V dnes již zavřené pražské břevnovské hospodě Na Závěrce se scházeli příznivci historické cyklistiky. Občas se tam zastavil i podnikatel a cestovatel Michael Polák, který kousek odtud bydlí. Ten se loni v létě jako jediný Čech zúčastnil třetího ročníku závodu solárních kol vlastní konstrukce Sun Trip, který tentokrát vedl z francouzského Lyonu do čínského Kantonu. Na Závěrce se tak symbolicky střetla minulost cyklistiky s její budoucností.
S Michaelem Polákem se scházíme v jeho bytě v jednom z břevnovských činžáků. Než začne neuvěřitelnou kadencí vyprávět, postaví na kávu a přihodí poleno do krbu. Ten by čistě teoreticky vůbec nepotřeboval. Byt totiž může vytápět odpadní teplo sklepního datového centra společnosti Spoje.net, ve které je společníkem. Právě kvůli unikátní serverovně jsme se původně sešli.
Čínský Divoký západ
Zatím však zůstaňme u kol. Nadšenec do moderních energetických technologií za svůj velký vzor označuje Bertranda Piccarda, konstruktéra solárního letadla Solar Impulse 2, které před třemi lety obletělo svět. Zbudovat vlastní letoun bylo samozřejmě nad jeho síly. Se solární energií tak začal experimentovat u přízemnějšího dopravního prostředku. Po několika předchozích pokusech vzniklo solární kolo nazvané Lenochod 1, se kterým jízdu do Číny absolvoval.
Dvanáct tisíc kilometrů dlouhou trasu se mu podařilo zdolat za 106 dnů. Skončil tak na čtrnáctém místě a byl posledním z těch, kteří závod dokončili. Na vítěze, Belgičana Rafa Van Hullea, který vzdálenost přes půl planety zdolal za pouhých 44 dní, tedy zdaleka neměl. „Byl jsem však pátý v hlasování veřejnosti a čtvrtý v hlasování poroty, a to proto, že jsem jako jediný odbočil z trasy na Tibetskou náhorní plošinu. Využil jsem příležitost a pravděpodobně jsem byl prvním, kdo tam přijel se solárním kolem,“ vzpomíná Polák na „čínský Divoký západ“.
Nešlo o první Polákovu účast na Sun Tripu. S předchůdcem Lenochoda jel už druhý ročník v roce 2015 z Milána do turecké Kappadokie a zpět, který však nedokončil. Ještě o dva roky dříve se klání účastnil tým českého výrobce lehokol Azub, prostřednictvím kterého se Polák o akci dozvěděl a který mu pro Lenochoda věnoval sedačku.
Malá česká firma předběhla ČEZ. Ohřívá vodu počítači
V podstatě se tak jednalo o jediného sponzora. Konstrukce kola vyšla zhruba na 150 tisíc korun. „Udělal jsem ale spoustu chyb. Třeba původní panely mi zničilo krupobití a i další věci jsem během vývoje zničil. Cena samotných součástek bez práce by se vešla do sto tisíc,“ vyčísluje Polák.
Při vývoji pomohli i další nadšenci. V Bajkazylu na pražské náplavce se náhodou seznámil s Jiřím Štruplem, provozovatelem serveru Cargobikes.cz a spolumajitelem společnosti 4AVs.eu, která se zabývá přepravou zboží na nákladních kolech a jejich půjčováním. Štrupl třeba loni zaujal svým „cyklopluhem“, kterým odstraňoval sníh z cyklostezek v Hradci Králové.
„Byla to velká náhoda, že jsem potkal člověka, který umí stavět originální kola,“ říká Polák, kterému Štrupl pomohl s konstrukcí kola na míru. V konečném důsledku se tak z Lenochoda 1 vyvinul testovací prototyp pro výrobce tří různých technologií. Vedle nákladního kola i pro baterii a řídicí jednotku.
Stanování u Bajkonuru
V polovině loňského června se tak mohl Polák vydat z Lyonu směrem na východ. Pravidla závodu jsou poměrně přesně určená a na trase je třeba dodržet určité podmínky, striktně definovaná však není. Po Chamonix, kde závod po symbolickém startu v Lyonu skutečně začínal, se proto vydal přímou trasou napříč švýcarskými Alpami. Jako jediný překonal průsmyky Furkapass a Oberalppass. „Ukázalo se, že na stoupání je solární kolo naprosto výborné. Oba průsmyky jsem překonal za jediný den,“ vzpomíná.
Jeho trasa dále vedla přes Lichtenštejnsko, Rakousko a Slovensko, kde měl naplánovanou zásobovací přestávku. Přejezd Ukrajiny se neobešel bez nepříjemných zážitků. „Podle pravidel se po deváté hodině už nejede. Zaparkoval jsem proto na okraji Velkého Berezného, kde mě nějaká banda dokonce dvakrát okradla. Poprvé jsem jim dal nějaké drobné, to se jim ale asi zdálo málo, a tak se vrátili, zmlátili mě a okradli ještě více,“ říká. Incident měl za následek pravděpodobně zlomené žebro, to však solárního cyklistu k odstoupení nepřimělo.
Z Kyjeva zamířil řídce obydlenými ukrajinskými lesy na sever. Přes Kursk, Voroněž a Saratov se blížil k hranicím Kazachstánu. „Ukrajina se snaží být západ a nejde jí to, evropské Rusko se zase snaží nebýt západ a je jím,“ srovnává své zkušenosti z obou znepřátelených zemí založené například na míře znalostí angličtiny mezi celníky. Zatímco ukrajinští úředníci v cizím jazyce snaživě komunikovali, uměli jen pár slov. Rus evidentně angličtinu ovládal výborně, o to víc byrokracie a autoritativního chování si přechod hranic vyžádal. Vybrat hotovost z ruských bankomatů bylo také snazší než na Ukrajině.
Vesmíru na dosah. Michal Polák během zhruba měsíčního přejezdu Kazachstánu přenocoval i na dohled kosmodromu Bajkonur.
Znalost ruštiny se tak ukázala být velkou výhodou i při komunikaci s opraváři, které během cesty musel vyhledat. „Svářel jsem na Ukrajině a v Kazachstánu, kde jsem se domluvil rusky. Svářel jsem ale i v poušti Gobi u Ujgurů, kde jsem mohl komunikovat už jen rukama,“ říká, zatímco na monitoru počítače ukazuje fotografie čínských svářečů i kolo, z něhož některé části postupem cesty pod náporem upadávaly.
Na hranici Ruska a Kazachstánu oslavil sedmdesáté narozeniny Francouzky Françoise Denelové, nejstarší účastnice závodu. Při téměř měsíčním přejezdu Kazachstánu přenocoval na dohled od Bajkonuru. Samotná Čína na něj pak dopadla celou svou silou.
„Dojem z Číny je nesdělitelný. Je šílené, co Číňané provádějí, a to v dobrém i špatném smyslu,“ říká a vzpomíná na policejní dohled v Ujgury osídlené provincii Sin-ťiang. Svět asijskou mocnost podezřívá, že právě tam masově buduje koncentrační tábory.
V Kantonu zase viděl celé čtvrti úplně nových mrakodrapů, které však zely prázdnotou. Evidentně se pro ně nepodařilo najít nájemníky, což vypovídá o čínské megalomanii. „Pokud tam člověk jede jako běžný turista, je to velmi snadná a bezpečná země. Ale pokud se člověk dostane mimo zavedené turistické trasy, je to něco úplně jiného,“ hodnotí s tím, že Čína na něj v konečném důsledku byla až příliš a podruhé se tam chce podívat raději jen v rámci větší skupiny.
Teplo z datacentra
Vraťme se však z Kantonu zpátky do břevnovského činžáku, konkrétně pak do sklepení, kvůli kterému jsme se s Polákem vlastně původně sešli. Lze totiž říct, že firma Spoje.net, za kterou vedle Poláka stojí ještě Michal Tomášek a Petr Solnař, předběhla i energetického obra ČEZ. Ten totiž investuje do drážďanské společnosti Cloud & Heat, která se zabývá využitím odpadního tepla z datových center k vytápění domů, což významně šetří náklady na ohřev vody i chlazení počítačů.
Topení budoucnosti: Češi pomohou globální expanzi německé Cloud&Heat
ČEZ plánuje tuto technologii přivést i do Česka, bude však minimálně druhý. Malá firma Spoje.net využila skutečnosti, že Polákovi rodiče dům v Břevnově vlastní, a v jeho sklepě vybudovala serverovnu předehřívající vodu pro patnáct tamních domácností. „Je to v podstatě tepelné čerpadlo. Teplo ze serverů se akumuluje v tisícilitrové nádrži a zahřívá se jím voda. Stoupačkami se pak rozvádí do obou křídel domu, kde pak teče teplá voda zdarma. Nevyhazujeme teplo do komína, ale něco s ním děláme,“ vysvětluje Michal Tomášek uprostřed datacentra a kotelny v jednom.
Očekává se přitom, že s rozvojem moderních 5G sítí a růstem výkonu počítačů končí pomalu éra obřích datacenter a vzroste potřeba menších serveroven blíže k uživatelům, jejichž odpadní teplo bude také mnohem snazší využít. Ať už nakonec zůstane jen u pilotních projektů, nebo se podaří technologie Michaela Poláka a jeho společníků přetavit v komerčně úspěšném modely, jisté je, že v Břevnově nastavují trend.
Vytápění počítačem
Datové centrum Spoje.net funguje na principu tepelného čerpadla o výkonu deset kilowattů. Horký vzduch ohřívá dvě nádrže o objemu tisíc a 700 litrů, které zajistí teplou vodu pro patnáct domácností. Jeden z bytů je možné i vytápět, to se však prozatím nevyužívá. Serverů na to není dostatečný počet. Investice vyšla na 500 tisíc korun, půjčku na ni poskytl dům a splácí se dodaným teplem. Po dvou letech provozu je zhruba z poloviny splacená.
Přečtěte si také:
Soláry a větrníky místo rypadel. Greenpeace chce koupit doly a elektrárny RWE
Jde to i bez sítě. Český Solek Group chce v Chile prorazit s kombinací fotovoltaiky a baterií
Energie zdarma: odpadní teplo by mohlo vytápět 800 tisíc českých domácností
Další peníze na umělá paliva. Startup Sunfire, do nějž investoval ČEZ, získal 25 milionů eur
