Mobilní telefony si za poslední roky vydobyly takřka nezastupitelnou roli v lidských životech. S nástupem smartphonů se z nich pak staly téměř součásti lidského těla. Alespoň u některých. Jak poznat, že je člověk na mobilu závislý?
Od uvedení slavné značky smartphonu iPhone od společnosti Apple uplyne už deset let. Během té doby se přístup lidí k mobilním telefonům proměnil do té míry, že někteří jsou k němu „přilepeni“ takřka celý den.
Závislost na mobilu může být nebezpečná jako každá jiná závislost. Jak ale poznat, že už člověk propadl? Americký odborník na závislosti Edwin Salsitz vyjmenovává pět zásadních otázek, které napoví.
1. Jsem do přístroje až příliš zahloubaný?
„Dokážu mobil na dvě hodiny odložit bez toho, abych na něj myslel? Můžu bez něj do postele? Zvládnu si ráno vyčistit zuby bez toho, abych se na něj podíval?“ ptá se Salsitz. Pokud znějí odpovědi negativně, je to příznak toho, že se v člověku probouzí závislost.
2. Zvládnu ho na chvíli odložit?
„V restauracích vídám čtyři lidi u jednoho stolu, kteří spolu nekomunikují a při jídle se dívají do svých telefonů. Na chvíli je odloží, ale hned je zase vezmou zpátky do ruky,“ všiml si Salsitz. Pokud takové chování přetrvává, je to další příznak.
3. Dostavují se abstinenční příznaky?
U mobilních telefonů nejde o fyzické, ale o emoční abstinenční příznaky. Pokud třeba závislému člověku seberete telefon, začne být podrážděný a mít pocit, že mu něco chybí.
V přístupu k internetu už mobily porážejí počítače. Čtěte více
4. Skrývám se s telefonem před ostatními?
Podle Salsitze většina závislých ví, že má problém. Aby se vyhnuli kritice okolí, často se s mobilem schovají do pokoje, než aby byli v jedné místnosti třeba s rodinnými příslušníky.
5. Používám telefon, když se nudím nebo jsem v depresi?
Takový případ je podle Salsitze obzvlášť nebezpečný. Lidé, kteří se ve chvílích smutku nebo deprese uchylují k užívání mobilu, jej mohou vnímat jako únikovou cestu a řešení problémů, kterým se nikdy nestane. Celá situace se podle něj bude jenom neustále zhoršovat.
Salsitz ale upozorňuje, že i v těchto případech je závislost individuální. „V našem oboru neexistuje absolutní pravda. Všechno je potřeba uvádět v kontextu,“ říká. Podle něj platí zlaté pravidlo: Pokud to neubližuje vám, ani nikomu dalšímu, tak to závislost není.
Dále čtěte:
