K čemu slouží fond pracovní doby
Fond pracovní doby stanovuje, kolik hodin má zaměstnanec strávit prací za daný den, týden, měsíc či rok. Zjednodušeně řečeno se jedná o čas, jenž zaměstnanec na základě dohody se zaměstnavatelem musí odpracovat. Pojem fond pracovní doby zákoník práce přímo nezmiňuje, nicméně upravuje problematiku pracovní doby jako takové. Tento legislativní dokument stanovuje následující podmínky:
- kdy má pracovník během služby nárok na odpočinek,
- jak je to s vícesměnným a nepřetržitým provozem,
- upravuje práci v noci a během svátků,
- definuje přesčasy a pracovní pohotovost,
- popisuje jednotlivé režimy pracovní doby.
Fond pracovní doby při plném úvazku
Pracovní doba, jak ji stanovuje česká legislativa, se týká pouze zaměstnanců s pracovní smlouvou. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) si rozvrh plánují samy a je jen na nich, zda budou pracovat dvě nebo dvanáct hodin denně. U zaměstnanců je však pracovní doba regulována zákonem. Jinak je přitom nastavena pro osoby pracující na plný úvazek a jiný hodinový fond platí pro úvazky zkrácené nebo brigádníky. Zákon stanovuje také specifické podmínky pro nepravidelný režim nebo případy, kdy ovlivňuje fond pracovní doby nepřetržitý provoz.
Maximální hodinová sazba při práci na plný úvazek je 40 hodin týdně. Zákoník práce používá pro nastavení podmínek pracovní doby týdenní interval, neboť jeho délka zůstává za každé situace stejná na rozdíl od jednotlivých měsíců, kde se počet pracovních dní liší. V praxi se však rozlišuje fond pracovní doby týdenní, měsíční a roční, tedy dlouhodobý.
Týdenní fond pracovní doby
Jak bylo výše zmíněno, standardní a zároveň maximální možný týdenní fond pro plný úvazek je 40 hodin. U některých zaměstnání může být ale snížený. Jedná se především o zaměstnance, kteří pracují ve ztížených pracovních podmínkách, jako jsou například pracovníci v dolech. Stejně tak se hodinová sazba krátí osobám pracujícím ve směnném provozu. Tímto způsobem ovlivňují fond pracovní doby 12hodinové směny, pro něž je typické střídání krátkého a dlouhého týdne. V případě krátkého týdne se většinou pracuje 24 hodin týdně, během dlouhého pak šestatřicet hodin.
Měsíční fond pracovní doby
Výpočet průměrného měsíčního fondu pracovní doby získáte tak, že vynásobíte počet všech pracovních dní v daném měsíci počtem průměrně odpracovaných hodin za jeden den. V případě směnného provozu se však hodinový fond počítá odlišně, a sice jako násobek naplánovaných směn a hodin odpracovaných za jednu směnu.
Jelikož má každý měsíc v roce jiný počet pracovních dnů, musí se pro všechny z nich počítat hodinový fond zvlášť. Zpravidla to ale bývá 21 nebo 22 dnů. Pokud chcete vědět, který měsíc má kolik pracovních dnů, stačí použít kalendář. Na internetu najdete i takový, který už má předvyplněnou kolonku, kde jsou pracovní dny pro daný kalendářní měsíc sečteny.
Roční fond pracovní doby
Existují situace, kdy se nastavení týdenního nebo měsíčního hodinového fondu vzhledem k charakteru náplně práce zaměstnavateli moc nehodí. Z toho důvodu je možné rozplánovat pracovní dobu zaměstnanci dlouhodobě. Jedná se především o zaměstnání, kde má vliv na pracovní činnost sezónnost. Například některé sadařské nebo zahradnické podniky nepracují přes zimu, v teplých měsících zase naopak odpočívají třeba provozovatelé lyžařských lanovek.
Fond pracovní doby pro DPČ a DPP
U dohody o pracovní činnosti (DPČ) a dohody o provedení práce (DPP) se fond pracovní doby stanovuje trochu jinak. Maximální povolený rozsah pracovní doby je v případě DPČ polovina standardního týdenního fondu. To znamená maximálně 20 hodin týdně. Na rozdíl od DPP je ale možné přesáhnout limit 300 odpracovaných hodin ročně. Pro přehlednost si uveďme jednotlivé požadavky na hodinovou sazbu práce v bodech:
- Dohoda o pracovní činnosti – maximálně 20 hodin týdně,
- Dohoda o provedení práce – maximálně 300 hodin ročně.
Dobrou zprávou je, že není nijak omezeno množství podepsaných dohod v rámci jednoho zaměstnavatele. Takže pokud si budete chtít vydělat více peněz a ,navýšit‘ si hodinový fond pracovní doby, stačí, abyste se svým zaměstnavatelem uzavřeli dvě dohody o pracovní činnosti. Výhodou těchto dohod navíc je, že brigádník může pracovat nepravidelně, pokud se tak dohodne se svým nadřízeným.
Pracovní doba a přesčasy
Práci přesčas vykonává zaměstnanec na pokyn zaměstnavatele nebo dobrovolně nad rámec stanovené pracovní doby. Lze ji vykonávat pouze výjimečně a nárazově. Není možné, aby práce přesčas byla předem rozvržena do pracovního rozvrhu. Dlouhodobý personální podstav je potřeba řešit jiným způsobem než dlouhodobým navýšením pracovní doby zaměstnance.
Zaměstnavatel se musí řídit zákonnými podmínkami, které stanovují, že zaměstnanec může odpracovat více hodin nad rámec jeho týdenního pracovního fondu pouze ve chvíli, kdy je tak potřeba učinit kvůli vážným provozním důvodům. Zákoník práce upravuje limity pro práci přesčas, které jsou osm hodin v jednom týdnu a 150 hodin za kalendářní rok.
Dále je potřeba se řídit stanoveným vyrovnávacím obdobím. Tím je myšlena nejdelší možná doba, po kterou je možné navýšit pracovní dobu o osm hodin týdně. Standardně se jedná o 26 po sobě jdoucích týdnů. Je-li uzavřena kolektivní smlouva v rámci odboru, je možné vyrovnávací období prodloužit až na 52 po sobě následujících týdnů.
Evidence pracovní doby
Všichni zaměstnavatelé jsou povinni vést evidenci pracovní doby, aby bylo zajištěno, že zaměstnanci nejsou přetěžováni a nepracují přesčas více, než je zákonem povoleno. Navíc je tato evidence důležitý podklad, na základě kterého se zpracovává mzda. Kromě smluvené pracovní doby je nutné zaznamenávat také přesčasové hodiny a specifické pracovní režimy, jako je například pracovní pohotovost.
Existuje mnoho způsobů evidence pracovní doby. Tradiční variantou je zapisování reálných příchodů a odchodů zaměstnance do knihy docházky, další možností je pak elektronická evidence, kam se pracovník zapisuje pomocí nějakého počítačového nástroje. Třetí způsob spočívá v evidenci pomocí čipových karet, kdy je příchod a odchod zaměstnanců z práce zaznamenán pomocí čteček, ke kterým zaměstnanec kartu přikládá.