Potravinová pomoc
Kdyby byla soutěž o největší absurditu v Evropské unii, bezpochyby by bodovaly její intervenční nákupy. A zvlášť u obilí. Jak to chodí v Česku? Stát musí v souladu se společnou zemědělskou politikou EU vykoupit přebytečné zrno od pěstitelů a obchodníků, když mu ho nabídnou. Obilí pak patří unii a Evropská komise ho musí nějak udat. Protože bez subvencí by ho těžko vyvážela do třetího světa, daruje ho na potravinovou pomoc v členských zemích EU. Záleží na jednotlivých státech, o kolik obilí, cukru, másla a sušeného mléka se přihlásí, aby ho rozdaly potřebným. Vše platí unijní rozpočet. Česko přitom před Bruselem předstírá, že na chudé lidi u nás téměř nenarazíte, a tak pšenice a ječmen z tuzemských sýpek mají nakrmit chudé Španěly a Francouze (EURO 50/2009). Čili české zrno z předloňské úrody – asi 200 tisíc tun – by mělo odcestovat do Španělska a Francie. Česku by se ulevilo. Akutně totiž potřebuje uvolnit sýpky pro intervenční nákup loňského obilí. Ale že obilí, jež mají odebrat Španělsko a Francie, skutečně opustí republiku, je jen unijní teorie.
„Už mi ho nabízí španělský mlynář, který v zemi vyhrál tendr pro dodávky potravin charitě. Nikdo totiž nesleduje, z čeho mouku nebo těstoviny vyrobí. Mlynář si obilí nakoupí ve Španělsku a když to české prodá mně, ušetří na dopravě,“ popisuje obchodník, který nestojí o zveřejnění jména. Jak on naloží se starým ječmenem? Znovu ho prodá státu a nikdo mu to nemůže zakázat. Jenom tuzemský trh přecpaný obilím si ani trochu neuleví.
Celá dobročinnost vyjde bruselský rozpočet na půl miliardy eur za rok. Česko si pro pomoc nejchudším řeklo o necelých 134 tisíc eur, aby bezdomovcům darovalo 300 tun obilí zpracovaného do mouky a těstovin, 20 tun másla, 22 tun sušeného mléka a devět tun cukru. Složitě teď hledá firmy, jež by tyto potraviny z intervenčních skladů přebalily a rozvezly charitativním organizacím. Do tendru na obilí se přihlásily dva mlýny, do ostatních nikdo.
„Děláme to spíš jako servis pro intervenční fond, není to o penězích. Logistika je náročná, když mouku a těstoviny musíme po malých dávkách distribuovat na spoustu míst,“ říká Pavel Hrdina, majitel společnosti Bratři Zátkové, která ve státním tendru uspěla. Druhým zájemcem byla společnost Mlýny J. Voženílek. Její ředitel Zdeněk Zimmer dodává: „Přihlásili jsme se jen ze cviku, aby si naše obchodní oddělení vyzkoušelo státní zakázku. Pro jakýkoliv mlýn v ČR je to bezvýznamná záležitost.“ Ale třeba v Polsku, které si pro nejchudší zajistilo 387 tisíc tun obilí placených Bruselem, uživí státní zakázka celou továrnu.
