Evropští kontroloři chystají šťáru v mlékárnách a jatkách
Čeští veterináři mají pondělí 19. ledna v kalendáři zakroužkováno červeně. V ten den mají do Prahy přiletět „ostří hoši“ z dublinského Food and Veterinary Office. Potravinový a veterinární úřad se sídlem v Irsku je kontrolním orgánem Evropské komise. Jeho pracovníci přijedou přezkoumat, zda naši státní zvěrolékaři postupovali správně a korektně při schvalování potravinářských závodů, které mohou na trhu působit po vstupu Česka do Evropské unie.
Lednová inspekce bude jednou ze závěrečných před naším připojením. Očekává se, že významně ovlivní hodnotící zprávu. V té poslední z 5. listopadu 2003 se Evropská komise pozastavila nad neplněním hygienických směrnic v řadě potravinářských provozů, zejména těch, které zpracovávají maso a mléko. Varovala, že značný počet provozů nebude ke dni vstupu splňovat odpovídající požadavky. Kdyby nyní evropská inspekce objevila nějaké závažnější potíže, hrozily by zřejmě sankce celé zemi. České úřady ale vážnější problémy neočekávají.
Kam, pánové, kam jdete?
Ve třech skupinách budou inspektoři po dva týdny kontrolovat vybrané české masokombináty, mlékárny, zpracovatele drůbeže, ryb, králíků, zvěřiny i vajec. Budou sledovat, jestli vysvědčení, které je na papíře, odpovídá skutečnosti. Zatím se neví, kam vyrazí. To se rozhodne právě v to lednové pondělí. Je však jisté, že středobodem zájmu budou podniky s velkou kapacitou, které se chystají na komunitární trh. „Nejhorší jsou kontroloři z Německa. Vidí v nás přímé ohrožení pro své firmy. Lepší jsou třeba Dánové a Holanďané,“ říká generální ředitel jedné z potravinářských firem, u nichž kontroloři byli v minulosti.
Nejtěžší úkol.
Proces schvalování je mimořádně senzitivní. „Za posledních deset let jsme nestáli před obtížnějším úkolem, než je tento,“ říká ústřední ředitel Státní veterinární správy Josef Holejšovský.
Veterinární monitoring započal v roce 2001. Zpracovatelské podniky, respektive jejich jednotlivé provozy (v masokombinátu jde o jatka, bourárnu, výrobnu, expedici, sklady) byly zařazeny do několika kvalitativních skupin podle toho, jak vyhovují legislativě EU (EURO 29/2002). Jak šel čas, byly od nejhorších k nejlepším postupně zavírány. Do konce listopadu loňského roku skončilo téměř 500 provozů.
Finále však proběhlo v minulých dnech. To teprve většina podnikatelů žádala veterináře o osvědčení, že jejich podniky odpovídají aktuálnímu znění harmonizovaného veterinárního zákona. Předběžné, zatím neautorizované odhady uvádějí, že sítem v prosinci neprošlo dalších 320 provozů z celkových asi čtyř tisíc kontrolovaných.
Jak již veterináři podnikatele varovali, od Nového roku by už neměly podniky nesplňující požadavky veterinárního zákona a souvisejících vyhlášek fungovat.
Měli je zlikvidovat dříve.
Potravinářská komora, zastupující především velké zpracovatele, byla od počátku zastánkyní nemilosrdného postupu. „Myslíme, že podniků mohlo být zavřeno ještě více. Řada provozů měla skončit před čtyřmi nebo pěti lety. Po celou tu dobu tady totiž těm poctivým a svědomitým dělaly nekalou konkurenci,“ míní ředitel komory Miroslav Koberna.
Je známo, že mezi „odstřelenými“ nejsou žádné velké ryby. Trh opustí především malé a střední firmy. „Dělali jsme postupné kroky. Všechny provozy, o nichž jsme věděli, že je budeme provozovat dlouhodobě, jsme krok za krokem uváděli do potřebného stavu. V posledních dvou letech jsme se v souladu se směrnicemi zaměřili na veterinární a hygienická opatření,“ uvedl loni v listopadu generální ředitel mlékáren Madeta Milan Teplý. Každý rok do této oblasti největší mlékárna v zemi prý investovala přibližně patnáct milionů korun.
