Zvonění do druhého kola

Dodavatele budou vybírat krajské úřady

Akce Internet do škol je státní zakázkou, která vyvolává vášně od svého vzniku. Předmětem veřejných diskusí se stal tendr, jehož podmínkám nakonec vyhovělo pouze spojenectví AutoContu a Českého Telecomu. V současné době je první etapa zavádění informačních technologií ve školství v podstatě dokončena. Je instalováno téměř pětadvacet tisíc počítačů. A začíná diskuse o další dávce. Není tedy divu, že se opět zvedá polemika o údajně přemrštěných cenách a zvláštním kontraktu. Nový boj se navíc povede o ekonomicky zajímavější část škol. Zatímco v první vlně byly připojovány především menší školy ve venkovských oblastech, nyní má přijít řada na zhruba dva tisíce dvě stě škol v velkých městech, kde lze očekávat vyšší nároky na technické vybavení i vyšší provoz na síti. Většina z nich již připojení k internetu má a patrně bude chtít i některé nadstandardní úpravy. Kromě toho se začíná hovořit o rozšíření projektu na více než šest tisíc veřejných knihoven, a to také není zanedbatelné sousto.

Došly. Pošli.

Situace je zatím nepřehledná, jisté však je, že naděje firem z oboru na tučnou státní zakázku jsou zatím poměrně plané. Ministryně školství Petra Buzková sice jednoznačně říká, že s druhou etapou akce Internet do škol počítá, nicméně rozpočtové možnosti jsou značně omezeny. Natvrdo řečeno v školské kapitole je na realizaci státní informační politiky ve vzdělávání vyčleněno asi 1,2 miliardy korun, z toho ovšem více než devět set milionů spolkne úhrada plateb za první etapu. Na nějaké rozmáchnutí proto zatím není ve státní financích místo. V dobrém případě se podaří ministerstvu najít potřebné zdroje v průběhu příštího roku.
Zdá se však, že není kam spěchat. Stát si podle všeho musí nejprve ujasnit, co vlastně ve školství chce.

Kraje se dočkaly.

Jediná jistota totiž zatím je v tom, že do výběru dodavatelů počítačů i komunikační infrastruktury budou výrazně mluvit krajské orgány. Ministryně Buzková jednoznačně říká, že kraje jsou tím místem, kde by mělo být rozhodováno co a od koho nakoupit. Ministerstvo by zase mělo být místem koordinace, aby v jednotlivých krajích nedocházelo k budování neslučitelných systémů. Stejný názor má i ministr pro informatiku Vladimír Mlynář. Kraje po takovém přístupu volaly od počátku. Vypadá to, že politické rozhodnutí již padlo
Zdálo by se, že v tomto okamžiku je generální dodavatel první etapy AutoCont On Line ze hry. Jeho šéf Vlastimil Palata je však jiného názoru. Upozorňuje, že jeho firma vyhrála tendr na dodávky pro všechny školy, tedy i ty dosud do akce nezapojené. Jen proto, že stát neměl původně zamýšlených sedm a půl miliardy korun, ale pouze čtyři a půl, se nakonec smlouva uzavírala na zasíťování přibližně 3600 škol, z nichž dnes zbývá připojit ani ne sto padesát. Palata ale nechce vyvolávat spory se státem. V přesunu rozhodovacích kompetnecí na kraje nevidí problém, naopak se mu zdá přínosná. „S řadou krajů spolupracujeme od počátku a věříme, že tato spolupráce bude pokračovat.“ řekl týdeníku EURO. Dodává, že je ovšem nanejvýš důležité, aby ministerstvo školství odvedlo svůj díl práce na projektu a naplnilo původní záměry zadání.

Kočár na dálnici.

