila jste, že cenu nezískáte?
Z evropské ceny mám opravdu obrovskou radost. Povede se to jen pár vyvoleným a já si nikdy nemyslela, že bych to mohla také dokázat. A do Monaka jsem nejela hlavně proto, že jsem nechtěla vypadnout z tréninku. I když jsem měla také určité signály od organizátorů. V Monaku se vyhlašuje jen vítěz a další pozvaní tam působí v roli diváků. Ale už sama nominace byla pro mne velikou poctou.
E15: Objemové tréninky nemají sportovci zrovna v lásce. Jak je to u vás?
Na podzim je trénink tvrdý a dost bolí. Začátek mě stál hodně sebepřemlouvání. Ale to, co se dělo letos, jsem ještě nezažila. Občas jsem i remcala a smlouvala třeba o to, jestli bych nemohla mít delší pauzu mezi úseky. Na druhé straně je super, že jsem se s tím dokázala poprat. Trenér je s mým přístupem spokojen, ale jsem ráda, že to mám za sebou. Teď už se těším na další rok.
E15: Na co se v příští sezoně zaměříte?
Vrcholem bude mistrovství Evropy, a protože mi z tohoto šampionátu chybí medaile, ráda bych ji v Curychu získala. Vedle toho se opět zaměřím na Diamantovou ligu. Budu obhajovat prvenství v disciplíně a chtěla bych na loňský triumf navázat.
E15: Jako elitní atletka si přijdete na slušné peníze, ale ve srovnání s příjmy v některých jiných sportovních odvětvích vyděláváte méně. Neštve vás to?
Samozřejmě mě to mrzí, ale věřím, že by se to časem mohlo zlepšit. Atletika je ve srovnání s některými jinými sporty velká dřina, zdaleka však není tolik ohodnocena. V některých odvětvích je peněz nepřiměřeně moc a sportovci je ani nevyužijí. Beru to ale, jak to je. Vydělám si víc, než kdybych chodila normálně do práce, a atletikou se navíc bavím.
E15: Jak jste si po minulé sezoně odpočinula? Je o vás známé, že máte ráda aktivní formy odpočinku.
S přítelem Honzou jsme byli dva týdny na Srí Lance. Tam to vyloženě odpočinek nebyl, protože jsme hodně cestovali a poznávali krásy ostrova. Další týden jsme strávili v Egyptě na lodi a cíl byl jednoznačný – potápění. Jezdíme se potápět už asi tři roky.
E15: Máte nějaký zajímavý „úlovek“?
Viděli jsme spoustu žraloků a kladivounů. Byl to ohromný zážitek. Někteří se pohybovali docela blízko, odhadovali jsme to na dvacet metrů, a to je fakt nepatrná vzdálenost. Shodli jsme se, že měli tak tři metry, což už jsou velké kusy. Potápění mě hrozně baví, a proto se snažím, aby vždycky po sezoně zbyl týden na tento krásný koníček.
E15: Kde se vám nejvíc líbilo?
To se nedá říct. Každá země má něco do sebe a na každé je něco krásné, ale kam bych se určitě ráda vrátila, jsou Filipíny. Hlavně proto, že jsou rozsáhlé a člověk pokaždé vidí jen malou část. Ráda bych poznala i další kouty.
| Zuzana Hejnová (26) |
|---|
| Mluví se o ní z českých sportovců asi nejvíc. Příčinou byl hodně neobvyklý jev: ani v jednom z letošních závodů na 400 metrů překážek ji nikdo neporazil. Zuzana Hejnová přitom sezonu začínala v nové tréninkové skupině. Změna jí očividně prospěla. Pod vedením Dalibora Kupky se v Moskvě stala mistryní světa, zaběhla nejlepší světový čas a stala se i vítězkou seriálu Diamantová liga. Díky tomu se atletka Dukly vyšvihla na čelná místa domácích i mezinárodních anket. Zároveň je už několik týdnů v přípravě na další sezonu a momentálně trénuje v jihoafrickém Potchefstroomu. |
E15: Co vaše atletické začátky? Dělala jste od začátku atletiku, nebo jste zkoušela i jiný sport?
Začínala jsem v Liberci, a jelikož starší sestra Michaela také dělala atletiku, chtěla jsem být jako ona. Chodila jsem do atletického kroužku a později na atletickou základní školu. Žádný jiný sport jsem nezkoušela, ale v rámci tréninku jsme v podstatě dělali úplně všechno včetně míčových her nebo gymnastiky.
E15: Proč jste si vybrala právě trať 400 metrů překážek?
