Pokud si pod projevy vlastenectví nepředstavujete demonstrace proti migrantům nebo plané řeči Tomia Okamury, vzpomeňte si na tatíčka Masaryka, jeho spolupracovníky i následovníky tak, jak si to zaslouží. Vypravte se na některou z aktuálně konaných výstav po celé republice. Něco se dozvíte, něco si připomenete a třeba vám na chvíli nebude připadat, že všechno se u nás dělá špatně a že jindy a jinde je, bylo a bude líp.
Nejvíce se slaví na Hradě, který připravil k výročí republiky hned několik výstav. Tou nejzásadnější jsou Doteky státnosti, které se konají až do 31. října 2018 v Jízdárně Pražského hradu. Jakkoli na první pohled může výstava působit trochu nudně a školometsky, pokud ji dokážete projít, aniž by se vám v očích zaleskly slzy dojetí, měli byste se nad sebou vážně zamyslet. Vypráví příběhy jednotlivých vystavených předmětů, od praporů, které předcházely vzniku vlajky Československého státu, přes státní vyznamenání, uniformy sokolů, sako a svetr Olgy Havlové, skafandr Vladimíra Remka, ale i oblečení slavných sportovců po listiny, které ztělesňují historii naší země se vším, co je její součástí.
Prohlédnout si můžete prezidentské sliby i vlastnoručně vypsané hlasovací lístky použité v prezidentských volbách. Dokonce i prezidentské pero, ale ne to „chilské“, které vás patrně napadne jako první. Vystaven je abdikační projev prezidenta Beneše i s poznámkami, které si do něj vepsal, dopisy Milady Horákové z vězení, ručně psaná vlaječka z poštovního pytle s nápisem: Nechť žije tatíček Masaryk! Radost ze vzniku nového státu se mísí s protektorátními vyhláškami a předměty, které vzbuzují hrdost i smutek. Vidět můžete bombu, kterou si parašutisté vlastnoručně vyrobili za účelem zabít Reinharda Heydricha, sako, které měl v okamžiku atentátu na sobě Jan Kubiš, jeho kapesní nůž i tabatěrku, jejíž vlastník je neznámý, nalezenou v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje, kde jejich statečný boj skončil.
Když robot maluje: uhodnete, který obraz vytvořila umělá inteligence?
Mezi největší exponáty patří polní houfnice potažená černým suknem, na které byla z Hradu převezena rakev s ostatky Tomáše Garrigua Masaryka na Wilsonovo nádraží a o74 let později pak ostatky Václava Havla z Pražské křižovatky do Vladislavského sálu. Za sto let možná děti našich dětí svým dětem budou teskně vyprávěti o dvou velkých prezidentech naší země. Ale třeba k nim přibude někdo další, na koho budou moct být Češi hrdí. Ostatně, jak Masaryk říkal: „Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými - problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.“ Platilo to v roce 1934, platí to i dnes. Doteky státnosti to návštěvníkům nenásilnou cestou připomenou. Výstava bude bavit i trochu starší děti, které se seznámí s historickými okamžiky země příjemnější formou než v hodinách dějepisu. Dozvědí se mimo jiné, jak vznikala československá hymna a kde se vzal na prezidentské standartě nápis Pravda vítězí.
No tož to kupte
Částečně souběžně probíhá od 12. září do 9. prosince 2018 v Císařské konírně Pražského hradu výstava prezidentské sbírky výtvarného umění od Masaryka po Gottwalda s názvem Tož to kupte. Ta asi děti příliš bavit nebude, ale zájemce o výtvarné umění provede vkusem prvních prezidentů republiky. Masaryk se inspiroval rozsáhlými uměleckými sbírkami Habsburků, ale i sbírkami amerických prezidentů, které reprezentovaly osobnost toho kterého prvního muže země.
