Loňská novela zákona o zadávání veřejných zakázek, platná od června 2000, přinesla řadu změn. O některých se diskutovalo, jiné zůstaly téměř bez povšimnutí, ačkoliv by si pozornost zasloužily. Do této skupiny platí i úprava provedená v § 50 odst.1 písm a). Na konec textu byla doplněna slova „nebo rozhodne–li tak vláda České republiky . Nepodstatný apendix?
Paragraf 50 poskytuje výjimky z obecných pravidel zadávání zakázek. Jsou v něm vyjmenovány extrémní případy, kdy lze zakázku přidělit formou písemné výzvy zaslané jednomu zájemci. Původní úprava umožňovala první část inkriminovaného paragrafu využívat jen v případech naléhavé potřeby, šlo–li o ohrožení životů nebo zdraví lidí, havárii, přírodní katastrofu nebo hrozilo–li nebezpečí škody velkého rozsahu. Nyní k možné aplikaci postačí pouhá existence jakékoliv naléhavé potřeby a příslušné rozhodnutí vlády.
Pokud si někdo dá tu mravenčí práci a začne se prohrabávat usneseními Zemanova kabinetu z poslední doby, zjistí, že odkaz na § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 1999/1994 Sb. se v nich objevuje až povážlivě často. Naposledy v minulém týdnu bylo takto rozhodnuto o přidělení dvou obřích zakázek. Jedna firmě Český Telecom na vybudování komunikační infrastruktury veřejné správy a druhá izraelské Housing & Construction na výstavbu dálničního úseku z Lipníka nad Bečvou do Ostravy. V prvním případě se objem zakázky odhaduje na dvě až pět miliard korun ročně (kontrakt bude pětiletý s možností prolongace), v druhém to bude dohromady asi čtyřicet miliard.
Nejde však zdaleka o první případy. Na konci února bylo rozhodnuto, že Komerční banka bez soutěže získá zakázku na zajišťování komplexních finačních služeb pro Fond národního majetku (EURO 10/2000). Předtím vláda obdobnou cestou posvětila kontrakty s firmami, které se budou podílet na likvidaci ekologické zátěže v akciové společnosti Vítkovice, na programu revitalizace vozového parku Českých drah, na úvěrování Českých drah, úvěrování Fondu národního majetku, na dodávce vrtulníku pro ministerstvo vnitra, na vybavení Energetického regulačního úřadu. Stejným způsobem bylo rozhodnuto o koupi nové budovy pro Český telekomunikační úřad či o dostavbě archivního areálu v Praze–Chodovci.
V důvodové zprávě k návrhu zákona vláda v roce 1999 uvedla, že úprava § 50 je nutná s ohledem na rychlé řešení „nepředvídatelných situací, kupříkladu k zabezpečení mimořádných voleb . Ať si každý sám udělá úsudek o tom, kdy si dosavadní využívání paragrafu vynutily skutečně nepředvídatelné situace. Skutečným důvodem je laxnost úředníků, vyhýbání se problémům s přípravou tendrů a nelze vyloučit ani existenci jiných, méně ušlechtilých pohnutek. Zneužívání § 50 se pro vládu stává instrumentem, jak se elegantně vyhnout obecně platným pravidlům. Kabinet se chová jako dobrotivý Ježíšek, který svévolně rozděluje dárky nakoupené z peněz nás daňových poplatníků. Pokud u nás skutečně existuje nějaká politická opozice, měla by tento způsob nakládání s veřejnými prostředky zarazit. Jde o výsměch trhu, konkurenčnímu prostředí a proklamované liberalizaci.
Zemanova vláda tvrdí, že nestandardní postup v případě veřejného komunikačního systému je nutný s ohledem na plnění programu státní informační politiky. V případě budování dálnice do Ostravy by prý výběrové řízení mohlo oddálit výstavbu až o jeden rok. Jako stejně naléhavá se však jeví většina zakázek. Vždy platí, že včera bylo pozdě. Proč se tedy zdržovat nějakými soutěžemi? Zrušme zákon a naši ministři si sami prozíravě vyberou nejlepší dvorní dodavatele.
Je nabíledni, že třeba u dálnice do Ostravy hrály roli i jiné důvody. Neúprosně se blíží volby a severomoravským voličům ČSSD bude třeba skládat účty a ukázat, že jejich palčivé problémy kabinet skutečně řeší. Nejpozději na konci května 2002 je nutné učinit slavnostní výkop. Kvůli tomu se znásilňují zákony.