Ačkoliv mlékáren padlo relativně nejméně, řada regionálních výrobců z trhu mizí. Končí třeba sýrárna v Rovensku pod Troskami, ve Velkém Valtinově a v Jaroměři-Josefově. Jaroměřská sýrárna Alimpex výrobu eidamských sýrů ukončila, protože nízké ceny prý neumožňují investovat do obnovy jejího zastaralého zařízení. „Investice by přišly na několik desítek milionů korun,“ uvedl jednatel firmy Radek Málek. O práci tak přichází 60 zaměstnanců. V prvních lednových dnech ale firma naznačila, že by výrobu zase ráda obnovila. Nový rozjezd připravuje i druhdy moderní Českolipská mlékárna. Výrobu chce znovu nastartovat po tříleté přestávce.
Nerentabilní jatka.
V masném průmyslu byla uzavřena především některá jatka. Uzavřel je například olomoucký Hanácký masokombinát a nyní se chce soustředit pouze na masnou a uzenářskou produkci. Obdobně postupoval i Masný průmysl v České Lípě. Ukončení činnosti ohlásila také jatka ve Skorošicích na Jesenicku, v Chotěboři na Havlíčkobrodsku, v Žirovnici na Pelhřimovsku, vyrábět přestala i jatka v Liberci a Jablonci. Konec je přičítán nízké přidané hodnotě a nízké rentabilitě tohoto druhu podnikání. „Mnoho odborníků je toho názoru, že v Česku by stačily pouze dvě velké porážky. Současný stav je nenormální,“ míní Koberna z Potravinářské komory.
Za největší hygienickou překážku je považován bruselský požadavek na nekřížení čistých a špinavých cest (aby se vstupní suroviny nepotkávala s hotovými výrobky). V řadě případů je tak třeba měnit celkovou dispozici závodu.
Vysavač peněz.
Pro mnohé podniky byl finiš finančně náročný. Masna Příbram musela za dva a půl roku investovat 120 milionů korun, což jsou v tomto sektoru velké peníze. Kompletně rekonstruovala masnou výrobu, expedici, vařenou výrobu, myčku beden a bourárnu. Koupila také nové chladírenské vozy a auta na přepravu zvířat. Jak uvedl generální ředitel Jiří Jedlička, modernizovala balírnu masa. skladovací prostory, naposledy i jatka. Je otázkou nakolik některé firmy dokáží velké investice ekonomicky ustát. V minulosti se do finančních obtíží dostaly právě nejmodernější firmy – Kostelecké uzeniny, Masokombinát Martinov. Jiné však vykazují přes obří investice stabilitu. Z nich je možné uvést například Hamé Babice, největšího domácího producenta hotových jídel, kupříkladu paštik, který do výroby za čtyři roky investoval 1,25 miliardy korun.
Jen na českém trhu.
Pro příště by v Česku neměly být provozy nevyhovující evropské legislativě. Jsou ale určité výjimky. Jednak jsou podniky rozděleny na závody s velkou a malou kapacitou. Malá kapacita je přesně definována objemem výroby. Tyto podniky mají určité úlevy, mohou ovšem své zboží dodávat pouze na lokální trh v rámci České republiky. „To neznamená, že by na komunitární trh vůbec nesměly. Splní-li podnik s malou kapacitou všechny podmínky vyžadované po podnicích s velkou kapacitou, i on místo kulatého razítka, které označuje, že zboží bude pouze na vnitřní trh, dostane oválné razítko a může na trh komunitární,“ podotýká šéf českých veterinářů Josef Holejšovský.
Je také malá skupina podniků, které si s Bruselem vyjednaly zvláštní přechodné období na dva až tři roky. V té době mohou odstranit závady. Bylo jich původně 52, teď jich je kolem třicítky. Přitom v samém prvopočátku o přechodné období projevilo zájem asi 2000 závodů.