K nákupu uměleckých děl sloužily zvláštní finanční prostředky získané z úroků z částek uložených v Národním fondu Masarykově a v Jubilejním fondu, ve kterých byly shromážděny finanční dary, které Masaryk dostal k 70., respektive 80. narozeninám. Z těchto fondů byly postupně financovány aktivity různých kulturních, humanitních a sociálních institucí a z výnosů úroků začal první československý prezident budovat svou sbírku.
| Další doporučené výstavy |
|---|
| Mucha v Brně Na brněnském výstavišti je k vidění zbývajících devět největších pláten tvořících Muchovu Slovanskou epopej doplněných o nejrozsáhlejší sbírku autorovy plakátové tvorby. Výstava Alfons Mucha: Dva světy potrvá až do konce letošního roku. |
| Generace v Depu V Plzni si historické výročí připomínají výstavou s názvem Sto let republiky očima pěti generací, která se koná v DEPO2015 do 4. listopadu 2018. Výstava člení předchozích sto let do pěti období vymezených významnými historickými událostmi a tato období pak přibližuje rodinnými fotografiemi, předměty každodenní potřeby včetně dobového oblečení a hraček. |
| Masaryk a svatá země V Arcidiecézním muzeu v Olomouci se do 28. října koná výstava Masaryk a svatá země připomínající návštěvu, kterou v roce 1927 pod cizím jménem podnikl budoucí československý prezident na území tehdejší mandátní Palestiny. Snad i díky svému otci se následně Jan Masaryk tolik angažoval při vzniku samostatného státu Izrael. I tato méně známá část našich dějin má při oslavách výročí republiky své místo. |
| Originál mnichovské dohody Minulý týden skončila na Bratislavském hradě Česko-slovenská výstava/Slovensko-česká výstava, která je společným projektem Národního muzea v Praze a Slovenského národního muzea v Bratislavě. V tuto chvíli se výstava přesouvá do nově rekonstruovaných prostor Národního muzea, kde bude zpřístupněna v neděli 28. října 2018. Výstava provede návštěvníky dějinami společného státu od jeho počátků do jeho rozpadu. Mezi exponáty nechybí například originál mnichovské dohody. |
Masaryk inklinoval k nákupu děl významných autorů devatenáctého století, ale pod vlivem své dcery Alice podporoval také žijící ženské autorky, jejichž obrazy se staly součástí sbírky. Edvard Beneš navázal na svého předchůdce, ale nebál se ani moderny. Za jeho působení v prezidentské funkci přibyla do sbírky i díla Picassa, Filly a Kupky. Hácha si v prezidentském úřadě nemohl vyskakovat politicky ani umělecky. Akvizice byly méně časté, jejich předmětem byly soubory děl vystavených na povolených výstavách a měly spíše sociální rozměr. Háchovým cílem bylo zlepšit životní poměry jejich autorů. Klementu Gottwaldovi vkus chyběl stejně jako charakter. Osobního podílu na rozšiřování prezidentské sbírky se vzdal a pravomoci v této věci předal odborné komisi. Za jeho vlády se tak soubor hradních obrazů rozšířil například o dílo s názvem Zelinářské pole od Otakara Nejedlého.
Kudy kráčely dějiny
Jakkoli oslavy vzniku republiky a jejího stoletého trvání jsou na Pražském hradě namístě, celkem logicky nechybí ani vzpomínková výstava v Obecním domě, kde se okolo jedenácté dopoledne onoho pondělí 28. října 1918 sešlo vedení Národního výboru, ke kterému se k velké radosti těch, které dnes známe jako „muže 28. října“ vcelku náhodně připojil slovenský lékař Vavro Šrobár, který ten den přicestoval do Prahy. Právě tady se rozhodlo, že bude vyhlášen vznik nové republiky a alespoň jeden Slovák k tomu byl potřeba.
Výstava sama o sobě trpí klasickými neduhy českých historických výstav, které často nedokážou návštěvníky opravdu vtáhnout do děje a zábavnou formou jim představit události, které by si měli navždy pamatovat. O to cennější jsou zmiňované Doteky státnosti. Ale i tak místnost v Obecním domě, kterou kráčely dějiny, určitě stojí za návštěvu. O patro výše je navíc vystaveno jedenáct z dvaceti pláten slavné Muchovy Slovanské epopeje.
Můžete tak zabít dvě vlastenecké mouchy jednou ranou, i když tady, na rozdíl od Hradu, za vstup budete muset platit.
Čtěte také:
Bizarní výzdoba v Bílém domě: Trumpa obklopují bývalí republikánští prezidenti
Svatý Václav: víc smolař než světec
Prezidentská demokracie
