Má tři domy, dvůr a okolo zelené lány táhnoucí se, kam oko dohlédne, ale statek to není. I když nad řekou Ostravicí v blízkosti vodní nádrže Staré Hamry by se dařilo nejspíš kdejaké plodině, tady smí růst jen anglický trávník přísně zarovnaný sekačkami parkujícími právě v těch třech budovách, jejichž podoba vznikla na rýsovacím prkně architektů Martina Šilhana a Jiřího Papouška. Ti spolu provozují ateliér příznačně nazvaný Papousek & Silhan Architects.
Zázemí golfového hřiště ve sportovním areálu v obci Ostravice dokončili loni za asistence stavební firmy Babka & Šuchma, která se postarala o realizaci návrhu. Kromě hřiště k areálu patří ještě lyžařský resort. Tři domy a dvůr slouží personálu obou sportovišť jako zařízení pro údržbu. Debata o vzhledu skupiny budov, které nakonec připomínají jednoduché prkenné stodoly s kulatými okny a větrem ošlehanou fasádou, ale nebyla jednoduchá. Padlo při ní mnoho úvah o roli architektury a urbanismu na poli ryze pragmatických účelových staveb.
„V dnešním uspěchaném a ekonomickými parametry svázaném světě většinou nezbývá prostor a čas řešit podobné stavby jinak nežli s minimálními nároky na architektonické, urbanistické a materiálové řešení. Přistoupit k zadání opačným směrem se pro náš návrh stalo jasným východiskem a také výzvou,“ uvádí architekti v autorské zprávě.
Aby se golfisté nestyděli
Golfový resort v Ostravici, pronajatý společností Tatry mountain resorts, přímo svádí k hledání krásných zákoutí a hrátkám s designem, protože je známý svým výhledem na mlžné a často zasněžené vrcholky Beskyd. Nejvýš se na horizontu tyčí Lysá Hora. Dále se mezi golfisty vypráví o mimořádné náročnosti, ale i kvalitě zdejšího hřiště. A aby se obojí na stávající úrovni udrželo, bylo potřeba ve sportovním středisku vybudovat odpovídající provozní zázemí. Jelikož to tam dlouho chybělo - na místě původně stálo několik zemědělských hal, které zaměstnancům nejen nestačily, ale také byly spíš pro ostudu.
Investor tedy vymezil pro nové zázemí kus pozemku ve tvaru trojúhelníku, který prozatím ležel ladem. Od samotného hřiště ho odděluje potok Stříbrník a v jeho těsné blízkosti plánuje majitel ještě vybudovat ubytovací kapacity. Zástupci TMR si sice představovali, že nástroje na údržbu budou skladovat zase v prosté plechové hale zemědělského vzezření, jenže posléze uznali, že podobný objekt vedle hotelu a apartmánů mít nechtějí. Debaty o estetice stavby, jejím členění a v neposlední řadě o vztahu k širšímu okolí se začaly ubírat jiným směrem.
„Naším záměrem bylo přispět ke kultivaci výstavby v této krajině,“ prohlašují Papoušek a Šilhan sebevědomě. „Snaha o navázání na místní řemeslné tradice a vytvoření souboru objektů, které svým výrazem nebudou budoucí rezidenční výstavbě trnem v oku a sousedskou ostudou, daly vzniknout areálu, jenž svým uspořádáním a členěním na tři objekty definuje hospodářský dvůr,“ popisuje dvojice.
Když se spojí estetické s užitečným
Trojice budov pobitých modřínovými prkny, která, ačkoli jsou zatím světlá, budou vlivem povětrnostních podmínek šednout, představuje těžiště celého areálu – okamžitě upoutají, ale zároveň ukrývají provozní frmol před zraky sportovců a návštěvníků. „Řemeslný detail fasád, který se uplatňuje na řadě historických staveb nejen pod Lysou horou, ale i po celých Beskydech, objekty oživuje, rytmizuje a plastizuje,“ shodují se architekti.
Rozložení jednotlivých staveb inspiroval nakonec právě hospodářský dvůr. Ukázalo se totiž, že tento koncept se historicky neosvědčil pro nic za nic – umožňuje plně využít atypický tvar pozemku a zároveň je výhodný i po stránce logistiky.
V prvním domě se skrývá dřevostavba o dvou podlažích, kterou kryje sedlová střecha. Uvnitř se nachází šatny, zázemí pro zaměstnance, kancelář, sklady a opravárenská dílna veškeré techniky. Druhý objekt je nevytápěný jednoduchý jednopodlažní ocelový skelet s dřevěnou fasádou, určený pro parkování strojů pečujících o celý golfový resort. Poslední ,stodola‘ vymezuje zázemí vůči potoku i hřišti. Betonové kóje v ní se využívají ke skladování sypkých hmot a všeho myslitelného příslušenství, co se nevešlo jinam. Součástí je rovněž přístřešek na parkování.
„Samotné objekty jsou vizuálně sjednocené pomocí materiálového zpracování fasád z dřevěných modřínových desek s lištami překrývajícími spáry a pomocí opakujících se detailů klempířských prvků, oken a vrat,“ vysvětlují Papoušek se Šilhanem. „Jedná se přitom o čistě funkční konstrukční řešení pro snadnou údržbu celého areálu a přirozené stárnutí exteriéru staveb,“ uzavírají.