Proč takový propad? Přechodné období neznamená prázdniny. Bude se průběžně kontrolovat, zda k odstraňování závad dochází v souladu s navrženým harmonogramem. Spoustu firem však nejspíše odradily podmínky, za nichž by se měly výrobky uvádět na vnitřním trhu. Podle příslušné vyhlášky by totiž výrobce musel na spotřebitelském balení uvést, že zboží je „určeno k prodeji pouze v ČR“. Některé firmy usoudily, že by to z jejich produkce udělalo jakýsi „second hand“.
Suroviny z podniku v přechodném období mohou být dány ke zpracování pouze dalším podnikům v přechodném období. Pokud by přece jen od nich nakoupil surovinu někdo jiný, budou i na něj kladeny stejné povinnosti jako na firmy v přechodném období. Na seznamu „firem v přechodu“ z konce října jsou třeba Velkopavlovické drůbežářské závody, AGF Trading (jeho závod Litoměřice), firma Drůbež Příšovice, jatka ve Svitavách, v Blatné, Oudoleni, Velkém Meziříčí. Dále pak ZVOS Hustopeč, Krkonošské sýrárny, Mlékárna Čejetičky, Mlékárna Kralovice, Mlékárna Dvorec, Tavírna sýrů Nymburk.
Stihneme to dříve.
Mlékárna Čejetičky, sídlící v Mladé Boleslavi, chce přechodné období využít na rekonstrukci provozu. Patří k nejstarším v republice a její dispoziční řešení neodpovídá požadavkům veterinární legislativy. „Rekonstrukce byla a je finančně i časově náročná. Proto jsme potřebovali na přestavbu určité časové období, které však nekorespondovalo s termínem vstupu ČR do EU. Proto jsme žádali o přechodné období do konce roku 2005. Podniky v přechodném období nemohou exportovat. Naše mlékárna je však založena na výrobě čerstvého mléčného sortimentu, který je plně realizován na trhu v ČR a uvedené omezení nás nijak nezasáhne,“ uvedl pro týdeník EURO ředitel mlékárny Zdeněk Košek. Firmě záleží na tom, aby byla plně konkurenceschopná a aby si i v novém tržním prostředí udržela dosavadní postavení. „Podnikli jsme kroky, které znamenaly urychlení přestavby provozu, a v současné době předpokládáme, že přechodné období bude u nás ukončeno již během roku 2004,“ plánuje Košek.
Některé podniky si přechodný režim nakonec rozmyslely. Týká se to například litoměřických drůbežích jatek, patřících do skupiny Agrofert. „Měli jsme sice přislíbeny i nějaké peníze z programu Sapard, ale nakonec jsme se rozhodli jatka uzavřít. Rekonstrukce by byla investičně náročná. Přišla by na 45 milionů korun,“ uvedl šéf skupiny Agrofert Andrej Babiš. Jako důvod přehodnocení uvádí i nedávné uzavření smlouvy o strategické spolupráci s Kosteleckými uzeninami. Smlouva s Kostelcem se týká podniků Maso Planá a Masna Studená, které patří do Babišovy skupiny. Kostelecké uzeniny zpracovávají i drůbež, takže by to do jisté míry bylo křížení zájmů.
Likvidačním rozhodnutím veterinářů konkurenční boj samozřejmě nekončí. Od května se do něj zapojí i podniky z okolních zemích a je otázkou, kdo na čí trh pronikne. Může se stát, že třeba v Německu budou platit našim zemědělcům jen o málo více, ale hned. To bude stačit, aby zemědělci jatečný dobytek dali tam. Sentiment a vlastenectví půjde stranou. Totéž se týká mlékáren. „Může to být samozřejmě ale i naopak. Uvidíme,“ poznamenává šéf veterinární správy Josef Holejšovský.
Josef Holejšovský
Já jsem jim to říkal
Šéfa veterinářů mrzí, že více podniků nepožádalo o přechodné období
EURO: Přelom roku přinesl rušení řady potravinářských provozů, nesplňujících požadavky Evropské unie. Je pro veterináře obtížné zavírat firmy a „brát lidem práci“?
