Logika konce ministra Jana Mládka se hledá dost těžko. Kauza mimořádně hloupého odeslání českých zákazníků k polským telekomunikačním operátorům pro přívětivější tarify čerstvým náměstkem Bokšteflem je sice nepříjemná, ale není ani náhodou tak vážná, aby bylo nutné pár měsíců před volbami měnit ministra. A navíc zrovna toho, který nejvíce leží v žaludku hlavnímu soupeři ČSSD Andreji Babišovi.
Babiš také od samého počátku rozdmýchával diskusi o předražených datových službách našich operátorů, která má nepochybně racionální jádro, nicméně v zákulisí se spekuluje o něčem úplně jiném, než za kolik má být megabyt.
Největší hráč na trhu, tedy O2, patří pod křídla nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a je hlavním terčem politického a bezpochyby drobet předvolebního útoku. A je to už druhý nájezd Babiše na zájmy miliardáře z Dejvic. Tím prvním byla podpora ministra Hermana v případě oficiálního přijetí dalajlámy. Kellnerovy gigantické obchody v Číně jsou extrémně závislé na politických vztazích české vlády s tou čínskou a každé jejich narušení ho může stát docela dlouhé peníze.
A podle kuloárních drbů chová ministr financí jisté podezření, že za jeho potíže s Čapím hnízdem a nyní i s korunovými dluhopisy a za četnými a dobře připravenými trestními oznámeními je právě Kellnerova parta a nám se tu před očima rozjíždí pěkná válka gigantů.
Zdálo by se jasné, na které straně je v této situaci nejen Mládkovo, ale především Sobotkovo místo. A také to tak podle všeho od počátku probíhalo. Jak se již objevilo v médiích, Mládek změnil své původní stanovisko o přitvrzení zákona v projednávané novele ve prospěch operátorů na základě údajných vnitřních zájmů ČSSD. Jenže Sobotka pak udělal veletoč a postavil se na Babišovu stranu a svého nepříliš oblíbeného ministra mžikem obětoval.
Byl to jen strach z reakce voličů na to, že mu Babiš otluče o hlavu účty občanů za telefon, nebo je za tím něco jiného? Každopádně Mládek mohl mít na Babiše před volbami nabito třeba v případě OKD, kde má Sobotka sice máslo na hlavě za začátku příběhu, ale Babišův postup při řešení současné situace, kdy blokuje absolutně všechny návrhy ministerstva průmyslu, a přebírá tak faktickou odpovědnost za další vývoj, nesměřuje k tomu, že by stát konečně alespoň nyní udělal něco dobře.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