Na této připomínce je mnoho pravdivého. Zdá se totiž, že ministerstvo školství vypsalo tendr na dálnici a nechalo si ji postavit, ale zatím má jen koňský povoz, a tak ta dálnice vypadá značně neefektivně. Internet do škol totiž není ve skutečnosti žádný internet do škol. Je to složitý systém komunikační infrastruktury s vysokým stupněm zabezpečení proti neoprávněnému vniknutí na úrovni bank, se zárukou průchodnosti sítě v největší provozní špičce (školy budou své počítačové učebny využívat především dopoledne) a širokými možnostmi vnitřní komunikace včetně centrálních upgradů softwaru. Dodavatel například garantuje, že soubor o velikosti 100 kb bude stažen do dvou minut v případě, že bude v témže okamžiku připojena k internetu polovina instalovaných počítačů. Na systému lze vést veškerou školní a provozní agendu. V ceně je i odpovídající servis a antivirová ochrana.
Internetové připojení je jen dílčí součástí poskytované služby. Ředitel každé školy by přitom měl mít možnost omezit přístup žáků na nežádoucí internetové stránky. Například tak může zamezit přístupu dětí k pornografii, či zabránit zneužití systému k pirátské distribuci softwaru, či uměleckých děl. Ve školách by mělo být pod kontrolou dnes tolik oblíbené šíření nelegálních kopií filmů či hudebních nahrávek.
Vybudování systému je přitom financováno leasingem a tudíž dražší o časovou hodnotu peněz. Pokud toto všechno vezmeme v úvahu, potom se asi nelze divit, když měsíční poplatek za jednu stanici vychází na zhruba tři a půl tisíce korun.
Konstrukce ceny je zvolena s ohledem na možnosti státu. V zásadě existují dva přípustné postupy plateb. Podle prvního je po instalaci technologie účtován instalační poplatek a dále zákazník, tedy ministerstvo školství platí pouze provozní náklady plus přiměřenou ziskovou marži prostřednictvím pravidelných měsíčních poplatků. V druhém případě se jednorázový instalační poplatek neplatí a je rozpuštěn v měsíčních splátkách. Druhý postup je vhodný tehdy, kdy zákazník nemá momentálně prostředky, ale je ochoten akceptovat vyšší pravidelné platby během delšího časového období. Pro ministerstvo školství však byla výhodnější první varianta, protože nebylo jasné, jaké budou jeho finanční možnosti v dalších letech. Instalační poplatek ve výši 47 tisíc potom vychází z cenového modelu, který byl použit i při sjednávání smlouvy o Státním informačním systému. Celkové náklady na jednu školní stanici potom dosahují částku kolem 170 tisíc korun.

Prověřuj a plať.

To je opravdu hodně a ministerstvo školství se cenám diví. Vztahy vyostřuje i to, že AutoCont striktně vyžaduje certifikaci sofwaru používaného ve školách. A to certifikaci placenou. Ministerstvu školství se to zdá už příliš a domnívá se, že certifikace je zbytečná a systém by měl vyhovovat všem standardním počítačovým programům. Předseda představenstva AutoContu Palata se těmto představám usmívá. Jestli má dodavatel garantovat funkčnost systému a jeho parametry, musí mít i kontrolu nad tím, co se na počítačích provozuje. Na připomínku, že snad certifikace softwaru v tomto případě měla být nedílnou součástí projektu, argumentuje zadáním, které nic takového neobsahovalo. Kdyby AutoCont zahrnul bezplatnou certifikaci do hodnoty zakázky, byla by její cena vyšší a nekonkurenceschopné s jinými firmami, které by se na certifikaci vykašlaliy „To je, jako byste šel na závod, kde se hází pětikilovou koulí, a protože víte, že se má házet sedmikilovou, tak byste házel o dvě kila více. Sotva byste vyhrál. To je přece nesmysl,“ říká Palata a dodává že na tuto skutečnost dlouhodobě ministerstvo školství upozorňovali.
Jenže problém je navíc v tom, že obsahová náplň pro tento velkoryse pojatý nikoli internet, ale vlastně intranet, je v plenkách. Vzdělávací portál, který měl být základem pro vzájemnou komunikaci škol, distribuci výukových programů a pro vzdělávání učitelů , neexistuje, ačkoli měl být funkční již v roce 2001. Dosud na něj ani nebyl vypsán tendr. Petra Buzková zpoždění na straně státu připouští. Uvádí, že to, co bylo připraveno jako zadání pro tendr na portál dnes již bývalými pracovníky ministerstva, bylo zcela nepoužitelné a práce musely začít od počátku. Navíc po nástupu nového vedení ministerstva se ukázalo, že lidé, kteří měli řídit informační politiku ve vzdělávání, nejsou na svém místě a došlo k podstatným personálním změnám. „Není lehké sehnat odborníka na informační technologie, který by nebyl svázán s žádnými zájmovými skupinami v oboru, a tak to chvilku trvalo,“ říká Buzková. Věří, že nyní se věci pohnou rychle kupředu. Je však přesvědčena, že za peníze vydané na dosavadní etapu projektu bylo možné pořídit více. Na přístupu dodavatelů ji zlobí především skutečnost, že vázne integrace starších technologií do nového systému, a to přesto, že je tento požadavek ministerstva zaručen ve smlouvách.
Český Telecom skutečně nabízí, že převezme celou starou počítačovou síť školy, je-li kompatibilní, a začlení ji do sítě. Smlouva předpokládá i řešení pro situace, kdy je škola připojena k internetu přes jiného providera a nemá kompatibilní systém a vypovězení smlouvy by bylo spojeno s nepříjemnými sankcemi. Telecom pak zřídí novou síť, jejíž provoz je hrazen z centrálního zdroje a provoz staré sítě si pak škola hradí sama ze svých prostředků.
Bylo by opravdu dobře, aby se i programy v gesci ministerstva školství pohnuly rychle kupředu. Jejich pětiletý rozpočet totiž také není zanedbatelný a měl by dosáhnout dvou a půl miliardy korun. Vyměněni byli všichni odpovědní pracovníci a noví šéfové nastupují na svá místa v této době. Teď probíhá školení učitelů. Fakt, že školství zatím neumí využít služby, za které již platí nemalé částky, potom samozřejmě zvyšuje pocit, že celá akce je neúměrně drahá.