HOLEJŠOVSKÝ: Někteří naši kritici prohlašovali, že to nezvládneme, a teď najednou, když situaci zvládáme, jsou v novinách titulky – Stovky potravinářů končí, popřípadě že velké firmy převládnou i v potravinářství. Přece je to tak správné, že končí ti, kteří nejsou v souladu s evropskou veterinární legislativou. Firmy, které v minulosti do modernizace investovaly, se zcela oprávněně domáhají tvrdého postupu vůči těm, kteří neinvestovali, protože jde o nekalou soutěž.
Navíc nelze hovořit o rušení závodů. Hodnocení se týkalo jednotlivých provozů a velmi často se ruší pouze část závodu. Za příklad mohu uvést olomoucký Hanácký masokombinát, kde jsem nedávno byl spolu s bruselskou inspekcí. Podnik má řadu provozů a jedním z nich jsou jatka. Právě ta teď zavře, protože jejich modernizace by pro něj byla příliš drahou investicí, ale masokombinát nekončí. Maso ke zpracování bude nakupovat odjinud. Kolik lidí přijde o práci, to nevím. Možná vůbec nikdo, je možné, že budou přeřazeni do jiných provozů.
EURO: Veterinární zákon v paragrafu 22 říká, že podnikatelé, kteří zacházejí s živočišnými produkty, musí požádat veterinární správu o vydání osvědčení, že splňují podmínky a požadavky zákona. Termín byl do konce roku 2003. Proč podle vás většina požádala až na samém konci roku? HOLEJŠOVSKÝ: Řada z nich možná různě spekulovala, řada to nechala na poslední chvíli, protože je to v naší národní povaze. Možná si mysleli, že tím něco získají, ale zapomněli na to, že my všechny podniky monitorujeme dlouhodobě. Usoudili, že když požádají na Silvestra odpoledne, takže se tím teprve začneme zabývat. Okresní inspektoráty měly ale provozy dávno zmonitorovány, sledování začalo už v roce 2001. V řadě podniků je i trvalý veterinární dozor. Teď pouze přišlo velké finále. Veterináři vzali patřičný spis, zhodnotili situaci v provozu a už druhého ledna byly žádosti vyřízeny. Provoz, který neodpovídá, nebyl schválen.
EURO: Bude mít likvidace provozů na potravinářský sektor velký dopad? HOLEJŠOVSKÝ: Chtěl bych zdůraznit, že i u jatek, kterých se uzavírá nejvíce, je zbylá kapacita plně dostačující. My jsme nebyli moc rádi, když z nějakého důvodu, třeba ekonomického, skončila velká jatka, protože hygienické podmínky v nich byly většinou dobré, vykonával se tam trvalý veterinární dozor, zatímco jatka s malou kapacitou přetrvávají. Je třeba si ale položit otázku, proč počátkem devadesátých let malá porážková místa vůbec vznikala. Bylo to proto, že některé masokombináty zemědělcům neplatily včas. A tak prvovýrobci hledali náhradní řešení. Zrekonstruovali, často přímo na farmě, nějakou budovu na porážku a začali zvířata porážet sami. Nebylo to asi šťastné řešení, nicméně bylo to řešení problému a my jsme to museli respektovat. Spousta takových provozů s malou kapacitou na trhu zůstává.
EURO: Provozy s malou kapacitou mají v určitých ohledech úlevy dané legislativou Evropské unie. HOLEJŠOVSKÝ: Úlevy se netýkají požadavků hygienických, ale spíše stavebních a technologických. Ovšem malá kapacita je definována tak, že každá jen trochu větší jatka se do ní už nevejdou. Dostat se z kategorie velká kapacita do malé, aby firma mohla čerpat určité výjimky, je ale z ekonomických důvodů nemožné. Každý provoz má nějakou režii, která se nemění s výší výroby. Při záměrném snížení počtu porážených zvířat stoupají zase náklady na jednotku. Problém krachu masokombinátů byl právě v tom, že neměly vytíženou kapacitu. Když chcete pokrýt v masokombinátu alespoň náklady, tak je třeba, aby podnik jel minimálně na 60 až 70 procent.
