Po stopách českých menhirů aneb kameny původní, obnovené či postavené teprve před pár lety

6. 7. 2019

Moc se o nich neví a ve škole se o nich neučí. Přesto se lze na řadě míst přesvědčit, že i u nás existují kamenné památky doby pravěké. Ano, v Bretani či na britských ostrovech mají větší kousky, ale přesto by byla škoda menhiry na českém území ignorovat.

Menhiry se u nás nacházejí se hlavně v Poohří, na Slánsku, ale také v okolí městečka Sedlec-Prčice a na Šumavě. Tady všude můžete potkat kameny původní, stojící na svém místě několik tisíc let, obnovené či postavené teprve před pár lety.

Archeologové a historikové je většinou přehlížejí, někteří rovnou prohlašují, že pravé menhiry v Česku nejsou. Na druhé straně se lze v lesích setkat s lidmi s virgulí v ruce, kteří za menhir prohlašují každý trochu zajímavý kámen. Pravda bude někde uprostřed. Nevíme jistě, jak jsou tyto monumenty staré, kdo je stavěl ani k jakému účelu vlastně sloužily. Možná i proto dnes přitahují pozornost.

Navštívili jste některý z českých menhirů?

Nejvíce logiky dává vysvětlení, že menhiry stavěly dávné kultury v eneolitu i v době bronzové, vztah k nim zřejmě měli i Keltové. S jejich pomocí lidé určovali významná data v roce. Tak například při pohledu od klobuckého menhiru lze 30. dubna a 13. srpna pozorovat, jak se vycházející slunce zvedá z hory Říp. Úchvatná podívaná, pokud vám ovšem nevadí brzy vstát a číhat na místě už ve tři čtvrtě na šest.

Třímetroví obři u Slaného

Klobucký menhir má prominentní pozici. Je zkrátka nejznámější a také patří k těm největším, na výšku má něco přes tři metry. Není těžké se k němu dostat, nachází se poměrně blízko od silnice první třídy ze Slaného do Loun. Stačí projet obcí Klobuky a poté se vydat po cestě do Telců. Jeho stáří je těžko zpochybnitelné; nachází se již na starých vojenských mapách z 18. století.

Zajímavý je i místní název menhiru - Kamenný pastýř. Původně totiž kolem něj měl stát kruh z menších kamenů. Při úpravě místa zde před více než deseti lety vznikl nový kruh, tentokrát z dřevěných kůlů. Samotný kámen je ze železitého pískovce a jsou na něm - vedle vzkazů od různých vandalů - vidět i známky opotřebování vlivem deště a větru.

Pomyslné druhé místo z hlediska obliby drží menší menhir Zakletý mnich u Drahomyšle. Ani k němu se není těžké dostat, nachází se asi kilometr severně od silnice z Loun do Žatce. Pak se už stačí vydat polní cestou z Drahomyšle do Strkovic. Nad zemí je vysoký asi 220 centimetrů a podobně jako jiné menhiry má jednu zajímavou vlastnost - z každé světové strany vypadá jinak.

Zřejmě největší český menhir se nachází na nečekaném místě - v lesoparku v severní části Slaného. Jeho pravost není úplně jistá, ale jeho podoba i historie tomu nasvědčuje. Původně stál jinde, ale v roce 1932 se ho zmocnili sokolové, přesunuli na okraj Slaného a prohlásili za památník Miroslava Tyrše. Nadzemní výška kamene dosahuje 3,6 metru. Další menhiry dříve stávaly na vrcholu Slánské hory, ale v 17. století je lidé strhli a nahradili dřevěnými kříži.

Umělý kopec a kolem menhiry

Poměrně známým místem jsou Kounovské řady. Na plochém kopci mezi obcemi Kounov a Domoušice na Rakovnicku se nachází čtrnáct řad z kamenů o velikosti v řádu decimetrů, některé řady jsou dlouhé až 400 metrů. Kdo viděl na vlastní oči kamenné řady u bretaňského Carnacu, bude z tohoto místa zřejmě zklamán. Naopak příjemným překvapením je místo, které se nachází jen o nějaké dva kilometry dále.

