Ze „zklidňování dopravy“ se stal hotový evergreen. Některé městské části nebo obce jako by razily teorii, že dopravu je třeba zklidnit úplně všude. A nejlépe na nulu. Jedním z nejčastěji používaných opatření jsou retardéry. Instalují se i do ulic s minimálním provozem mezi obytnými domy, často v nesmyslném množství. Výjimkou nejsou tři retardéry těsně za sebou. Oficiálně má taková věc přinášet vyšší bezpečnost provozu, ale jako všechno ostatní na světě přináší také řadu negativ.
Začít můžeme třeba od zhoršeného komfortu posádek automobilů. To je samozřejmě věc, která příslušné orgány rozhodující o instalaci retardérů vůbec nezajímá (máte přece jezdit na kole nebo v MHD), ale jaksi se zapomíná, že autobus se přes retardér nevznese a že přes stejné překážky musí jezdit také vozy záchranné služby. Skvělou ukázkou je příjezd z pražské ulice Plzeňská přes ulice Pod Kotlářkou a Roentgenova do nemocnice Na Homolce. Než pacient zdolá v sanitce úsek dlouhý jeden kilometr, musí se vypořádat hned s trojicí retardérů. Ten poslední stojí pro jistotu těsně před vjezdem do nemocnice.
Další nevýhodou je zvýšený hluk. V místech, kudy by auto projelo konstantní rychlostí třeba 40 km/h, musí zpomalit a zase se rozjíždět. Takže řidiči podřazují a motor se dostává do vyšších otáček, kde je hlučnější. Nakonec i samotné přejíždění retardérů znamená hluk zejména tam, kde někdo uvědomělý dá retardér na trasu autobusu MHD nebo nákladních automobilů. Zbytečné opotřebování podvozku už je jen takovou třešničkou na dortu.