Stát dluží.

Současná situace státních financí má vliv i na generálního dodavatele první etapy projektu internet do škol, společnost AutoCont On Line (ACOL), dceru firmy AutoCont. V současnosti probíhají podle informací týdeníku EURO jednání o prodeji této společnosti Českému Telecomu. Vlastimil Palata, šéf mateřského AutoContu i dceřiného ACOL, tuto informaci potvrzuje, ale s tím, že jednání rozhodně nejsou u konce. Tvrdí, že s iniciativou přišel Český Telecom, protože ACOL má zakázku na čtyři a půl miliardy, zatímco subdodávka Telecomu činí jen něco přes miliardu.
Na druhou stranu však ACOL může mít svoje potíže. Celou investici financoval z bankovních úvěrů a splátky od státu přicházejí jen postupně. Podle některých zdrojů je momentálně stát ve velmi podstatném zpoždění se svými platbami. Po splatnosti mají být splátky přesahující čtyři sta milionů korun a tendence je spíše negativní. Pro celé společenství Autocont musí být obtížné vyrovnat se s takovým výkyvem cash flow, a tak by přechod pod křídla finančně silného telekomunikačního operátora mohl situaci firmy stabilizovat.
Palata však dává najevo, že není příliš nadšen možností prodeje. Domnívá se, že know how nasbírané ACOLem je pro další podnikání celého společenství podstatné.

Indoš není Indoš.

Pro prodej ale hovoří i další argumenty. Vláda i ministryně školství jsou poměrně skeptické k využití školského internetu pro komerční účely. Původní podnikatelský záměr patrně s touto možností do určité míry počítal. Systém skutečně nabízí nepřeberné možnosti třeba pro distribuci učebnic, zprostředkování pracovních míst, vzdělávacích kursů i mnoha dalších. Petra Buzková však soudí, že stát musí být v tomto případě opatrný. Vybudovaný elektronický systém je součástí resortu školství a obchodní nabídky na oficiálních stránkach by mohly být vnímány jako zaručené státem, což by nebylo žádoucí. Diskuse o obchodním využití informační infrastruktury se podle ministryně teprve povede.
Buzková se také brání používání již zažité zkratky Indoš. Tuto značku má totiž již registrovánu soukromá společnost z Ostravy, která provozuje stejnojmenný komerční server. Ministryně nechce, aby státní aktivity byly spojovány s aktivitami této soukromé firmy.

Napodruhé lépe.