Stačí vyrazit na Špičák a prozkoumat lesy vjeho blízkém okolí. Už samotný kopec je podezřelý svým pravidelným tvarem a místy vyčnívajícími kamennými terasami. Pokud by chtěl nějaký archeolog najít na českém území umělý kopec ve stylu anglického Silbury Hill, měl by začít hledat právě zde.

Všude okolo jsou kameny, místy seřazené do řad, či dokonce kruhů. Do této oblasti se doslova zbláznila skupina nadšenců, která před osmi lety začala místní menhiry odkrývat a opětovně stavět. Dokonce jim přidělila jména - Král, Princezna, Slůně či Velryba. Mluvčím této skupiny je Hana Jakovcová, která své zážitky zpracovala v knihách Lovci menhirů a Nebe kamenů. Jenže ne každému se jejich činnost zamlouvá, jak dokládá informační tabule státního podniku Lesy ČR. Její sdělení však působí směšně - už jen kvůli vysokému počtu gramatických chyb.

Zima se blíží aneb Stručná historie vikingské kolonizace Grónska

Okolí Špičáku rozhodně stojí za návštěvu. Stojících kamenů je zde opravdu hodně a téměř s jistotou na některý narazíte. Největší z nich je třímetrový Král, ale i další mají na výšku okolo dvou metrů. Pokud máte čas, můžete jen tak bloudit lesem a vyhledávat jeden po druhém. Je však dobré vybavit se přípravky proti klíšťatům a jiné otravné havěti, která se zde vyskytuje v hojném počtu.

Trojice na Javorové skále

Totéž platí o další lokalitě, kterou lze trpělivým hledačům stojících kamenů doporučit. Lesy v kopcovité krajině mezi městy Sedlec-Prčice, Sedlčany a Milevskem skrývají nejedno překvapení. Tady se do obnovy pustila jiná skupina nadšenců - ta okolo záhadologa a spisovatele Pavla Kozáka. K původním několika málo menhirům ve vertikální pozici tak v posledních dvou desetiletích přibývají další.

Jeden z těch zachovalých se nachází v temném lese necelý kilometr na sever od obce Chlístov. Dojít k němu lze od silnice číslo 121, pokud auto necháte u mostku přes Novodvorský potok, nebo od vysílače na vrcholu Javorové skály.

Nakloněný špičatý megalit má na výšku 190 centimetrů. Dnes už zde stojí tři kameny, dva další přibyly zásluhou samozvaných obnovitelů.

Ekonomické dějiny velrybářství: kytovce lidé lovili již v době kamenné

Další původní menhiry lze s trochou štěstí vyhledat na kopci Balvaniska u Hodkova, na bezejmenném vrchu mezi Vilínem a Kozlovem nebo na Pivovarské hoře jižně od Velkého Chlumce. Jeden z těch obnovených Kozákovou skupinou se nachází v lese u židovského hřbitova na okraji Milevska. Jeho autenticitu však podporuje zmínka v knize Vývoj Milevska a okolí z roku 1939, kde je zmíněn jako stojící.

Pokud se pohybujete v Pošumaví, můžete zkusit prohledat severní svah Javorníku. Asi kilometr jihovýchodně od Zuklína lze narazit hned na několik tajemných kamenů. Jedním z nich je šedivý, asi 185 centimetrů vysoký Měsíční kámen, který Pavel Kozák označuje za menhir s nejsilnější energií v Česku. Jižní strana údajně vyzařuje negativní energii a západní strana čtyřbokého kamene naopak pozitivní. Pokud budete mít cestu okolo, můžete to otestovat osobně.

Holašovický kýč

Zatímco ve středověku i za éry socialismu lidé menhiry ničili a odstraňovali z polí, po roce 1989 dochází k opačnému trendu.

Řada nadšenců je staví na svých pozemcích, případně kdekoli to jde. Na novodobý kamenný kruh tak lze narazit třeba v areálu Botanické zahrady v Praze Troji nebo na okraji Kutné Hory u silnice na Kaňk.

Do Holašovic u Českých Budějovic většinou lidé jezdí za vesnickou barokní architekturou. Na kraji obce staví místní obyvatel Václav Jílek již třináct let kameny různých velikostí. Je to sice monumentální dílo, ale přesto tomu něco chybí. Možná právě ta tajemná energie autentických menhirů z dob dávno minulých.

Dále čtěte: