Café Líbeznice: Zahradník kuchařem

10. 12. 2016

Naučte se jezdit na snídani či oběd mezi rododendrony a truhlíky. V Líbeznicích je vidět, že nad nabídkou přemýšlejí.

Koncept Café Líbeznice, bistra uprostřed skleníku v Zahradnictví Líbeznice nedaleko Prahy, není úplně originální. Na dobré jídlo se Pražané už před pár lety naučili chodit do střešovického Zahradnictví Chládek. I to způsobilo v začátcích malý rozruch. Ale že si v líbeznickém zahradnictví, které už funguje dlouhou řadu let, dáte domácí šunku nebo skvělé dezerty, je přece jen poněkud překvapivé.

Na existenci bistra upozorňuje jen cedule u vchodu do zahradnictví. Skutečnost, že je Café Líbeznice de facto ve skleníku, je trochu problematická, protože v létě tu může být poněkud horko a v zimě zase trochu zima. Ale dělají tu, co můžou, a trochu tepelného nepohodlí se pro poctivé a dobré jídlo dá vydržet, zvlášť když se jinde v okolí srovnatelně dobře nenajíte.

Domácí, lokální, čerstvé

Nabídka Café Líbeznice se mění každý týden. Menu tak představují pouze dva listy papíru, jeden obsahuje jídla, druhý nápoje a domácí zmrzliny. Žádná noblesa to není, ale účel to plní dostatečně. Vzhledem k otvírací době již od osmé hodiny ranní je velká část nabídky snídaňová.

Neobyčejné obyčejné kremrole (Autor: Hynek Glos)

Posnídat mezi živými rostlinami rozhodně není špatné, ať už si dáte zapečené müsli s poctivým domácím jogurtem a ovocem, nebo některé z vaječných jídel. Dáte-li si například sázená vejce s „naší šunkou“, dozvíte se, že šunku si tu připravují od základu sami. Řezník přiveze maso, to se v kuchyni zpracuje, z něj se uvaří šunka a následně se zaudí. Podává se nejen pod vajíčky, ale i samostatně s jemnou křenovou omáčkou nebo v rámci šunkového talíře.

Vedle domácích jogurtů a vlastní šunky mě zarazila i kvalita pečiva, zejména baget. I ty si tu pečou sami a je to rozhodně znát. Myslím, že některá velmi drahá pražská pekařství by se tu mohla učit. A za poloviční ceny.

Poctivé polévky

Nejvíce lidí tu bývá kolem oběda, přestože typicky polední tu mají jen polévku. Kuchyně je tu velmi malá a ovládá ji jen jeden kuchař, respektive kuchařka, takže na přípravu větších teplých jídel tu není ani prostor, ani čas. Ochutnala jsem tu opravdu vyladěnou kulajdu, přesně vyváženou na hraně mezi sladkostí a kyselostí, se štědrou dávkou čerstvého kopru a zastřeným vejcem.

Teď na podzim je populární dýňová polévka z pečené dýně ozdobená dýňovými semínky, měli tu třeba i hráškovou polévku s mátou nebo bramborovo-pórkovou Vichyssoise. Společným znakem všech polévek je jejich dotažená chuť a cit pro detail. Ke všem se podává již zmiňovaná domácí bageta. Dáte-li si toto jídlo, tak tak vám zbude místo na dezert, ale byla by škoda ho vynechat.

Pokud jste příznivci francouzské cukrařiny, určitě vás oslní dortík s názvem Ferrero Rocher. Já ale dávám přednost obyčejným kremrolím, které tu dělají velmi neobyčejně. Těsto krásně křupe a výrazně voní máslem. Sympatické je, že tu umějí i velmi slušně připravit kávu.

Zkrátka v Líbeznicích je vidět, že nad nabídkou přemýšlejí a jdou mnohem dál, než je běžný standard ve stejné cenové úrovni.