Vánoce jsou označovány za svátek klidu a míru. Zato o týdnech před nimi se to většinou říci nedá. Pokud chcete na pár dní uniknout z koloběhu pracovních povinností, předvánočních příprav a shánění dárků, jedno řešení se nabízí. Jestli někde můžete nabýt pravou vánoční náladu, která se potvora odmítá sama dostavit, tak v malebných městečkách ve středu Německa.
Titul nejvánočnějšího města střední Evropy si zaslouží Quedlinburg s dvěma tisícovkami hrázděných domů. Dnes nevelké čtyřiadvacetitisícové město bývalo v desátém století tak trochu městem hlavním; právě zde často pobývali císaři otonské dynastie. Z jejich časů se toho příliš nedochovalo, zato památek ze 14. až 17. století, kdy Quedlinburg býval samostatným hanzovním městem, je centrum doslova plné.
V okruhu pár desítek kilometrů od něj se nacházejí další unikátní památky. Mohutné románské kostely a kláštery, města se zvýšeným výskytem hrázděných domů, ale také přírodní krásy kopcovité oblasti Harzu. V adventním čase by bylo chybou opomenout stánky se svařeným vínem, durynskými klobáskami či vánočními ozdobami.
Po stopách Himmlera i Bosany
Prohlídku Quedlinburgu se vyplatí začít u hradu, v jehož okolí se dá celkem snadno zaparkovat. Samotný hrad na kopci se může stát tak trochu zklamáním. Ponurá bazilika svatého Serváce byla dostavěna v novorománském stylu až v 19. století a je to na ní znát. Zvláštní atmosféru místa si oblíbili Himmlerovi esesáci, kteří si zde v roce 1938 zřídili svatyni pro své obřady. Z hradního areálu tak návštěvníka potěší asi nejvíc výhled na centrum města.
Na malém náměstí pod hradem možná budete mít pocit, že toto místo jste už někde viděli. Ano, objevilo se ve filmu Tři veteráni. Až sem totiž dolezl ze státečku Monte Alba dlouhý frňák zlotřilé princezny Bosany. Dnes zde naleznete třeba útulnou kavárnu Am Finkenherd. Hned za ní jsou dva úzké domky, které patří v celém městě k těm nejfotogeničtějším.
Skrytá krása Prahy: seznamte se s neznámou
Do kategorie „musíte vidět“ patří nejstarší hrázděný dům ve městě, který stojí na adrese Wordgasse 3. Podle stáří použitého dřeva byl postaven v roce 1346, tedy v roce, kdy se Karel IV. energicky ujal role českého i říšského krále. Křivá, asymetrická, ale překvapivě prostorná stavba dnes slouží jako muzeum řemesel.
Hrázděné domy jsou německou specialitou; dřevěnou kostru doplňují zdi - původně z tenkých větví a hlíny, dnes už většinou z cihel. Také jejich vzhled se měnil a velikost narůstala. Staré domy z 16. století bývají zdobené rytinami a ornamenty.
Čím je stavba mladší, tím má blíže k typicky německé dokonalosti a účelovosti. Ale i mistr tesař se někdy utne. Horní patra některých domů se pod vlastní vahou ohýbají tu doleva, tu doprava.
KGB u hotelu Theofano
Dnes už lze jen hádat, jak mohlo město vypadat v dobách, kdy odsud německé říši vládl Jindřich Ptáčník a později tři Otové. Mimochodem, císař Ota II. uzavřel jeden z nejpozoruhodnějších dynastických sňatků středověku - oženil se s byzantskou princeznou Theofano. Když císař zemřel, následník trůnu Ota III. byl teprve tříleté dítě. Vlády nad středem Evropy se tudíž ujala císařovna-vdova a z dávných kronik lze vyčíst, že jí to šlo celkem dobře.
S trochou nadsázky lze dodat, že význam císařovny Theofano nejvíc docenil komerční sektor. Její jméno totiž nese luxusní hotel na hlavním náměstí v samém srdci Quedlinburgu. Právě tady na Marktu to v době adventu nejvíc žije, hlavně po setmění. Nutno dodat, že místní adventní trhy mají komorní charakter, který nelze srovnávat s víkendovým chaosem v centru Drážďan či Norimberka.
Orlojník Skála: Věřím, že orloj bude fungovat další staletí
Co si dát? Klasiku představuje svařené víno nebo punč různých příchutí ve stylovém quedlinburském hrnku. Máte možnost volby - buď si hrnek necháte, nebo jej vrátíte a získáte zpět dvoueurovou zálohu. K horkému nápoji můžete zakousnout skvělou durynskou klobásu nebo currywurst. I když podobný sortiment v českých městech obcházíte obloukem, tady rozhodně stojí za vyzkoušení.
Ti odvážnější si mohou dát třeba i nápoj zvaný KGB, který nabízí jeden stánek v jižní části náměstí. Jedná se o zkratku z Kirsch gekulhte Bier čili svařené třešňové pivo. Chuť je sporná, ale každopádně vás zahřeje. Čokoholici by neměli vynechat stánek s další německou specialitou - ovocem obaleným v čokoládě.
