Evropská unie přichází s požadavkem na odtajnění vlastníků firem i osob zainteresovaných ve svěřenských fondech. O tom, zda bude nová regulace přínosná, rozhodnou zdánlivé detaily.
Appian Group, Škoda Holding, Amun. Re či farma Čapí hnízdo. To jsou jen čtyři příklady společností, jejichž skuteční majitelé - ať už to byli Antonín Koláček, Martin Roman, Ivo Rittig, Andrej Babiš či další lidé - se skrývali za strukturami v daňových rájích nebo za akciemi na doručitele. Evropská unie chce i s podobnými případy jednou provždy skoncovat. Podle nové legislativy, kterou musejí členské země zavést nejpozději v lednu roku 2020, bude každý firemní vlastník od určitého procenta zapsán do veřejně přístupného rejstříku.
Česká republika mohla přijmout příslušný zákon již loni, ale výsledkem je podle protikorupčních aktivistů paskvil, který pouze zatěžuje firmy další administrativou a nikomu reálně nepomáhá. Veřejnost se k údajům v registru nedostane, zadavatelé veřejných zakázek také ne a postih za nedodání údajů je víceméně jen hypotetický. Přitom stačilo tak málo. A sice okopírovat efektivní model, který na počátku loňského roku zavedli na Slovensku. Podnik, který nerozkryje koncové vlastníky včetně celého řetězce mateřských a dceřiných firem, již u východních sousedů na dotace ani veřejné zakázky nedosáhne. Tamní zákon donutil „přiznat barvu“ i řadu slovenských a českých miliardářů.
Odtajnit firmy i svěřenské fondy
Dnes je situace v každé evropské zemi jiná. Některé státy nabízejí absolutní informační otevřenost, jinde se ani nedostanete k zápisům v obchodním rejstříku. Částečné sjednocení pravidel má přinést novela Směrnice EU o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (pro fajnšmekry dodáváme číslo směrnice: 2018/843).
Úkol zní jasně. Členské státy mají umožnit přístup k informacím o skutečných majitelích společností a jiných právnických osob prostřednictvím volně přístupného registru. „Veřejný přístup k informacím o skutečných majitelích umožňuje, aby tyto informace byly ve větší míře zkoumány občanskou společností včetně tisku, a přispívá k zachování důvěry v integritu obchodních transakcí a finančního systému,“ uvádí se dále ve směrnici.
O tématu čtěte více:
Chyť mě, když to dokážeš. Pátrání po skutečných vlastnících zůstává složité
Členské státy mají povinnost zřídit veřejně přístupné registry skutečných majitelů firem do ledna roku 2020. Evropská komise a europoslanci si od nové povinnosti slibují posílení důvěry v tržní ekonomiku a finanční trhy a také omezení daňových úniků a rizika praní špinavých peněz. Na jaře roku 2021 má následovat druhá fáze, kdy budou registry vlastníků firem propojeny prostřednictvím evropské centrální platformy.
Z českého pohledu je pozoruhodné, že se směrnice důkladně věnuje fungování svěřenských fondů. Ty u nás „proslavil“ současný premiér Andrej Babiš, který kvůli střetu zájmů vložil své koncerny Agrofert a SynBiol do těchto fondů. Správci svěřenských fondů budou povinni zjišťovat, kdo je zakladatelem a obmyšleným. Evidovat budou muset i další osoby, které nad fondem mají faktickou kontrolu.
Vzorové Slovensko
Povinnost všech členských států Evropské unie udělat rejstřík skutečných vlastníků právnických osob zavedla již předchozí unijní směrnice z května 2015. Problém byl v tom, že byla napsána natolik nejednoznačně, že nikdo nepochopil, zda má být databáze koncových vlastníků firem veřejná, či nikoli. Veřejně přístupný rejstřík má například Francie, Británie, Nizozemsko či zmíněné Slovensko.
Z veřejné databáze reálných vlastníků firem přitom nemají prospěch pouze novináři, aktivisté či jiní „šťouralové“. Pomůže i firmám a podnikatelům při ověřování spolehlivosti obchodních partnerů. „Vyrovná se tím informační asymetrie. Kupříkladu u společností s ručením omezeným máte již dnes možnost vidět přímého majitele z obchodního rejstříku, stejné je to v případě akciové společnosti s jediným akcionářem,“ dodává analytik Transparency International Milan Eibl.
Slovenský Registr partnerov verejného sektora nabízí již dnes zajímavá data o reálné vlastnické struktuře mnoha domácích i českých podnikatelských skupin -včetně celého řetězce firem. Díky tomu lze zjistit, zda příslušný byznysmen nevyužívá schránky v daňových rájích nebo schémata pro optimalizaci daní, jakým je třeba „holandský sendvič“. Pokud zákon požaduje pouze uvedení koncového vlastníka, tak podobné skutečnosti zůstanou utajeny.
Řetězce firem mohou být poměrně dlouhé. Zatímco v českém obchodním rejstříku najdeme informaci, že Severní energetickou vlastní jakási firma Haltixar registrovaná na Kypru, tak ze slovenského registru lze vyčíst to ostatní - že kyperskou firmu vlastní stejnojmenná společnost s domicilem v Nizozemsku a na vrchu je švýcarský Dixtlar, který vlastní Pavel Tykač.
Ve slovenském registru lze najít vlastnické struktury mnoha českých podnikatelských skupin, ať již jde o MND ze skupiny miliardáře Karla Komárka, EP Industries spjatý s Danielem Křetínským, Moravia Steel, Metrostav či třeba výrobce nemocničních lůžek Linet. Jistou výjimku tvoří Penta Investments, jejíž vlastníci jako jedni z mála neuvedli konkrétní výši majetkových podílů.
Aktivisté: Babiš nás podrazil
Naopak český rejstřík fungující pod portálem Justice.cz je přístupný pouze pro oprávněné orgány státu, například vyšetřovatele a finanční úřady. Zatím v něm mnoho údajů není. „Evidence byla zprovozněna k 1. lednu 2018 a celý letošní rok mají právnické osoby na to, aby do něj odpovídající údaje zapsaly,“uvedl ředitel Finančního analytického úřadu Libor Kazda.
Ve slovenském registru lze najít vlastnické struktury mnoha českých podnikatelských skupin, například MND
Protikorupční aktivisté považují současný český rejstřík za promarněnou příležitost či přímo za paskvil. „Tento rejstřík byl na podzim roku 2016 přijat v doslova tragické podobě. Jeho znění tehdy připravilo ministerstvo spravedlnosti s ministerstvem financí pod vedením Andreje Babiše. Vymahatelnost plnění této povinnosti je nastavena stejně jako u zveřejňování účetních závěrek firem, kdy většina společnosti neplní tuto povinnost,“ říká senátor za pirátskou stranu Libor Michálek.
Nedostatků má současná právní úprava více. „Společnosti uvádějí jen koncového vlastníka, nikoli celý řetězec vztahů jako na Slovensku. Problematická je i hranice podílu 25 procent. Vlastníci prohlásí, že žádný akcionář nemá více než 25 procent a žádné jméno neuvedou,“ říká analytik Janusz Konieczny, který své působení v Nadačním fondu proti korupci nedávno vyměnil za spolupráci s Českou pirátskou stranou.
Kde nejlépe ukrýt majetek: Ve Švýcarsku a Spojených státech
Také další oslovený hodnotí kvalitu záznamů o vlastnících českých firem kriticky. „V českém prostředí byla vytvořena evidence, nikoliv rejstřík. Na zde uvedené informace se nevztahuje ani princip materiální publicity. Tedy že poskytnuté informace jsou brány za pravdivé. Nejsou ani stanoveny žádné přímé sankce za nesplnění povinnosti,“ upozorňuje Milan Eibl.
Také u nás byl původně ve hře veřejně přístupný registr, jehož vznik osobně před třemi lety protikorupčním organizacím slíbil i tehdejší ministr financí Andrej Babiš. Jenže o rok později v zákulisí vládní koalice a sněmovny převládl názor, že rejstřík má být neveřejný. Podle Janusze Konieczného se o to „zasloužilo“ především hnutí ANO a ČSSD. Dopadlo to asi takto: vlk se nažral, povinnost vůči EU byla splněna, ale koza firemních tajemství zůstala celá.
Podvádět se bude dál
Jak dodává Milan Eibl, ani nová evropská směrnice nevyřeší problematiku takzvaných bílých koní, případně jiných nastrčených osob, jež budou krýt skutečného majitele či beneficienta.
Problematické může být rozdrobené vlastnictví tak, aby nikdo neměl vyšší než třeba 25procentní podíl. Stejně tak si lze představit, že reálný beneficient bude inkasovat výnos nikoli jako vlastník, ale jako držitel vysoce úročených půjček či dluhopisů.
Ani nová legislativa potíže s utajenými firemními vlastníky zcela nevymýtí. Pro její úspěch bude klíčové, zda se inspirujeme na Slovensku a odstřihneme firmy s netransparentní vlastnickou strukturou od veřejných zakázek a dotací. Jinak se může stát, že nově přijatá regulace bude pouze další otravnou byrokratickou zátěží, která nic pozitivního nepřinese.
Pro úspěch nové legislativy bude klíčové, zda se inspirujeme na slovensku a odstřihneme firmy s netransparentní vlastnickou strukturou od veřejných zakázek a dotací.
Čtěte dále:
