Soudní znalec oznámil rozhodcům, že nemůže splnit úkol
Arbitrážní spor společnosti Diag Human podnikatele Josefa Šťávy s českým státem o výši ušlého zisku z překaženého obchodu s krevní plazmou a jejími deriváty (EURO 21, 22, 23, 31, 43, 48/2006) spěl koncem loňského roku ke všeobecně očekávanému závěru. Došlo však k mimořádné události. „Korunní“ soudní znalec, společnost Ernst & Young, kterou arbitrážní senát pověřil vypracováním znaleckého posudku vyčíslujícího výši škody, oznámila rozhodcům, že nemůže svou práci dokončit.
Vysoký odhad.
Globální poradenská firma začala figurovat v případu Diag Human v roce 2004, kdy se na ní jako na soudním znalci dohodly obě strany sporu – žalobce Diag Human zastupovaný advokátem Janem Kalvodou a žalovaný český stát zastupovaný nejdříve ministerstvem zdravotnictví a nyní Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Soudní znalec využil statistické a ekonomické údaje, na jejichž hodnověrnosti se strany sporu také dohodly a které jsou obsaženy v materiálu ministerstva zdravotnictví se spisovým číslem FAR 151-4. A v roce 2005 dospěl na základě zadání arbitrů a analýzy předložených údajů k závěru, že ušlý zisk společnosti Diag Human v období 1992 až 2001 činil dvě a půl až čtyři a půl miliardy korun (to v případě, že by zkrachovalá tuzemská společnost Sevak byla rovnocenným konkurentem na trhu s krevní plazmou), anebo tři a půl až čtyři a půl miliardy korun v případě, že Sevak rovnocenným konkurentem nebyl.
Změna taktiky.
V tom okamžiku se zdálo, že je, jak se říká, „vymalováno“. Tím spíš, že vypočtená částka ještě převýšila odhad tuzemské znalecké dvojice Kochánek – Luňák, která v roce 2001, také zmocněna oběma stranami sporu, vyčíslila škodu na necelé čtyři miliardy. Novopečený premiér Jiří Paroubek dokonce zpochybnil kvalitu práce společnosti Ernst & Young, jsa přesvědčen, že pracovala na zakázku Diag Humanu. Právní zástupci české strany, posílení advokátem Tomášem Sokolem, tedy změnili taktiku a začali zpochybňovat hodnověrnost údajů, které ovšem z valné části předložily instituce českého státu nebo jsou součástí veřejně dostupného statistického fondu. Diag Human naopak začal vršit údaje, které měly jednak přesvědčit rozhodce o závažnosti utrpěné škody, jednak měly stát nachytat na švestkách. To se zčásti podařilo, protože stát na sebe například prozradil, že smlouvy uzavřené s konkurenty Diag Humanu pro něj byly nevýhodné.
Předzvěst konce.
Arbitrážní senát na tuto situaci loni v září reagoval rozhodnutím, které bylo považováno za předzvěst blížícího se konečného výroku a v němž uložil společnosti Ernst & Young vypracovat dodatek znaleckého posudku odpovídající na několik otázek. Například jaké množství krevní plazmy bylo v Česku vyrobeno, za jakou cenu ho prodávala zdravotnická zařízení, jaké druhy krevních derivátů byly v ČR registrovány, jaká byla výrobní kapacita partnera Diag Humanu, dánské firmy Novo Nordisk, jaká byla průměrná výše nákladů na frakcionaci jednoho litru plazmy.
Jenže společnost Ernst & Young loni v prosinci oznámila rozhodčímu senátu, že dodatek svého znaleckého posudku vypracovat nemůže, a to kvůli sporným skutkovým okolnostem a protichůdným právním stanoviskům stran sporu. Fakticky tím podpořila český stát a shodla se s názorem firmy Deloitte, kterou si stát v roce 2005 za 2,32 milionu korun včetně DPH (po odečtení DPH jde o částku těsně pod dvoumilionovou hranicí vyžadující vypsání veřejného výběrového řízení – pozn. redakce) najal, aby zpochybnila právě posudek společnosti Ernst & Young.
Uzel.