EURO: Na seznamu podniků, které požádaly o přechodné období, bylo 52 firem. Proč tak málo? HOLEJŠOVSKÝ: Teď už je jich asi jenom 30. I další z toho různě vycouvali. Jedni proto, že se jim podařilo závady odstranit, jiní, že se báli důsledků. Někdo tvrdí, že pokud si přechodné období vyjedná, tak bude muset mít speciální značení svých výrobků, nikdo je od něj nebude chtít koupit, a začne mít proto strach. To byly ony důvody. Oni uvěřili spíše těm, kdo je strašili, než nám, kteří jsme se jim snažili pomoci. Říkám to zcela záměrně, protože my jsme teď v roli likvidátorů, kteří musejí jejich činnost ukončit. Na svou obranu ale můžeme říci, že jsme je na to upozorňovali. Už od roku 2001 jsem zpracovatelům na všech seminářích říkal, že je třeba využít této možnosti a požádat o přechodné období, aby si vytvořili větší časový prostor na realizaci potřebných investic. Přechodné období trvá do konce roku 2005, v některých případech do poloviny roku 2006.
EURO: Jak bude formálně ukončena činnost provozů, které nesplňují požadavky? HOLEJŠOVSKÝ: Neukončí-li zpracovatel svoji činnost sám, obdrží od příslušného veterinárního dozorového orgánu předběžné opatření, jímž mu činnost bude zakázána a uloží se mu závazným pokynem odstranění závad. V takovém případě se nemusí udávat ani nějaký konkrétní termín. Jestliže závady odstraní, oznámí to veterinárnímu dozoru, ten pak provoz zkontroluje, a bude-li odpovídat požadavkům legislativy, tak jej zase schválí.
EURO: Mají ještě možnost začít znovu? HOLEJŠOVSKÝ: To bych chtěl zdůraznit, že všechny ty zpracovatelské provozy, zejména ty, kterým už k cíli mnoho nechybělo - třeba jen týdny - mají ještě šanci. Úplně z trhu nevypadnou, a když si pospíší, mohou se vrátit. Pokud by odstávka trvala několik měsíců, byl by pochopitelně návrat již asi složitý
EURO: Dá se odhadnout, kolik lidí teď přijde o práci? HOLEJŠOVSKÝ: Jde spíše o stovky míst, mezi tisícem až dvěma. Jak už jsem řekl, ne vždy se zavírá celý podnik. Ale úkolem Státní veterinární správy je zajistit, aby výroba odpovídala zákonu, a nikoli už posuzovat, jak se opatření projeví na zaměstnanosti. To je úkolem jiných orgánů.
EURO: Evropská komise měla ve své listopadové zprávě i některé další připomínky v oblasti veterinární. Očekáváte, že se vše do 1. května stihne napravit? HOLEJŠOVSKÝ: Mohou být potíže s včasným přijetím zákona na ochranu zvířat proti týrání. Teď je v Senátu a obávám se, že bude vrácen zpět do sněmovny. Je bohužel asi chyba, že se týká jak velkých hospodářských zvířat, tak i malých domácích mazlíčků. Těm druhým samozřejmě „rozumí každý“, proto projednávání zákona postupuje zdlouhavě.
EURO: Bude včas hotova pohraniční veterinární stanice na letišti v Ruzyni? HOLEJŠOVSKÝ: Dne 14. ledna má být kolaudace a v první polovině února k nám přijede inspekce. Pohraniční veterinární stanici v Ruzyni bude provozovat pražská Městská veterinární správa. Musím ale zdůraznit, že stanice tam byla i dříve, pouze neodpovídala požadavkům EU. Trochu ale vázne uzavření nájemní smlouvy, protože Česká správa letišť (ČSL) po Městské veterinární správě požaduje, aby s ní uzavřela smlouvu o spolupráci. Organizační složky státu ale neuzavírají mezi sebou smlouvy o spolupráci, protože ČSL je státní podnik. My nemůžeme uzavírat takovou smlouvu a také se nemůžeme ve smluvním vztahu zavazovat k činnosti, která nám není dána z veterinárního zákona. Státní úředník může dělat jenom to, co mu zákon ukládá. Předpokládám ale, že se problém zdárně vyřeší.