Ministryně Buzková je dnes jednoznačně kritikem celého projektu. Dodavateli - AutoContu, ani Českému Telecomu ale psí hlavu nenasazuje: „Firmy se chovaly tržně a prodaly státu to, co si představovaly. Musíme se poučit a v druhé etapě být efektivnější.“ Co bude dál, je však ve hvězdách. Najde-li stát peníze na druhou etapu projektu, tak se dodavatelé počítačů a softwaru se nepochybně střetnou s Autocontem. Operátoři, kteří by chtěli konkurovat Telecomu, to ale budou mít těžké. A to nejen vzhledem k potížím s konkurenceschopností nabídky. Český Telecom totiž dnes nemá jen smlouvu na první etapu akce Internet do škol, ale má i rámcovou smlouvu o poskytování služeb komunikační infrastruktury pro státní správu.V ní se počítá i s připojením škol. Soutěž na krajích tak může být trochu právně problematická, ale hlavně nabídka Telecomu v tomto případě není jen o datových službách, ale třeba také o slevách za platby běžného telefonu. Kromě toho třeba integrace školy, knihovny a místní správy nabízí zajímavé možnosti úspor.

Vladimír Mlynář Na jednom drátě Od Nového roku by mělo na základech Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS) vzniknout Ministerstvo informatiky, kterému bude šéfovat Vladimír Mlynář. Pod křídla nového úřadu například z resortu dopravy přejde sektor telekomunikací a pošty, projekt Internet do škol ale zůstane i nadále v kompetenci MŠMT. Podle Mlynáře se však do budoucna počítá se spoluprací obou ministerstev na „mentální a konzultační“ úrovni. „Já jsem paní Buzkové řekl svůj názor, vysvětlil jsem jí své výhrady a ona vlastně dospěla ke stejnému názoru jako já,“ řekl Mlynář týdeníku EURO. Myšlenka je podle jeho mínění dobrá, kritizuje naopak realizaci projektu, zejména výběr centrálního dodavatele. V druhé fázi Mlynář doufá v decentralizaci projektu a převedení odpovědnosti na krajské úřady a školy: „Prostě tak, abych proti tomu nemusel mít výhrady.“ Ministerstvo školství se podle něj i v budoucnu bude starat o obsah projektu, informatika bude mít na starosti technickou část projektu. „Tak to mělo být od začátku,“ říká Mlynář. Chce se zasadit o to, aby stát platil do každé obce v Česku jen jedno připojení k internetu. „To by využívala radnice, knihovna, pošta a samozřejmě škola. Staneme se tak garantem technické části Internetu do škol,“ vysvětluje. (her)

Český Mobil Mimo terč Zavedení internetu do škol nabízel i Český Mobil. Ve smlouvě, na jejímž základě získal licenci pro provoz mobilní sítě v ČR, nabízí připojení pro školy a knihovny v hodnotě necelé půl miliardy korun. Připojení mělo být realizováno prostřednictvím satelitního komunikačního systému s širokopásmovým přístupem k internetu. Jde o technologii izraelské firmy Gilat, o níž se zajímá například poštovní služba v USA a využívá ji i British Telecom.
Resort školství však soudí, že tato technologie je pro český projekt nevyužitelná, protože nezabezpečuje ochranu dat, poskytovatel připojení navíc sídlí v Německu, což vyvolává právní problémy. Navíc nabízená přenosová rychlost pro odesílání dat je pro poměry v českém školství nedostatečná. Český Mobil je ochoten garantovat rychlost pouze při dvacetiprocentním využití sítě během špičky, přičemž by z těchto přihlášených počítačů jen šest procent souběžně stahovalo informace. To je značně omezující podmínka.
Ministerstvo školství by však rádo využilo peníze, které dohoda o poskytnutí licence slibuje. Argumentuje tím, že ve smlouvě se uvádí doslova: „Český Mobil se zavazuje financovat veškeré náklady spojené s vybudováním infrastruktury…“ z čehož nelze vyvozovat že bude také dodavatelem služby.
Nezávislý odborník však řekl týdeníku EURO, že je jen malá možnost, že by stát skutečně od Českého Mobilu získal slíbené prostředky pro užití dle vlastního uvážení. V případě odmítnutí nabídky ze strany státu patrně Českému Mobilu nehrozí podstatné sankce.
(pp)