„Jednou jsme takhle čekali před letištěm na přílet klientů z Prahy, když se naši místní kolegové začali kvůli parkování autobusu rvát se zástupci konkurenční ruské cestovky. Postupně se do toho zapojilo přes deset řidičů i dalších průvodců. Prostě pořádná bitka. Takže z letiště vycházejí klienti a vidí, jak náš průvodce zrovna mlátí někoho tabulí s nápisem Čedok po hlavě. Rvačka okamžitě přestala, turečtí kolegové v rozervaných hadrech nasadili úsměv a zahlaholili: ,Welcome to Turkey!‘ Lidi ani nešpitli,“ vzpomíná na jeden z nejbizarnějších zážitků své průvodcovské kariéry Petr Kučera. Lepší „reklamu“ na zájezd s cestovkou a delegátem nevymyslíte.
Přesto je pořád vyhledáváme. Aspoň jednou do roka nechceme nic řešit, chceme, aby se o nás někdo postaral. A od toho takový průvodce či delegát je, když zrovna nikoho nemlátí cedulí po hlavě…
Zbraně, sem tam turista
Cestovní a turistický průmysl je jedním z největších na světě a do celosvětové ekonomiky přispěl v loňském roce 2,57 bilionu dolarů. A svou nezaměnitelnou roli v něm sehrávají cestovní kanceláře - zprostředkovatelé zážitků všeho druhu. A jsou tu pro nás už 260 let. Přesně tak dlouho můžeme zaplatit povolanějším, zkušenějším a znalejším za to, aby nám dovolenou zařídili. Služeb je nepřeberně, od pouhého zajištění ubytování přes dovolené na klíč, kdy si klient pouze řekne, co by asi tak chtěl vidět a cestovní kancelář mu ušije cestu na míru.
Praha řeší, jak omezit digitální Klondike:
Jak zkrotit Airbnb
Na začátku toho všeho byl, jak už to tak chodívá, jeden šikovný člověk, který v sobě našel talent zařídit v podstatě cokoliv. Anglický úředník Richard Cox, syn zámožného yorkshirského právníka, se v roce 1758 dostal do služeb generála Edwarda Ligoniera. Generálův „cestovní agent“ zemřel a Cox ho v květnu onoho, jak se později ukázalo, pro dějiny cestovního ruchu tak zásadního roku, nahradil. Ligonier měl vést flanderské tažení ve válce o rakouské dědictví a potřeboval mít zajištěné zimní sídlo, spodní dlouhé teplé prádlo a nezanedbatelné množství zbraní. A Cox dokázal obstarat úplně všechno. Navíc měl skvělý čuch na partnery a podařilo se mu uzavřít partnerství s Andrewem Drummondem, zakladatelem Drummonds Bank.
Generál Edward Ligonier
Zpočátku Coxova společnost plnila téměř výhradně požadavky armády - zajišťovala přepravu rozsáhlých zásob munice, proviantu, vojenských jednotek a příležitostně i jednoho či dvou turistů. Ve dvacátých letech minulého století společnost Cox & Co koupila banku sira Henryho Kinga a od té doby je známá jako Cox & Kings a je to také nejspíše nejdéle fungující cestovní kancelář na světě.
Cestovní kanceláře, které se zaměřovaly na zprostředkovávání cestování výhradně za zábavou, v Evropě začaly vznikat zhruba od roku 1840. Na scéně se tehdy objevil anglický podnikatel a baptistický misionář Thomas Cook. Ano, ten, po němž se jmenuje cestovní kancelář, s níž se ročně vypraví na dovolenou 19 milionů lidí. Thomas Cook začal v roce 1841 organizovat výlety nejprve do Paříže a posléze i po celé Evropě.
Naprosto zásadní roli v rozkvětu cestovních kanceláří sehrál od poloviny devatenáctého století masivní rozvoj železnic a paroplavby. Plánování a organizování odpočinkových cest a výletů pro ty, kteří si mohli dovolit platit jiným, najednou dostaly nástroj, který novodobé cestovatele dokázal poměrně rychle přepravit, kam si zamanuli. A tak se dostáváme ke vzniku organizovaných zájezdů, kdy agenti prodávali zámožným klientům balíčky, jež obsahovaly cestovní lístky, ubytování a itinerář cesty.
Masové letadlo
Skutečně dramaticky se cestovní ruch začal rozvíjet ve druhé polovině minulého století se vznikem mezistátních dálnic a hlavně s postupným zpřístupňováním dlouhých komerčních letů. Miliony příslušníků střední vrstvy najednou mohly jezdit na dovolenou. Samozřejmě ne všude byla situace stejná a pamětníci cestování za socialismu se teď možná jen hořce usmívají. Do roku 1990 jste totiž na výjezd za hranice Československé socialistické republiky potřebovali hromadu povolení a „bumážek“. Kromě platného pasu a platného víza to pak byla výjezdní doložka, potvrzení o odevzdání vojenské knížky, potvrzení banky o přidělení deviz, okolkované celní a devizové prohlášení a také velice pevné nervy. Získat celou tuto hromádku nebylo nic snadného, ale našlo se dost takových, kteří cestovat mohli a s CK vyráželi i jinam než jen do pověstné Jugošky. „Dlouho jsem pracovala v Čedoku, průvodcovské zkoušky jsem si udělala po narození prvního dítěte na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, uměla jsem plynně německy, ale do zahraničí jsem jako průvodkyně vyjela jen třikrát, když vypadl někdo,povolanější‘,“ vzpomíná Jana Zedníková.
