Statistika uvádí, že vadným korkem utrpí dvě až pět procent lahví. Korkovému problému se říká nemoc TCK a způsobují jej určité plísně, respektive jejich produkt trichloranisol, který korky infikuje. Avšak zejména v případě velkých francouzských château a jim odpovídajících sklepů v ostatních částech vinařského globu není myslitelné, aby se vína uzavírala jinak než korkovou zátkou.
Neúprosná ekonomika ale ovlivňuje i cenu obalů včetně uzávěrů, a proto se čas od času objevují „zaručeně optimální a stejně kvalitní nástupci zátek z přírodního korku“. Tak začala před lety kampaň za používání plastových uzávěrů, prý levnějších a korku rovnocenných. Nu, není nijak povznášející vytáhnout z lahve lesklý, barevný výlisek. Nadto se brzy ukázalo, že víno uzavřené plastem nedýchá, polyetylen není zcela inertní, ba co víc! Plísně, o nichž byla řeč, mohou proniknout kolem umělých zátek stejně tak jako kolem korkových. Pravda, v minimální míře, ale…
Dalším nápadem bylo uplatnění šroubovacích uzávěrů. Získaly značnou popularitu v Novém světě, kde se jím zavírají lahve nejen základních, ale i středních jakostních kategorií. Jsou hygienické, nezávadné a také levné. Až na jednu maličkost: nejsou ani prostředně vzhledné. Většině milovníků vína, zejména ve staré dobré Evropě, přijde estetičnost šroubovacího uzávěru natolik mizivá, že šmahem odmítají vína takto opatřená. Tato diskvalifikace trhem nutí vinaře hledat další a další varianty. Jedna nadějná se objevila před časem v Německu. Jedná se o skleněný uzávěr, kónický a s malým osazením pod rozšířenou čepičkou. Ten se vetkne do speciálně tvarovaného hrdla lahve, překryje kovovým pláštěm a navíc ještě tradiční záklopkou. Výhody jsou zřejmé. Dokonalá netečnost, naprosto těsnící uzavření, snadné opakované zavírání a otevírání. Navíc skleněný uzávěr působí i velice pohledně. K nevýhodám patří neprodyšnost. Zejména červená vína jsou konstruována tak, že při jejich stárnutí se počítá s jistým kontaktem vína s vnější atmosférou sklepa, což napomáhá jejich zrání. Skleněný špunt je proto pro ně – a ostatně pro každá vína určená k delšímu ležení – variantou nepoužitelnou.
Naopak u mladých bílých připravených k brzké konzumaci se sklo jeví jako mimořádně nadějná metoda.
Suma sumárum: Ti, kdo kupují vína nejnižších nabídkových řad, se budou muset smířit se šroubovacím uzávěrem. Jeho cena – okolo dvaceti centů – významně snižuje nákladovou položku. Nově se objevivší skleněné zátky se hodí pro poměrně široký záběr nabídky vín střední i vyšší třídy, která nejsou předurčena k dlouhodobému uložení. Sympatická je i jejich pořizovací hodnota 50 až 70 centů.
A velké značky, ty opravdu výjimečné, jsou a budou i nadále uzavírány korkem. I když proti němu hovoří náchylnost k negativnímu ovlivnění chuti vína. A také stále vyšší cena: za korek o délce 49 až 55 milimetrů, jediný vhodný pro tento segment, zaplatí vinař až jedno euro.
ČLÁNKY DO MAILU