Během převozu jídla se vždy bojuje o čas. Čím rychleji podléhá zkáze, tím větší důraz se klade na jeho kvalitu. Dobrým příkladem jsou ryby nebo mořské plody. Jejich zdravotní nezávadnost může zajistit při transportu jen správná teplota. Nově ji mohou měřit biologicky rozložitelné senzory umístěné přímo na potravinách, které mohou zákazníci sníst. Na jejich vývoji pracuje švýcarská technická univerzita v Curychu.
Oblíbená japonská pochoutka sushi může způsobit i vážnou otravu jídlem. Používané čerstvé ryby se mohou poměrně rychle zkazit během přepravy a uskladnění. Proto se pravidelně ručně kontroluje jejich teplota. Nový senzor, který vyvíjejí vědci z Technické univerzity v Curychu (ETH), zajistí, aby se chlazení nepřerušovalo.
Nová technologie má přinést přesnější měření teploty. Senzor se nalepí přímo na potravinu a bezdrátově vysílá údaje k přijímači.
Senzor, který se dá sníst:
Ještě důležitější je fakt, že se senzor může sníst, protože je biologicky odbouratelný a zdravotně nezávadný. Běžně takové senzory obsahují těžké kovy, proto jsou nevhodné pro kontakt s potravinami a lidským tělem.
Švýcarští vědci přišli na to, jak je vyrobit neškodné senzory. Jsou vyrobeny z hořčíku, oxidu křemičitého a nitridu křemičitého, který má podobu biologicky rozložitelného tenkého drátu. Všechny prvky jsou biokompatibilní a rozkládají se ve vodě.
Jako nosič je použit polymer vyrobený z kukuřičného a bramborového škrobu. Neodporuje legislativě pro potraviny v Evropské unii ani ve Spojených státech, uvedla švýcarská univerzita ve své tiskové zprávě.
Tenčí než vlas
Samotný senzor má tloušťku pouze 16 mikrometrů, což je zlomek tloušťky vlasu, který má 100 mikrometrů. V současné formě se senzor podle vědců rozpustí v jednoprocentním fyziologickém roztoku za 67 dní. Funkční je 24 hodin i v případě, že je ponořen ve vodě, což by mělo stačit i pro expresní dovoz ryb z Japonska do Evropy. Jeho životnost se dá prodloužit tloušťkou polymeru.
Mohl by se využívat i pro monitorování pooperačních stavů pacienta, uvedli vědci v odborném časopise Advanced Functional Materials.
Zatím je výroba těchto biologických mikrosenzorů finančně nákladná a složitá. Ředitel výzkumu ETH Giovanni Salvatore je však v tomto směru optimistou. „Až budou tyto biosenzory finančně dostupné, mohou se nalepit prakticky kamkoliv,“ tvrdí Salvatore.
Oblast internetu věcí se tak rozšiřuje o novou sekci „internet potravin“, kdy se jídlo propojuje s digitálním světem. Senzory v budoucnu nebudou odesílat pouze data o teplotě, ale také o tlaku, hromadění plynu nebo o ultrafialovém záření.
Dále čtěte:
Šéf Delmartu: Mnoho spotřebitelů už kvalitní potraviny nepozná
Megafarmy zajišťují levné maso. Je ale plné antibiotik