Neobjevené ráje aneb Ověřené tipy na místa bez davů turistů
„Dostala jsem se tak do Řecka nebo Beneluxu. K dispozici nebyly žádné materiály, maximálně tak mapy, o internetu se nám ani nezdálo. Když jsem měla s klienty jet do Řecka, strávila jsem nekonečně hodin studováním všeho, co mi jen přišlo pro ruku. Hodně,zajímavé‘to bylo i v Haagu, kde mi zůstali dva lidé. Prostě si vyzvedli kufry z autobusu a šli pryč. Ale nakonec to překvapivě nebyl velký malér. Na hranicích jsme nahlásili, že je nás o dva méně, do Bartolomějské jsem musela dojít podat vysvětlení, ale snad proto, že do revoluce zbývalo už jen pár let, nikdo mě nijak nepopotahoval,“ dodává Zedníková.
S otevřením hranic se Češi pustili do cestování a po éře paštikami napěchovaných škodovek sto pět jsme se i my dostali do fáze, kdy si jsme ochotní připlatit za pohodlí a služby. „Oblast, ve které se větší chuť Čechů investovat do dovolené projevuje nejvíce, je ubytování. Zatímco loni vévodily poptávce tříhvězdičkové hotely, letos Češi prozatím preferují hotely čtyřhvězdičkové,“ uvádí jedna z největších internetových cestovních agentur v Česku.
Právě online prodeje téměř čehokoliv byly zprvu trnem v oku prodejcům zájezdů, které do té doby vcelku spokojeně živila schopnost nabídnout příchozím klientů dovolenou na míru. „Je jen otázkou času, kdy vzpoura,ukaž-a-klikni‘ zvítězí v poslední bitvě nad čestnou tradicí,posaď se a poslouchej‘. Na konci tohoto pracovního týdne, během něhož jsem se v kanceláři setkával se skutečnými lidmi, na nichž mi záleží, a kteří jsou shodou okolností i mými klienty, jsem přemítal, jestli už nejsem v téhle budově poslední. Pokud ano, zhasínat bude ale muset někdo jiný,“ žehral před pár lety majitel cestovní kanceláře Churchill & Turen Richard Turen v časopisu Travel Weekly.
Cox & Kings a je nejspíše nejdéle fungující cestovní kancelář na světě
Ale nebude to tak zlé. Online prodej zájezdů sice podle portálu Statista v roce 2016 celosvětově vydělal 564,87 miliardy dolarů a do letoška odhady počítají s nárůstem o dalších 130 miliard, stahovat rolety a vyklízet ve fyzických kancelářích stoly ještě určitě není potřeba. Pořád se totiž najde dost klientů, kteří při výběru a nákupu dovolené chtějí vidět nebo alespoň slyšet živého zprostředkovatele. Ve Spojených státech jich je dokonce víc než polovina. Podle analytického serveru Phocuswright zaměřeného na cestovní ruch si v loňském roce 52 procent Američanů objednalo a koupilo zájezd telefonicky nebo osobně přímo v některé z cestovek. Poměr mezi online a offline nákupy zájezdu se sice s každým rokem přiklání více a více na stranu internetu a nakonec internet nejspíše převládne, lidský prvek z organizovaných zájezdů ale určitě nezmizí. Pořád tu totiž budou průvodci a delegáti, tedy ti, kdo se o nás na dovolených starají.
Focení v dešti
„Aby člověk mohl dělat průvodce po Praze, musí složit oficiální zkoušky, musí mít potřebné jazykové znalosti a navrch ještě spoustu odvahy,“ popisuje svoje zkušenosti Gabriela Kolková, která tři roky prováděla po našem hlavním městě, Karlových Varech a Českém Krumlově skupinky španělských a arabských turistů.
„Nejlepší na téhle práci je, že si člověk uvědomí, v jak krásném místě žije, když ho vidí očima turisty. Hodně mě bavilo dělat prohlídku trochu jinak. Brávala jsem klienty na místa, kam by se sami nedostali, do fajn studentských barů nebo třeba do hlavní budovy filozofické fakulty - z dámských záchodů v nejvyšším patře je totiž naprosto luxusní výhled na židovský hřbitov. Jednou jsem skupinku saúdských turistů učila na Karlově mostě používat deštník, protože se mnou poprvé zažili bouřku. Všichni kolem utíkali někam pod střechu a Saúdové se smáli a fotili. Dobrý byl i zhruba padesátiletý španělský turista, který z překvapení z toho, jak málo platil v baru u Staroměstské za čtyři piva a pytlík brambůrek, hodinu nepromluvil. Samozřejmě se stávalo, že i když jsem dělala, co jsem mohla a snažila jsem se klientům dát maximum, stejně se našli tací, kterým to bylo málo,“ vypráví.
