Tohle Oko bych rád zasvětil nápadu, který stojí za to trochu rozebrat, nikoli pro jeho geniálnost, ale přesně z opačného důvodu. Na mysli mám samozřejmě „velkou ideu“, že by stát přesunul dosavadní platby za státní pojištěnce, což bude letos zhruba 73 miliard korun, na bedra ekonomicky aktivních, jimž by se zvýšila sazba pojistného. Zároveň by prý klesla zátěž prostřednictvím daně z příjmů v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy.
Pokud vám to přijde ok, pak je vynikající důvod pro to, přečíst si tohle nebo tohle. Co člověka poněkud znervózňuje, je fakt, že na ministerstvu financí se o téhle možnosti vůbec diskutuje, protože to lze vysvětlit jen dvěma možnými způsoby.
Za prvé, na financích už nezůstal nikdo, kdo by mikroekonomickým dopadům různých daní rozuměl, takže brainstormují daňoví kutilové. Druhou a snad ještě více zneklidňující možností je, že odborníci sice v Letenské 15 existují, ale svoje znalosti si raději ponechávají pro sebe.
Zvednout sazbu pojistného, aby nahradila více než 70 miliard korun dosavadní platby za státní pojištěnce, znamená významně zatížit cenu práce. Že by to vykompenzovali na „příjmovce“ u fyzických osob? Ani náhodou. I kdyby to nastavili jako příjmově neutrální, účinek na trh práce nemůže být než negativní.
Jak to? Takto: každý pohyb sazeb pojistného přímo zvyšuje to, čemu se říká „daňový klín“. Pod ním se skrývá fakt, že kdo si najde práci, z každé vydělané koruny platí plnou (a v případě přijetí záměru zvýšenou) sazbu, zatímco předtím měl pojistné placené.
Daňový klín, červená je Česko, černá je průměr OECD:
Platby za státní pojištěnce jsou totiž financovány z výnosu všech daní, tedy nejen z příjmů fyzických a právnických osob, ale i ze zdanění spotřeby prostřednictvím DPH, ze zdanění tabáku, benzínu, alkoholu, hazardních her, zkrátka všeho ostatního, kromě zdravotního pojištění. Spousta z nich deformuje podněty k ekonomické aktivitě méně než zdravotní pojistné, jež je vlastně „zdravotní daní“. Na rozdíl od daně z příjmů fyzických osob se u plátců zdravotní daně neuplatňují žádné odečitatelné položky, slevy na děti, bonusy a kdovíco ještě, které způsobují, že vysoké procento lidí fakticky žádnou příjmovou daň neplatí, ale zdravotní a sociální pojištění ano. Tady je to vidět krásně, stačí si kliknout v tabulce na „decomposition of tax wedge“.
Bude-li potřeba zvedat objem peněz pro zdravotnictví, jako že bude, pak v každém případě raději prostřednictvím méně deformující platby za státní pojištěnce (financované z daňové melanže) než zvedáním sazby zdravotní daně alias pojistného. Měl jsem za to, že tomuhle snad už na příslušných úřadech rozumí každý, ale ono ne.
Podobné zásahy ekonomice škodí, i když teď momentálně je nepociťujeme, protože na pracovním trhu je přetlak poptávky. Až se karty otočí, pak teprve se to pozná, ale o to víc. Na koho to disproporční dopadne? Na mladé lidi, kteří ještě nemají plnou produktivitu, na ty, kteří jsou těsně před důchodem, anebo jsou na začátku příjmové škály, tedy na pracující chudé. Člověka, který by z titulu funkce měl těmhle věcem rozumět, takovýhle nesmysl nemůže napadnout. Úmyslně dávám odkazy na OECD, protože jsme jejím členem a ministerstvo financí s experty OECD udržuje pravidelný kontakt již mnoho let.
Žádná omluva pro tuhle odbornou zhovadilost neexistuje!!!