Požáry a bombardéry
Hlavním nepřítelem staveb ze dřeva jsou požáry. Quedlinburg měl štěstí, že nikdy nevyhořel takříkajíc do základů. Hůře dopadlo nedaleké město Wernigerode, které se chlubí druhým největším počtem hrázděných domů v regionu Harz. Velká část historického centra padla za oběť ničivému požáru v roce 1847. Mnohé domy jsou tak už jen kopie původních staveb.
Nejmalebnější zákoutí lze nalézt v okolí studny na rohu ulic Hinterstrasse a Mittelstrasse. Většina návštěvníků přitom chodí rovnoběžnou ulicí plnou obchodů a zajímavé místo těsně mine. Druhou takřka povinnou zastávkou je centrální náměstí Marktplatz s adventními trhy a mohutnou hrázděnou radnicí. Ta zde vyrostla v letech, kdy Kryštof Kolumbus podnikal své cesty do Ameriky s cílem objevit kratší cestu do Asie.
Města a městečka pod svahy Harzu měla to štěstí, že se zde v době druhé světové války nenacházel těžký ani zbrojní průmysl. Nepřilákala tudíž pozornost amerických a britských bombardérů. Takové štěstí bohužel neměl nedaleký Halberstadt. Válce padla za oběť většina hrázděných domů a v troskách skončily i starobylé kostely. Pár bloků zachovalých domů lze obdivovat třeba v ulici Grauer Hof.
Dnes je Halberstadt stylově zmateným městem, ve kterém stojí vedle sebe obnovené starší domy, paneláky z dob NDR a moderní stavby. Přesto stojí za návštěvu. V samém středu města proti sobě stojí dvě mimořádné stavby -gotická katedrála a románský chrám Liebfrauenkirche z 12. století. Zatímco ubytování v Quedlinburgu bývá o prosincových víkendech rychle rozebrané, náhradu může představovat stylový hrázděný hotel Halberstädter Hof. Mezi oběma městy je celkem dobré vlakové spojení.
Pár kilometrů od Halberstadtu se nachází skrytý klenot, o kterém ví jen málokdo. Když si odmyslíme auta, vesnice Wegeleben vypadá téměř stejně, jak mohla vypadat před sto lety. Autenticitu místa posiluje sloup na návsi s vyobrazením císaře Viléma I. a kancléře Otto von Bismarcka. A ironií je, že právě v této malebné vsi se narodil jeden z nejhorších Hitlerových nohsledů Martin Bormann.
Cestou romantiků
Při návštěvě výše zmíněných měst občas narazíte na ceduli Strasse der Romantik. Upozornění pro romantické duše: jde tady o architekturu, konkrétně o cestu po památkách v románském slohu. Před osmi až jedenácti staletími, kdy si u nás troufli na jednoduché rotundy, již zde v oblasti Harzu vyrostly chrámy a klášterní areály úctyhodných rozměrů.
Tím zřejmě nejlíbivějším je kostel svatého Cyriaka v Gernrode, asi pět kilometrů na jih od Quedlinburgu. Světlá stavba s válcovými věžemi vyrostla okolo roku 960 ve stylu otonské renesance. Kostel nechal postavit vévoda Gero, který se do kronik zapsal hlavně jako nepřítel a utlačovatel Polabských Slovanů.
Zařazení na druhé místo si zaslouží benediktýnský klášter St. Vitus v obci Drübeck. Její název je prý odvozen od staroněmeckého výrazu pro tři knihy. Centrum vzdělanosti se zde nacházelo ve středověku, ale do jisté míry to platí i dnes. Sídlí zde totiž evangelický Pedagogicko-teologický institut. Turistů sem příliš mnoho nedorazí, tudíž můžete zhruba tisíc let starý chrám a klášterní zahrady obdivovat v příjemném tichu.
Jisté zklamání naopak může přinést návštěva jiné věhlasné památky zapsaná na seznamu UNESCO. Pokud vyrazíte po dálnici směrem na západ a přejedete bývalou železnou oponu, dostanete se do Goslaru. Nachází se zde sídelní palác německých císařů z 11. století. Zpustlá stavba naneštěstí prošla koncem 19. století necitlivou rekonstrukcí a dnes více než původní sídlo Friedricha Barbarossy připomíná kýčovitou stavbu kdesi v Disneylandu.
Víc než jen památky
Oblast Harzu umí návštěvníkům nabídnout víc než jen středověké kostely, hrázděné domy a adventní trhy. Hlavně v jarních a podzimních měsících je ideální čas vydat se do kopců Harzu a kochat se místní přírodou. Pokud máte dost času, můžete se vydat na nejvyšší horu Brocken - nejseverněji položenou tisícovku v Německu, která se po většinu roku ztrácí v mlze a mracích. Pokud máte vedle času i slabost pro parní mašinky, je tu možnost jet na vrchol turistickým vlakem z centra Wernigerode.
Naopak i v adventním čase lze většinou zvládnout vycházku k tajemným skalním útvarům zvaným Teufelsmauer; stačí, když není náledí nebo rozbahněný terén. Úzký, ale dlouhý pás skal se táhne od vesnice Neinstedt až po osm kilometrů vzdálený Blankenburg. Od skalních věží nad Neinstedtem je skvělý výhled do okolní krajiny. Právě zde se sentimentálnější návštěvníci mohou před odjezdem rozloučit s Quedlinburgem i celou oblastí Harzu.
Přečtěte si také:
Šéf Národního muzea Lukeš: Budeme mít burianosaura i mamuty z Jakutska