Spíš mi byla vybrána. V patnácti jsem trénovala v Jablonci u trenérky Dany Jandové. Věnovala jsem se víceboji a dělala skoro všechno. Jednou přišla trenérka s nápadem, že na extralize zkusím čtyřstovku. I když jsem ji předtím nikdy neběžela, zvládla jsem to. A jelikož jsou ve víceboji i překážky, se kterými jsem neměla problém, trenérka se rozhodla, že zkusím 400 metrů překážek. Hned od začátku mi to šlo a zároveň se mi to i zalíbilo.
E15: Co je v závodě na jedno kolo s deseti překážkami nejdůležitější?
Je to hned několik věcí. Člověk musí být rychlý, ale zároveň vytrvalý. Musí umět techniku přeběhu překážek a mít cit pro rytmus. Do toho musí být silný psychicky a mít vůli.
E15: Jak jste se prokousávala do špičky?
Měla jsem štěstí, že jsem se moc prokousávat nemusela. Od šestnácti do dvaadvaceti jsem na mezinárodní scéně sbírala medaile. Přechod do elitní kategorie je vždycky těžký, ale od roku 2005 – kdy jsem byla ještě juniorka – se pravidelně účastním vrcholných soutěží dospělých. Ovšem teprve loni na olympiádě v Londýně jsem získala první velkou individuální medaili. Nechala na sebe dlouho čekat, ale o to větší radost jsem z ní měla.
E15: Dlouho jste byla základním kamenem tréninkové skupiny Rychlý holky. Jak na toto období vzpomínáte?
Byla jsem tam zhruba sedm let. Prožila jsem spoustu pěkných i méně příjemných chvilek. Nejraději vzpomínám na období, kdy jsem pod vedením Martiny Blažkové trénovala jen se sestrou. Pak se k nám přidala další děvčata a pořád to bylo fajn. Bylo nás pět nebo šest, což byl optimální počet. Postupem času – když se skupina rozrůstala – už to taková pohoda a klid nebyly. Přesto na všechna ta léta ráda vzpomínám.
E15: I když jste v Londýně spolupráci s trenérkou Blažkovou završila bronzovou medailí, brzy jste ohlásila odchod. Cítila jste, že už není kam dál směřovat?
Bylo opravdu zvláštní odcházet po vydařené sezoně, ale cítila jsem, že už takhle nechci pokračovat. Potřebovala jsem nový impulz a změnit zajetý stereotyp. Chtěla jsem se z tréninku znovu radovat a nemít ho jako povinnost. Také jsem už nechtěla být tahounem skupiny. Proto ta změna.
E15: Dá se popsat rozdíl mezi Martinou Blažkovou a vaším novým koučem Daliborem Kupkou?
Každý trenér má něco specifického. S Martinou jsme si víc „hrály“. Dělaly jsme hodně kondiční přípravy a méně speciální. U Dalibora je větší důraz na tu část tréninkové stránky, kterou chce zrovna rozvíjet. Je tam větší zaměření i intenzita.
E15: V čem vám trenér Kupka víc vyhovuje?
Vyhovuje mi jeho přístup. Všechno dokáže podat tak, že je to vlastně hrozně jednoduché. Umí člověka pozitivně motivovat. I když jsem si myslela, že překážky vcelku umím, stále mi předává spousty důležitých rad. Jeho trénink je jednoduchý, ale správně postavený.
E15: Je pro vás trénink v mužské skupině náročnější, než kdybyste se připravovala výhradně se ženami?
Nevím, jestli je náročnější, ale je úplně jiný. Proti dřívějším sezonám jsem se zlepšila v rychlostních parametrech. Tím, že se mnou běhají kluci, ušetřím spoustu sil. Snažím se jim stačit, a to mě motivuje.
E15: Čemu se od svých tréninkových parťáků můžete přiučit?
Jsou to neuvěřitelní dříči. Konkrétně třeba Pája Maslák je úplný nezmar.
E15: Jste na vrcholu sil a kariéry. Přesto: nepřemýšlíte už o tom, co budete dělat, až přestanete závodit?
Samozřejmě o tom přemýšlím, i když čas skončit s atletikou ještě nepřišel. Ráda bych pracovala s dětmi. I proto jsem studovala střední pedagogickou školu. Vždycky mě to bavilo a děti mám ráda. Představovala bych si něco jako školku či sportovní klub.
E15: Jste favoritkou největší domácí ankety Sportovec roku. Co by pro vás výhra znamenala?
Sama jsem napjatá, jak to dopadne. Uvidím, jestli hlasující uznají, že jsem letos byla nejlepší. Bylo by to pro mne něco neuvěřitelného. Česká republika má množství skvělých sportovců, a kdybych vyhrála, byl by to obrovský úspěch.
Čtěte také:
Ondřej Synek: Veslovat můžete jen pro radost, ne pro peníze
Roman Šebrle: Skončit jsem už musel, ale pořád se cítím na dvacet
ČSSD chce ministra sportu. Vlastní ministerstvo by ale neměl
