Vedle Vladimíra Mečiara je Robert Fico nejvýraznější postavou novodobé slovenské politiky.
Robert Fico (54) vyrostl v politice vlastně jako komunista. Do Komunistické strany Slovenska (KSS) vstoupil v roce 1987 jako vynikající absolvent bratislavských práv i jako syn rodičů dělnického původu – otec byl řidičem vysokozdvižného vozíku a matka pracovala jako prodavačka obuvi. Fico se ovšem vydal na akademickou dráhu a dokonce získal docenturu z práv. Byl komunistou vlastně až do roku 1999. Po zániku KSS se totiž stal čelným představitelem její nástupkyně – Strany demokratické levice. Tu pak opustil a v prosinci 1999 založil novou stranu Smer, která je už téměř dvacet let hegemonem slovenské politické scény a dnes má téměř 16 tisíc členů.
Fico dokázal šikovně vyplnit mezeru na slovenském politickém trhu a dobře využít cennou ideologickou značku „sociální demokracie“. Zbytečně neexperimentoval a novou stranu orientoval osvědčeným směrem k tradičním západoevropským socialistickým partajím. A sázka mu vyšla. Premiérem byl s dvouletou přestávkou celkem deset let až do letošního března, kdy musel odstoupit kvůli obrovskému veřejnému tlaku po vraždě mladého novináře Jána Kuciaka. Nikdo zatím takhle dlouho premiérský post na Slovensku nezastával.
Premiér naděluje
Z jeho umění udržovat si dlouhodobě moc by se mohli mnozí čeští politici učit. Fico dokáže kombinovat několik zdánlivě nekompatibilních směrů. Jeho levicový program zaměřený na pravidelné sociální úlevy mu zajišťuje stabilní voličskou podporu. Fico si doslova předsevzal, že každý rok představí jeden sociální dáreček pro své voliče. Už v roce 2014 zavedl vlaky pro studenty a důchodce zdarma, čímž se nyní inspirovala Babišova vláda v Česku. Polovina všech cestujících na Slovensku tak za veřejnou dopravu neplatí.
Pro slovenské dopravce to znamenalo potřebu výrazně navýšit kapacitu vlaků a pro státní pokladnu více než 300 milionů korun ročně na nových výdajích. Voliči jsou ale spokojeni, cestují více a jejich peněženky zůstávají plné. Fico navíc argumentuje tím, že důraz na železnici a její modernizaci přitáhl do vlaků i platící cestující a celé tohle opatření podle něj vytáhlo slovenské dráhy z hluboké ztráty.
Přečtěte si rozhovor:
Byl to pokus o převrat, říká o pádu své vlády Robert Fico
Před třemi lety přišel Fico s dalším sociálním dárečkem: se 150 eury, které stát posílá každému žákovi základní i střední školy na zimní lyžařský výcvik. Podle Fica má opatření pozitivní dopad na cestovní ruch.
Od ledna příštího roku navíc Fico počítá s tím, že zaplatí také obědy všem školákům na základních školách. Slovenští penzisté si zase zvykli na „vánoční důchod“, tedy jakýsi třináctý důchod, který jim stát vyplácí na konci roku. A pak je tu také dynamické zvyšování slovenské minimální mzdy. Ta je už několik let vyšší než v Česku, ačkoliv slovenská průměrná mzda tu českou stále sleduje jen zpovzdálí. Přesto konkurenceschopnost slovenské ekonomiky rozhodně netrpí.
Ačkoli taková rozhazovačnost není ani mezi levicovými politiky běžná, není Fico úplně čistokrevným socialistou. Po svém nástupu k moci v roce 2006 nezrušil úplně předchozí Dzurindovy liberální reformy, které zajistily Slovensku dlouhotrvající hospodářský růst. Ponechal například i tak neoliberální opatření, jako je rovná daň.
