Menu Zavřít

Palivo, pronájem letadla i úklidová četa. Konečnou cenu letenky určuje celá řada faktorů

6. 6. 2019
Autor: Rawpixels.com

Ještě před nástupem nízkonákladových aerolinií bylo létání velkými dopravními letadly doménou spíše té majetnější části populace. Během 90. let ale doznal letecký průmysl značných změn, ceny šly dolů a létání se celkově stalo dostupnější. Přesto pokud vás cesty zavedou na jiný kontinent, může se nákup letenky i v dnešní době poměrně prodražit. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, proč tomu tak je? Co vše tvoří její konečnou cenu a kdy je výhodné si letenku zabookovat? Následující řádky vám napoví.

Letošní dovolenková sezóna bude možná o něco chaotičtější než obvykle. Jedná se o důsledek dvou relativně nedávných havárií stroje Boeing 737, konkrétně pak jeho nejnovější varianty – řady MAX. O nich ale bylo v posledních týdnech napsáno již více než dost, a tudíž nemá smysl je zde dále rozvádět. Pokud vás tedy navzdory těmto tragickým nehodám létání neodradilo (ostatně proč taky, když se statisticky nadále jedná o zdaleka nejbezpečnější způsob přepravy, jaký lidstvo dosud vymyslelo, že?) a chystáte se do své dovolenkové destinace dopravit letadlem, možná byste se rádi dozvěděli některé další zajímavosti ze světa letecké dopravy, které by vám mohly být o poznání bližší. Ačkoliv jsou letadla obdivuhodná ve všech svých podobách již sama o sobě, neméně pozornosti si zaslouží i jiné věci spjaté s tímto typem cestování, například proces stanovení konečné ceny letenky. Faktorů, které se musejí při jejím oceňovaní zvážit a zahrnout, je zřejmě víc, než byste si mysleli, a mnohdy se jedná o položky, nad nimiž by vás ani nenapadlo uvažovat. Které to jsou?

Administrativní náklady spolknou až čtvrtinu ceny

Na prvním místě by asi nejspíš měla být letadlová flotila. Ta může čítat pár, ale také hned několik desítek strojů – záleží přirozeně na velikosti samotných aerolinek. V souvislosti s letadlovým parkem se sluší připomenout, že existují v zásadě dvě možnosti – společnosti si mohou tyto stroje buď zakoupit přímo u výrobce, nebo si je pořídit na leasing. Leasing může být rovněž dvojí, a sice finanční a operativní, přičemž v prvním případě se stává stroj po splacení leasingu majetkem aerolinek, zatímco v případě druhém je po skočení smlouvy navrácen zpět leasingové společnosti. Dle dostupných informací se pořízení, respektive pronájem letounů promítá do letenky přibližně 10 až 20 procenty její ceny. Přestože počty zaměstnanců těch kterých aerolinek se mohou mezi sebou dosti lišit, žádná z nich se položce zvané administrativní náklady přirozeně nevyhne. Co vše sem zařadit? Tak například pronájem budov, mzdy technicko-hospodářských pracovníků, letových dispečerů, právníků, náborových specialistek, „ajťáků“, sekretářek, uklízeček apod. Výše výdajů spojených s administrativou tvoří zpravidla alespoň čtvrtinu ceny letenky.
Přečtěte si také:

Stroje Boeing 737 MAX možná vzlétnou až v srpnu, odhaduje letecké sdružení

Evropští piloti odmítají návrat poruchového boeingu


Dalších zhruba 10 až 15 procent posléze představují náklady týkající se údržby letadel. I k ní mohou jednotlivé aerolinky přistupovat odlišnými způsoby. Bývá zvykem, že ty větší mají k zajištění této nezbytné činnosti své vlastní vyčleněné středisko, zatímco jiné volí v případě zajišťování provozuschopnosti strojů raději outsorcing, tedy nájem specializované firmy. Kolik letecké společnosti za údržbu nakonec zaplatí, závisí především na velikosti, respektive rozmanitosti její flotily letadel. Pakliže zvolila pro přepravu cestujících jeden dva typy letounů, budou se tyto náklady přirozeně pohybovat na zcela jiné částce, než pokud by létala na deseti. Nemalé úsilí musejí aerolinky rovněž vynaložit na ziskání samotných zákazníků. Způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, je pochopitelně nepřeberné množství v závislosti na typu zvolené marketingové strategie. Aby si navíc takového zákazníka pokud možno i udržely, musejí jim nabídnout něco extra v rámci takzvaných věrnostních programů (například slevu na nákup letenky, která zohledňuje počet již nalétaných kilometrů apod.). Kromě toho musejí nechat zřídit oddělení zákaznické péče, na které se v případě jakéhokoliv problému mohou tito lidé obrátit. A v neposlední řadě je zde taktéž rezervační systém. Letenky může společnost prodávat přímo na svých internetových stránkách, daleko lepší nicméně je, aby je šlo zakoupit i prostřednictvím univerzálních platforem. Pro tyto účely musejí být aerolinky členem Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA). Celkově pak náklady na všechny výše uvedené položky dosahují přibližně 15 procent ceny zakoupené letenky.

Za přistání tisíce, parkování je zdarma

Nyní už ale k nákladům spojeným vyloženě s konkrétním letem. Nejdražší položkou budou samozřejmě pohonné hmoty. Spotřeba letounu Boeing 737-800, kterých má česká společnost Smartwings hned 42, činí na letu mezi Prahou a Paříží 4 400 litrů paliva. Cena tohoto leteckého petroleje je sice menší než v případně běžného naturalu 95 (pokud v ní není započítaná spotřební daň a DPH), i tak ale připadá na inkriminované lince v přepočtu na jednoho cestujícího přibližně 600 korun. Nemalou nákladovou položku tvoří rovněž přistávací poplatky na jednotlivých letištích. Například to pražské – Letiště Václava Havla – si za jeden přistávající Boeing 737 nárokuje zhruba 16 tisíc korun. Co je naopak kupodivu zadarmo, je parkování letadel. Pakliže je maximální vzletová hmotnost letadla méně než 100 tun (což tento případ je), může takto na letištní odbavovací ploše stát klidně i celé dvě hodiny. U větších strojů jsou to dokonce hodiny čtyři. Letiště si ovšem nechávají účtovat za každého odbaveného pasažéra. Kolik? V případě odlétajícího cestujícího je to 568 Kč, u transferového pak 212 Kč. K tomu je nutné započítat cenu handlingu jako takového. Ten zahrnuje převzetí zavazadel, jejich naložení na palubu či přistavení nástupních schodů. To vše vychází na zhruba dalších 30 tisíc korun. V řádu jednotek tisíců korun se pak pohybuje i nutnost přistavení nástupního mostu vedoucího přímo z takzvaného „gatu“. O něco méně stojí případně využití letištního autobusu. Mezi relativně zanedbatelné položky se řadí například úklid letadel na konci každého letu.

Z pilotů jsou během pár let milionáři

V neposlední řadě je potřeba zaplatit ještě ty, kteří letoun řídí a kteří se starají o vaše pohodlí během letu. Pilot dopravního letadla je zřejmě jedním z nejatraktivnějších povolání, na jaké můžete narazit, zároveň se ale řadí mezi ty nejnáročnější. Nesou totiž zodpovědnost za životy stovek lidí, přičemž jakékoliv jejich sebemenší zaváhání může v mžiku přerůst v katastrofu nepředstavitelných rozměrů. I proto jsou za svoji práci řádně oceněni. Není výjimkou, aby si takový kapitán vydělal i více než 200 tisíc měsíčně. V případě druhého pilota to dělá přibližně o polovinu méně. Zhruba 50 tisíc korun si může u některých aerolinií vydělat vedoucí kabiny, mezi 30 až 35 tisíci náleží letuškám. Zapomenout ovšem nelze ani na využití vzdušného prostoru. Ten je kvůli rozvoji nízkonákladových aerolinek v posledních dvou dekádách doslova zahlcen. Aby se v něm letadla nesrazila, je potřeba je nějakým způsob řídit a navádět. Za tímto účelem funguje v rámci každého státu středisko řízení letového provozu. A jeho služby pochopitelně taktéž nejsou zadarmo. Kolik jednotlivé aerolinky za tuto službu zaplatí, závisí na typu letounu, respektive jeho maximální vzletové hmotnosti a vzdálenosti, kterou nad daným vzdušným prostorem uletí. Například přelet takového Airbusu A380, největšího dopravního letadla současnosti, nad celým územím České republiky vyjde na necelých 20 tisíc korun.

Cestování v pátek a v neděli se prodraží

Tolik tedy výčet faktorů vztahujících se k letu jako takovému. Vedle toho je však nutné počítat ještě s některými dalšími proměnnými, na nichž můžete v konečném důsledku při nákupu letenky vydělat, respektive prodělat. Skutečnost je taková, že aerolinky nastavují jejich ceny tak, jak se jim zrovna hodí. Při jejich tvorbě vycházejí z propracovaných analýz, na základě kterých posoudí, jaký typ pasažérů bude mít s největší pravděpodobností o daný let zájem. Pakliže se jedná například o let z Berlína na Mallorcu, je zřejmé, že vzbudí zájem převážně u takzvaných dovolenkářů. Oproti tomu pravidelná linka mezi Londýnem a Frankfurtem bude pro změnu zase nejspíš hojně využívaná byznysmeny. A přesně to se letecké společnosti snaží do cen svých letenek promítnout. V prvním případě totiž aerolinky vědí, že tito cestující jsou daleko flexibilnější, pokud jde o konkrétní termín letu. Svoji cestu, tedy dovolenou si plánují dlouho dopředu, a proto ceny letenek jsou relativně vysoké již o několik měsíců dříve a s blížícím se termínem zpravidla klesají. U byznysmenů je tomu naopak. Ceny jsou nejdražší těsně před odletem, protože tito lidé, respektive jejich firmy se obvykle neostýchají v případě nějaké naléhavé a neodkladné schůzky sáhnout hlouběji do kapsy jen proto, aby jim neunikla vidina potenciálního zisku. S výše zmíněným pak úzce souvisí taktéž cenová variabilita letenek v rámci týdne. Letenky bývají nejdražší v pondělí, v pátek a v neděli právě proto, že se byznysmeni vracejí z obchodních jednání na víkend domů za svou rodinou nebo naopak na začátku nového týdne míří do práce. Úterky, středy, čtvrtky a soboty pak představují dny, kdy cena letenek může rázem klesnou řádově i o několik tisíc.
  • Našli jste v článku chybu?