Ve snaze zajistit co možná nelepší transparentnost při odměňování státních zaměstnanců, tedy lidí pracujících ve veřejném sektoru, byly v minulosti zavedeny takzvané platové tabulky. V nich je přesně stanovena výše platu náležící vždy konkrétní skupině pracovníků. Jejich finanční hodnocení však závisí i na dalších faktorech. Přihlíží se třeba k nejvyššímu získanému vzdělání i době praxe. Vyznat se v tabulkách proto nemusí být na první pohled úplně snadné.
Existuje pár jednoduchých pravidel, jejichž osvojením se orientace v platových tabulkách stane o poznání jednodušší. V první řade je nutné rozlišovat pojmy platový stupeň a platová třída. Platový stupeň se totiž odvíjí především (avšak ne vždy) od délky takzvané započitatelné praxe, platová třída závisí na náročnosti a povaze nejtěžšího pracovního úkonu, který je pracovník povinen v rámci své pozice vykonávat. Do doby započitatelné praxe lze zahrnout mateřskou dovolenou, vojenskou nebo civilní službu, ale také třeba péči o postižené dítě. Zároveň se v rámci této „kategorie“ přihlíží i k již zmíněnému nejvyššímu dosaženému vzdělání.Platy manuálních a pomocných pracovníků
Platových tabulek jako takových je ve skutečnosti celá řada, a liší se zejména v tom, pro jaký druh vykonávané práce jsou určeny. Úvodní platová tabulka (též platová tabulka číslo 1) se vztahuje na ty státní zaměstnance, kteří vykonávají spíše pomocné, manuální či nekvalifikované práce. Konkrétně se pak jedná například o kuchařky, školníky, řidiče, pracovníky knihoven, kaplany, herce, režiséry, baletky nebo též instalatéry, dělníky a jiné manuální zaměstnance pracující ve veřejném sektoru.
Platy úředníků, pracovníků AV ČR nebo zaměstnanců ČNB
Druhá platová tabulka se týká pracovníků obcí, úřadů a kanceláří, jejichž smlouvy jsou stejně jako v předešlém případě formálně ošetřeny zákoníkem práce. Jedná se tedy o lidi v běžném pracovním poměru, avšak vykonávající práci v rámci veřejného sektoru. Konkrétně sem spadají například zaměstnanci Akademie věd ČR, České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), České národní banky (ČNB), ale také někteří členové Policie ČR nebo Bezpečnostní informační služby (BIS). Najdou se zde rovněž strážníci městské policie.
Platy sester, laborantů, sanitářů nebo sociálních pracovníků
Většina zdravotnických a sociálních pracovníků pak nalezne výši svých odměň v této platové tabulce. V závislosti na příslušné platové třídě, respektive stupni v ní vyčtou svůj měsíční základní plat zejména lidé věnující se biotechnice, farmacii, fyzioterapii, ale také nutriční poradci, laboranti, sanitáři, porodní asistentky nebo setry. Kromě nich jsou do této tabulky zahrnuti též sociální pracovníci.
Platy doktorů a zubařů
Pro lékaře nebo zubaře pracující ve veřejném sektoru je zase pro změnu směrodatná následující platová tabulka. Vzhledem k náročnosti a značné míře zodpovědnosti, kterou si tyto profese žádají, začínají odměny náležící za vykonanou práci pochopitelně na zcela jiné úrovni než v předchozích případech.
Platy učitelů a dalších pracovníků ve školství
Ti, co se rozhodli, že jejich profesní kariéra bude spjata se školstvím, se musejí řídit tabulkou číslo 5. Je přitom jedno, zda pracují jako učitelé, vychovatelé, metodici pro vzdělávaní, speciální pedagogové či třeba jen coby asistenti pedagoga. Všechny tyto profese sem totiž spadají. Jedinou výjimkou představují pracovníci, jež jsou zaměstnání v rámci českého vysokého školství, neboť tyto instituce mají zpravidla své vlastní tabulky.
Platy policistů, hasičů a dalších pracovníků ve služebním poměru
Pro policisty, hasiče, vězeňskou ostrahu, ale také členy BIS nebo celníky platí zase jiné platové tabulky. Co mají tito lidé společného? Až na výjimky většina z nich působí v rámci těchto sborů na základě služebního poměru, nikoliv běžného pracovního (jako tomu bylo v případě všech dříve uvedených státních zaměstnanců). Pro správné určení výše základního platu je nezbytné, aby dotyčný znal vedle svého vzdělání a délky trvání služebního poměru ještě hodnost. Na jejím základě se poté určí jednotlivé platové, respektive tarifní třídy.
Základní plat, lépe řečeno tarif je pak odvozen jak z příslušné tarifní třídy, tak zároveň i tarifního stupně. Ten je opět závislý na době praxe dotyčného pracovníka.
Pakliže daný policista, hasič nebo kterýkoliv jiný příslušník jednoho z dotčených útvarů pracuje na dvousměnný nebo třísměnný provoz, případně v nepřetržitém režimu, navýší se jeho plat o dalších 10 procent takto.
Kromě toho náleží policistům, hasičům a ostatním příslušníkům bezpečnostních sborů ještě nejrůznější příplatky odvíjející se od jejich funkce a dalších faktorů. Mezi ně patří příplatek za vedení, který může v případě ředitele celého bezpečnostního sboru činit až 14 tisíc korun, dále pak příplatek za službu v zahraničí, zvláštní a osobní příplatek, případně i jednorázová odměna.
Platy vojáků
V případě příslušníků Armády České republiky, tedy vojáků, je celá situace řešena trochu jinak. I tentokrát vstupují do popředí platové tabulky, jejich podoba je nicméně odlišná. Výše základního platu je určena výhradně podle vojákovy hodnosti, a sice tak, jak je uvedeno v tabulce.
Stát ovšem v tomto ohledu myslí i na budoucí vojáky z povolání. I ti už totiž během svého studia dostávají plat. A také jeho výše se odvíjí od hodnosti, do jaké byli během přípravy jmenováni v rámci sboru čekatelů.
Důležité je však vzít v potaz ještě jednu skutečnost, respektive hned několik skutečností, které z tabulky vyčíst nelze. Kromě základního platu se vojáci, jež jsou odhodláni na obranu vlasti položit vlastní život, těší i celé řadě dalších příplatků. Ty tento „základ“ často i několikanásobně navyšují. Jedná se například o stabilizační příspěvek, příspěvek na bydlení, příplatek za účast na zahraniční misi, výkonnostní příplatek, příplatek za služební pohotovost, zvláštní příplatek. V jistých případech mu může rovněž být udělena jednorázová odměna.
Platy zaměstnanců ve služebním poměru
Pakliže skládal úředník při vstupu do zaměstnání slib, vztahuje se na něj Zákon o státní službě, a tudíž se neocitá v běžném pracovním poměru, ale v poměru služebním. Pro všechny ty, kteří této definici vyhovují, je stanovena následující platová tabulka.
Je-li takový zaměstnanec lékařem orgánu sociálního zabezpečení, pak se řídí touto platovou tabulkou.
Platy soudců
Pro zjištění platu soudců taktéž existují tabulky, jeho výpočet je nicméně o něco složitější. Je totiž odvozen z jakési platové základny, která pro rok 2019 činí 91 494 Kč. Tuto částku je pak potřeba vynásobit příslušným koeficientem. Koeficient je pokaždé jiný a závisí hned na několika faktorech. Předně na tom, u jakého soudu ten konkrétní soudce svoji práci vykonává. Pakliže se jedná o soud okresní, činí spodní hranice koeficientu 0,88, v případě krajského soudu je to 0,96, zatímco soudce vrchního soudu násobí platový základ při nejmenším 1,05krát. Současně je potřeba zohlednit i započtenou dobu soudcovy praxe. Do ní se mimo jiné zahrnuje právní praxe po vysoké škole, případně vojenská služba či mateřská dovolená.
To ale samozřejmě není zcela vše. Pokud totiž soudce u daného soudu zastává funkci místopředsedy či předsedy, koeficient se mu navyšuje. A navyšuje se mu na základě velikosti soudního senátu. Takový místopředseda okresního soudu s nanejvýš 14 senáty proto ke svému násobícímu koeficientu připočítává dalších 0,09 bodu, kdežto předseda okresního soudu s více než 45 senáty pak hned 0,31 bodu. V případě předsedy vrchního soudu to dokonce činí 0,5 bodu.
Samostatně navrženým koeficientům se mohou těšit soudci Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. V jejich případě se tato cifra pohybuje od 1,84 do 2,5 bodu, pochopitelně v závislosti na tom, zda se jedná o řadového soudce či soudce, který vykonává například funkci místopředsedy či předsedy.
Platy politiků na komunální úrovni
Další samostatnou kapitolu, respektive několik samostatných kapitol tvoří politici. Co se týče těch „nejmenších“, tedy komunálních politiků, zde výše odměny závisí na tom, zda jedná o takzvaného uvolněného či naopak neuvolněného zastupitele. Dále je potřeba brát ohled na to, v jak velké vesnici, městě, potažmo kraji danou funkci zastává. Pokud věnuje komunální politice veškerý svůj čas, pak spadá do kategorie zastupitelů uvolněných, pakliže má ještě jiné zaměstnání, jedná se přirozeně o skupinu neuvolněných zastupitelů. V případě druhé skupiny může politik za své služby veřejnosti peníze dostávat, ale také nemusí. Velikost odměn je totiž vládou navržena pouze v maximální výši, nikoliv uvedené (předepsané).