Kauza je tedy nyní silně zašmodrchaná a její další vývoj lze obtížně předpovídat. Kdyby rozhodci shledali názor společnosti Ernst & Young, že neexistuje dostatek hodnověrných údajů, na jejichž základě by bylo možné ušlý zisk společnosti Diag Human vyčíslit, znamenalo by to jistě další významné prodloužení sporu. Ten je už nyní dostatečně vousatý. Loni „oslavil“ desáté výročí zahájení a letos v březnu, na Pepíka, bude mít další kulaté jubileum: deset let od rozhodnutí arbitrů, že nárok firmy Diag Human na náhradu škody a nehmotné zadostiučinění je po právu. Kdyby ovšem soud námitky společnosti Ernst & Young nepřijal – a situace, kdy znalec nesplní úkol soudu, je opravdu výjimečná – hrozily by soudnímu znalci vážné potíže včetně případné ztráty licence. A stát by se mohl v dohledné době dočkat nepříjemného verdiktu, který by pravděpodobně silně provětral kapsy daňových poplatníků.
Nepohodlná pozice.
Ernst & Young je v delikátním postavení, protože jako poradenská firma logicky usiluje i o státní zakázky a je v jejím zájmu vycházet dobře s exekutivními orgány země, v níž působí. Dělá pro to hodně i v Česku. Právě minulý týden byly například za účasti předsedy vlády vyhlášeny výsledky soutěže Podnikatel roku, kterou Ernst & Young u nás pořádá už sedm let a organizuje ji i v dalších čtyřiceti zemích světa. Pro firmu by tudíž bylo žinantní, kdyby výsledky její práce měly přispět k oslabení právní pozice státu. Partner divize Transaction Advisory Services české pobočky Ernst & Young Petra Wendelová to ostatně přímo řekla loni v září v rozhovoru pro týdeník Ekonom: „Kauza Diag Human rozhodně není pro Ernst & Young zakázkou, kterou bychom vyhledávali, ani nemáme radost z toho, jak byly v médiích naše role či závěry posudku prezentovány.“
Nestandardní postup?
Vyjádření Petry Wendelové k aktuálnímu vývoji kauzy se týdeníku EURO nepodařilo získat, protože manažerka je na dovolené. V jejím sekretariátu jsme získali kontakt na Lukáše Brycha, který se kauzou Diag Human přímo zabývá. Ten však pouze poděkoval za pochopení, že k věci nemůže poskytnout žádný komentář. ÚZSVM, jak již dříve oznámil, hodlá v případu Diag Human informovat prostřednictvím ČTK, aby prý „byla zajištěna věcně správná interpretace textu určeného široké veřejnosti“.
Sdílnější je Jan Kalvoda. Podle něj je počínání znalce zcela nestandardní. Pozastavuje se nad tím, že došel k názoru, že nemůže vypracovat dodatek znaleckého posudku dva roky poté, co samotný posudek už vypracoval a na základě podkladů, s nimiž souhlasil i český stát, v něm vyčíslil rozsah způsobené škody. Vytýká zároveň společnosti Ernst & Young, že rezignovala na právo na součinnost se stranami a na možnost opatřit si informace z úředních i veřejných zdrojů. Ani Jan Kalvoda si ale netroufá veřejně odhadovat, jak se nyní kauza bude vyvíjet.
Vývoj kauzy
1990 až 1992 Firma Conneco (později Diag Human) zahájila ve spolupráci s dánskou firmou Novo Nordisk zpracování české krevní plazmy na deriváty, které dodávala zpět tuzemským zdravotnickým zařízením.
1992 Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal vedení Novo Nordisku dopis, v němž zpochybnil důvěryhodnost firmy Conneco. Spolupráce obou firem byla na základě toho ukončena a Conneco bylo nuceno opustit český trh.
1995 Diag Human podal soudní žalobu o náhradu škody, na což český stát reagoval návrhem na řešení sporu v rozhodčím řízení.
1996 Rozhodčí řízení bylo zahájeno.
1997 Arbitrážní senát vydal takzvaný mezitímní nález, v němž konstatoval, že nárok Diag Humanu na náhradu škody a hmotné zadostiučinění je po právu.
2001 První znalecký posudek, na jehož autorech (dvojice Kochánek – Luňák) se dohodly obě strany sporu. Škoda způsobená společnosti Diag Human v rozhodné době červenec 1992 až květen 2000 byla vyčíslena na 3,8 miliardy korun bez úroků.
2002 Arbitrážní senát rozhodl, že český stát musí zaplatit žalobci 327 milionů korun jako nesporné minimum škody s tím, že skutečná výše škody se bude dále zkoumat.
2005 Druhý znalecký posudek, na jehož autorovi (Ernst & Young) se shodly obě strany sporu. Způsobenou škodu vyčíslil na 2,5 až 4,6 miliardy korun bez úroků.
2006 Společnost Ernst & Young oznámila rozhodčímu senátu, že nemůže splnit úkol vypracovat dodatek ke svému znaleckému posudku.