Pro průvodce a delegáty pracující v zahraničí platí v podstatě totéž. V teoretické rovině potřebují certifikát pro průvodce cestovního ruchu, v té praktické pak především jazykové a místní znalosti. Nejsou ovšem výjimkou ani profesionální průvodci, kteří se zvládnou o své skupinky postarat prakticky po celém světě. Ve většině zemí má dnes při poznávacích zájezdech český průvodce k ruce „domorodého“ kolegu, takže by se mohlo zdát, že už nemusí nutně znát všechno. Jenže v praxi se to má podle zkušeností ostřílených zaměstnanců cestovek tak, že si člověk musí stejně všechno důkladně nastudovat, protože na místní průvodce - obzvláště ty v méně rozvinutých zemích - často není spolehnutí. Umějí mizerně anglicky, překládání, pokud je zapotřebí, zabírá příliš času a průvodce se mnohdy ocitá se skupinou sám.
Mezi klíčové schopnosti dobrého průvodce patří vedle těch organizačních také umění rychle reagovat na změny, flexibilita a asertivita. Průšvih je neustále hned za rohem, vzpoura bublá a člověk se ani v krizových okamžicích nesmí složit.
| 2,57 bilionu dolarů činil v roce 2017 přímý ekonomický přínos turismu ve světě. |
| 564,9 miliardy dolarů činil v roce 2016 objem online prodejů zájezdů. |
|---|
| 52 % Američanů si koupilo v roce 2017 zájezd telefonicky nebo osobně v některé z cestovek. |
Zdroj: Statista.com
„Když jsem jel poprvé jako průvodce do Istanbulu, bylo mi kolem dvaceti a kromě toho, že jsem uměl mizerně turecky a měl nějakou představu o Istanbulu, jsem nevěděl o průvodcování nic, stejně tak jako moje kolegyně, taky studentka,“ vzpomíná již zmiňovaný Kučera, „a hned se všechno sesypalo - jeden hotel, kde měli klienti bydlet, neměl dost pokojů, ve druhém byla šílená zima, jak už tak v Istanbulu na podzim bývá, tekla tam po stěnách voda a místní cestovka, která měla vše zařídit, vůbec nefungovala. Lidé na nás řvali, dokonce jsme se zamkli na pokoji, protože nám ti agresivnější chtěli dát přes hubu. Volali jsme SOS do Prahy naší cestovce, ta po nějaké době přinutila místní cestovku aspoň k výměně některých pokojů, takže se to trochu uklidnilo. Vzpomínám si, že jsem to nakonec odstonal, byl jsem úplně odrovnaný a přísahal, že už nikdy nepojedu.“ Nakonec si jako průvodce přivydělával dalších patnáct let.
Dovolená s archeologem
Přestože si dneska může každý najít snad veškeré dostupné informace na internetu, koupit si jedním kliknutím letenku nebo zarezervovat hotel, o zájezdy zprostředkované přes cestovní kanceláře je pořád velký zájem. A nejspíše jen tak nepoleví. Čím dál populárnější jsou poznávací zájezdy s odborníky, kdy například faraonským Egyptem provádí egyptolog, po řeckých vykopávkách klasický archeolog nebo po Íránu íránista. Navíc každý, kdo někdy plánoval dovolenou po vlastní ose, ví, kolik času něco takového zabere. A čas je v dnešní době čím dál vzácnější komoditou.
Čím dál populárnější jsou poznávací zájezdy s odborníky, kdy například faraonským Egyptem provádí egyptolog, po řeckých vykopávkách klasický archeolog nebo po Íránu íránista.
Dovolená je pro mnohé lidi synonymem odpočinku - klidně i aktivního -, kdy se o ně navíc alespoň na chvíli postará někdo jiný a kdy oni sami nebudou muset v ideálním případě vůbec nic řešit. Další věc, která hraje cestovkám do karet, je jazyková bariéra. A nakonec ani ten sebelepší tištěný průvodce nemůže nahradit toho z masa a kostí, jenž má osobní znalosti dané oblasti. Pokud navíc umí dobře vyprávět a práce ho baví, může se snadno stát klíčovou přidanou hodnotou, která dovolenou učiní nezapomenutelnou.
A pak jsou tu samozřejmě „ti ostatní“, kteří baví až s odstupem. „Tak vás vítám v Tunisku!“ zdravila ne zrovna schopná průvodkyně své nové svěřence po přistání v Turecku. A jako by se nechumelilo, pokračovala dál ve výkladu o Tunisku, v němž působila předtím. Jedna ze starších klientek se naklonila k manželovi a smrtelně vážně mu sdělila: „Vidíš, já ti to říkala, že jsme nasedli do blbýho letadla!“ Ano. Skutečně nezapomenutelný zážitek.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Dále čtěte:
Kletba turistického úspěchu. Rok 2017 cestovnímu ruchu přál. A bude hůř
Turisté, z Prahy ven, velí ministerstvo
Cenzura na Airbnb? Kde jsou naše negativní recenze, diví se klienti
Recept pro Prahu: Airbnb bude Dortmundu platit daně
Berlín bojuje s Airbnb
