Mělká moře pohlcují obrovské množství CO2. Člověk i měnící se klima je ohrožují

7. 11. 2018

Mělká moře u pobřeží mají zásadní vliv na pohlcování oxidu uhličitého. V důsledku oteplování je jejich funkce ohrožena. Britští vědci navrhují, aby byla šelfová moře co nejvíce chráněna před lidskou činností, zejména rybolovem.

Šelfová moře mají klíčový vliv na absorpci oxidu uhličitého. V důsledku klimatických změn jsou však zranitelná. Ohrožují je vyšší teploty a zvýšený počet bouří. Ty mohou narušit jejich schopnost pohlcovat CO2 z atmosféry. A to dále urychlí globální změnu klimatu. Uvedli to vědci z Británie.

„Moře kolem Británie je jedním z nejlépe prostudovaných na světě,“ řekl Philip Williamson z univerzity East Anglia, jeden z autorů studie o šelfových mořích. Výzkum dokazuje, jak je úloha moří komplexní a složitá.

Vědci spočítali, že šelfová moře okolo ostrovů Spojeného království mají průměrnou hloubku 80 metrů a pokrývají plochu šestkrát větší než Velké Británie.

Zaujímají plochu 1,2 milionu kilometrů čtverečních. Šelfová moře v oblasti severní a západní Evropy mají rozlohu 3,2 milionů kilometrů čtverečních. Globálně tvoří 7 procent celkové plochy moří a oceánů s 25 miliony kilometrů čtverečních.

Hloubka světových moří a oceánů:

Šelfová moře jsou znázorněna azurově. Zdroj: NOAA

Ročně absorbuje oblast moří okolo britských ostrovů 15 až 40 milionů tun oxidu uhličitého z atmosféry, což je ekvivalent až 25 procent emisí CO2, které vyprodukuje Velká Británie.

Většina uhlíku (70 až 88 procent) se nachází v horních deseti centimetrech mořského dna. Pokud by se ze dna uvolnil, znamenalo by to vážné důsledky pro globální klima. K uvolnění může dojít lidskou činností (v šelfových mořích probíhá 90 procent rybolovu) nebo oteplováním moře.

Zpráva Shelf Seas:The Engine of Productivity upozorňuje na nebezpečí používání vlečných sítí, což je nejrozšířenější způsob rybolovu britských rybářů. Sítě zabíjejí na mořském dně více mořských živočichů, než chytí ryb. Williamson tvrdí, že by měly být vytvořeny zóny, kde bude zakázán takový způsob lovu.

Definice kontinentálního šelfu a šelfových moří
Kontinentální (pevninský) šelf neboli pevninský práh (pevninská mělčina) je označení pro okrajovou část kontinentu, která volně pokračuje pod mořskou hladinu. Moře pokrývající tuto okrajovou část kontinentu se nazývají šelfová moře. Definice šelfu ve světě není jednotná, okraje šelfu se nejčastěji uvažují jako místa, kde mírný sklon dna (0°07´) přechází ve sklon podstatně větší (kolem 5°). V minulosti se jako okraj uvažovala hloubnice 200 m, dnes se hloubka nebere v potaz, důležité jsou geologické a geomorfologické vlastnosti. Šířka šelfu je velmi rozdílná, od několika kilometrů až po 1300 km. Stejně tak rozdílná je i hloubka šelfových oblastí, která se pohybuje od 55 metrů (Patagonský šelf) po 500 metrů na pobřeží Kanady či Antarktidy. Průměrná hloubka šelfů je kolem 130 metrů. Podle mořského práva má nad zdroji v kontinentálním šelfu (maximálně ale do 350 námořních mil od pobřeží podle čl. 76 Úmluvy OSN o mořském právu) právo stát, který šelfu přiléhá. Využití šelfu je v centru pozornosti oceánografie z důvodu, že se zde nachází zásoby mnoha nerostných surovin (hlavně ropa a zemní plyn, dále rýžoviska různých minerálů, ložiska fosforitů apod.). Šelfová moře jsou podstatně bohatší na živiny, než ostatní moře, protože do této hloubky probíhá fotosyntéza nejintenzivněji. Stala se tak místy tradičního rybolovu.

Definice kontinentálního šelfu a šelfových moří

Kontinentální (pevninský) šelf neboli pevninský práh (pevninská mělčina) je označení pro okrajovou část kontinentu, která volně pokračuje pod mořskou hladinu. Moře pokrývající tuto okrajovou část kontinentu se nazývají šelfová moře. Definice šelfu ve světě není jednotná, okraje šelfu se nejčastěji uvažují jako místa, kde mírný sklon dna (0°07´) přechází ve sklon podstatně větší (kolem 5°).
V minulosti se jako okraj uvažovala hloubnice 200 m, dnes se hloubka nebere v potaz, důležité jsou geologické a geomorfologické vlastnosti. Šířka šelfu je velmi rozdílná, od několika kilometrů až po 1300 km. Stejně tak rozdílná je i hloubka šelfových oblastí, která se pohybuje od 55 metrů (Patagonský šelf) po 500 metrů na pobřeží Kanady či Antarktidy. Průměrná hloubka šelfů je kolem 130 metrů.
Podle mořského práva má nad zdroji v kontinentálním šelfu (maximálně ale do 350 námořních mil od pobřeží podle čl. 76 Úmluvy OSN o mořském právu) právo stát, který šelfu přiléhá.
Využití šelfu je v centru pozornosti oceánografie z důvodu, že se zde nachází zásoby mnoha nerostných surovin (hlavně ropa a zemní plyn, dále rýžoviska různých minerálů, ložiska fosforitů apod.).
Šelfová moře jsou podstatně bohatší na živiny, než ostatní moře, protože do této hloubky probíhá fotosyntéza nejintenzivněji. Stala se tak místy tradičního rybolovu.

Zdroj: wikipedia.org