Vnější nepřítel
Fico zároveň dbá i na národovecký aspekt, například odmítáním uprchlíků či kritikou nadací George Sorose. Právě tento americký finančník maďarského původu, kterého si za největšího strašáka vybral maďarský premiér Viktor Orbán, teď děsí i Fica. Soros svými miliony už od dob komunismu podporuje rozvoj demokracie ve střední a východní Evropě. Právě se Sorosem Fico spojuje organizátory letošních protivládních demonstrací. Šikovně označuje tyto demonstranty za „lidi placené ze zahraničí“, což je rétorika dobře známá ze stránek komunistického Rudého práva, případně ze současného Kremlu. Na slovenské voliče by ovšem mohla zabrat.
Viktora Orbána a Roberta Fica spojuje mimo jiné i kritika George Sorose.
V nacionální rétorice Fico působí skoro jako dvojník maďarského vůdce Orbána. Vztahy Slovenska s Maďarskem jsou dnes asi nejlepší v dějinách. Mimo jiné i proto, že Fico s Orbánem našli svého společného nepřítele, byť je více méně imaginární. Fico svým národovectvím zčásti tlumí značnou poptávku po krajně pravicovém řešení, které by jinak plně dokázal využít neofašistický lídr a bývalý bánskobystrický župan Marián Kotleba, který mimo jiné už ohlásil kandidaturu na slovenského prezidenta.
Fico se přesto všechno hlásí k jádru Evropské unie, hájí přijetí společné evropské měny a podporuje další integraci členských států. Podle jeho názoru je to pro Slovensko prostě výhodné. Tím se liší od některých českých politiků, kteří by byli ochotni vystoupit z Unie i za cenu dramatického zchudnutí. Aktivní role Slovenska v jádru Evropské unie je pro Fica dokonce důležitější než spolupráce ve středoevropské skupině Visegrádské čtyřky. Fico je tedy proevropštější než většina českých politiků. A na Slovensku mu to přitom přináší politické body.
Catch-all Fico
Když chcete oslovit až třetinu všech voličů, musíte číst myšlenky různého druhu voličů. Jestli někdo na Slovensku splňuje definici catch-all party, pak je to jedině Ficův Smer. Právě jeho strana si jako jedna z mála sociálnědemokratických stran v Evropě udržuje stabilní voličskou podporu, zatímco tradiční levice v Česku i jinde na západ od našich hranic po finanční krizi trpí odlivem popularity.
Ficovi samozřejmě nahrává dlouhotrvající příznivá ekonomická situace na Slovensku. V kontextu všech postkomunistických ekonomik v regionu dokázalo Slovensko velmi dobře ustát deset let starou finanční krizi a po Polsku z ní vyšlo ze všech středoevropských států nejlépe. Polsko dokázalo mezi lety 2008–2017 zvýšil svůj HDP ročně v průměru o 3,5 procenta, Slovensko o 2,4 procenta a Česko jen o 1,4 procenta. Takové hospodářské výsledky a bohatnutí slovenských domácností Ficovi výrazně zlepšují image.
Robert Fico patři mezi objekty zájmu zavražděného novináře Jána Kuciaka.
Až letos se Fico setkal s něčím, s čím si neuměl poradit. Vražda novináře Jána Kuciaka otřásla zemí jako nic jiného v novodobé historii. Fico přitom patřil mezi objekty Kuciakova zájmu. Zejména kvůli své hlavní asistentce Márii Troškové, která dříve pracovala pro italského podnikatele Antonina Vadalu. Ten podle informací slovenského deníku SME spolupracoval se členy italské mafie ‘Ndrangheta. Fico zejména kvůli těmto vazbám musel nakonec odstoupit z funkce předsedy vlády. Šéfem Smeru ale zůstal a v parlamentních volbách v roce 2020 chce znovu vyhrát a do premiérského úřadu se vrátit. Je možné, že v boji o vládu změří síly se stávající hlavou státu Andrejem Kiskou, který už poněkud překvapivě oznámil, že příští rok nebude podruhé kandidovat na prezidenta, ale v politice hodlá zůstat. Kiska by tak mohl zabojovat přímo o post předsedy vlády.
Dále čtěte:
