Na ulici v koloniálním centru ekvádorského města Cuenky svítí na bílé fasádě nasprejovaný černý nápis „Lenin je zrádce a vrah“. Minimálně s druhou částí tvrzení se nedá polemizovat, napadne po přečtení českého turistu při vzpomínce na vůdce bolševické revoluce. Jenže tady jde o současného prezidenta jihoamerické země Lenína Morena Garcése a nepochybně pravdivá je první část sdělení.
V únoru 2017 byl totiž zvolen jako nástupce dlouholeté hlavy republiky Rafaela Correy Delgada, který v kampani agitoval za svého vybraného dědice. Jenže jakmile od něj Moreno převzal prezidentskou šerpu, nasměroval Ekvádor opačným směrem, než kam zemi vedl jeho předchůdce, jemuž jedno volební období dělal zástupce. U rovníku vtipkují, že musel být celá ta léta po Correově boku skrytým agentem CIA, když zavelel k tak prudkému obratu.
Maňáskova vzpoura
„Lenín vyhrál s podporou diktátora, ale nechtěl se společně s ním utopit. Correa ho podcenil. Myslel si, že s ním bude zacházet jako s maňáskem,“ říká čtyřicátník José Luis Guerrero, který za minulé vlády musel z Ekvádoru kvůli politickému pronásledování utéct a našel na sedm let azyl v Česku. Nyní už je zase doma v Quitu, kde provozuje svoji právnickou praxi.
Občanskou válku vystřídala chuť utrácet: Kolumbie čeká na investice
Moreno začal uvolňovat normy, které komplikovaly v zemi byznys. Dal justici volnou ruku, aby se pustila do vyšetřování případů korupce na nejvyšších místech. To dostalo za mříže řadu Correových blízkých a nakonec padly dvě desítky obvinění i na samotného Correu. Kdyby se exprezident vrátil z Bruselu, kde žije se svou belgickou manželkou, musela by ho policie zatknout a předvést před soud. Navíc Moreno protlačil referendum, ve kterém národ schválil, že bývalé hlavy republiky se už znova nemohou ucházet o prezidentské křeslo. To byl tvrdý úder do slabin jeho předchůdce, s jehož pokusem o návrat k moci v brzké budoucnosti se všeobecně počítalo.
Z druhé strany planety bylo nejviditelnější změnou vypovězení loajality Venezuele, jejímž byl Correa oddaným spojencem a zdatným plagiátorem jejího modelu „socialismu 21. století“. Když v březnu 2013 venezuelský vůdce Hugo Chávez, který se vnutil světu jako mluvčí Latinské Ameriky, podlehl rakovině, chtěl ho ambiciózní Ekvádořan v této pozici nahradit. Ale situace v regionu už se změnila a na dalšího křiklouna nikdo nebyl zvědavý. Navíc jeho sedmnáctimilionová vlast byla proti Venezuele příliš malý hráč na to, aby si ze svých omezených zdrojů mohl kupovat věrnost okolních států méně obdařených ropou. Moreno letos přestal uznávat Chávezova nástupce a jako většina latinskoamerických prezidentů podpořil opozici v jejích (doposud marných) snahách o svržení režimu.
Na titulní strany všech zpravodajských médií se dostal Moreno letos v dubnu, když z londýnské ambasády nechal vyhodit hackera Juliana Assange. Australan se proslavil svým serverem WikiLeaks , na kterém zveřejnil mimo jiné tajné depeše z amerických ambasád do Washingtonu. Na velvyslanectví Ekvádoru v Londýně se uchýlil v obavě před zatčením a vydáním do USA v červnu 2012 a sedm let tam jako obtížný a panovačný „podnájemník“ pobýval i se svou kočkou, po které odmítal uklízet.
Chávez jako vzor
„Pro Correu znamenal Assange posílení jeho mezinárodní pozice - mohl předvádět, jak strašně moc je protiimperialistický,“ ušklíbá se nad příběhem Australana Guerrero. „Určitě na ambasádě pro tehdejšího prezidenta i pracoval, ale proti komu, to se můžeme jen dohadovat. Každopádně jeho vyhození bylo tady přijato se všeobecným souhlasem,“ vysvětluje s tím, že Ekvádořané Assange nemuseli od chvíle, kdy přímo na půdě ambasády pro světová média netaktně prohlásil, že „Ekvádor je nedůležitá země“. Mimochodem, z velvyslanectví se pakoval a byl britskou policií zatčen jen pár dní poté, co Quito navštívil Trumpův viceprezident Mike Pence.
Kdysi důvěryhodný nástroj přímé demokracie se proměnil v bič na příčetné politiky, kteří nadřazují rozum emocím. Čtěte více v eseji:
O umění referenda
V Andách snad nikdo nepovažuje tuto časovou souslednost za náhodnou. Ukazuje se, že po letech Correova vymezování se proti USA se republika pod Morenovým vedením vrací k přátelským vztahům se svým nejdůležitějším zahraničním partnerem.
Dává to smysl i ekonomicky, protože Ekvádor je propojen s USA více než ostatní země na západní polokouli. Od roku 2000 jako platidlo používá dolar, a režim si tak nemohl pohrávat s jeho kurzem.
„Když byl dolar zaveden, lidé ho nenáviděli, protože jim změna platidla sebrala úspory, ale časem si na něj zvykli jako na jistotu. Correa se ho chtěl zbavit, dokonce s Venezuelou probíral návrhy na společnou měnu sucre. Nechal své podřízené vypouštět balonky o odklonu od dolaru, ale obyvatelé na to reagovali s odporem. On svou politiku vždy přizpůsoboval průzkumům veřejného mínění. Nebyl radikální tam, kde mu to národ nepovoloval,“ říká jednatřicetiletý José Chalco Salgado, který na univerzitě v Cuence přednáší ústavní právo. „Jen dolar a to, že socialismus 21. století se začal budovat až od počátku roku 2007, nás zachránilo, že jsme nedopadli tak katastrofálně jako Venezuela,“ dodává.
„Correa v mnohém kopíroval Cháveze, a to včetně hesel, pravidelných sobotních televizních projevů nebo toho, jak upravoval ústavu sobě na tělo,“ říká Chalco s tím, že by jeho režim charakterizoval jako „volební diktaturu“, při níž ani násilí není potřeba. „Je to jednoduché. Republika žije v permanentní vyhrocené kampani před nějakými volbami nebo referendem, na něž prezident využívá finančních i propagandistických nástrojů státu. A samozřejmě přes dosazené osoby kontroluje volební výsledek,“ vysvětluje.
Koneckonců pochybnosti panují i kolem posledních voleb, které vyhrál Moreno. Jeho pravicový protivník Guillermo Lasso už podle prvních zpráv z volebních místností oslavoval jasný triumf, ale oficiální volební statistiky přisoudily těsné vítězství socialistovi.
Jak proměnit bezcenný bolívar ve zlato. Maduro nechává amatéry drancovat minerální bohatství
„Correa vytvořil obézní stát, který mu pomáhal kontrolovat dění v zemi prakticky bez represí jen pomocí pracovního trhu. Pro loajální se vždy našlo slušně placené místo v administrativě, kde se člověk nepředřel,“ vypráví Chalco o fungování systému. Na protivládní demonstrace chodili kontroloři, aby viděli, zda se jich snad neúčastní státní zaměstnanci nebo jejich příbuzní. Naopak na provládních akcích stejní lidé se zápisníčky hlídali „řádnou“ účast lidí pracujících v administrativě.
Režim si také vydržoval trolly, kteří popichováním proti vládě na sociálních sítích testovali občany, zda jsou ke Correovi dostatečně loajální. Kdo nebyl, ten se na teplém úřednickém místečku dlouho neudržel.
Moc si ho ochočila
Proč ale občané tohoto inteligentního muže, který díky stipendiím v Belgii a USA vystudoval ekonomii a kraťoučce působil jako ministr hospodářství, v roce 2006 vůbec zvolili? „Byl důsledkem předchozích zmatků, kdy jsme v naší nedospělé demokracii měli na přelomu století tolik prezidentů, že si ani nepamatujeme jejich jména,“ říká v Cuence antropolog Patricio Carpio, který neskrývá své sympatie k levici a který v prvních letech vlády viděl Correu jako někoho, kdo by Ekvádor mohl dostat nahoru.
„Ve své straně Alianza PAIS (zkratka znamená země a zároveň písmena v ní reprezentují Hrdá a svrchovaná vlast -pozn. red.) dokázal sloučit sociální hnutí, indiánské aktivisty, ekology i feministky, jenže postupem času se tato občanská revoluce začala měnit v revoluci Correovu,“ vysvětluje s tím, že nepohodlné aktivisty v jednotlivých hnutích vyhazoval a nahrazoval je svými věrnými. „Dovolil, aby si ho moc ochočila,“ poznamenává šedesátník.
Ještě ráznější je při hodnocení Correovy kariéry jeden z českých krajanů, který v souvislosti s politikou nechce být jmenován: „Není napravo ani nalevo. Je pouze chorobně ambiciózní, chtěl se dostat za každou cenu nahoru a všem ukázat. Poháněl ho komplex z dětství, že jako syn zavřeného pašeráka drog musel nemajetné matce kuchařce pomáhat s roznášením jídla po Guayaquilu na lepší adresy a jezdil při tom výtahem pro služebnictvo.“
| Útěk před protesty k Pacifiku |
|---|
| Nejnovější kolo střetu mezi současným a bývalým prezidentem začalo počátkem října až po pořízení této reportáže. Moreno vyhlásil balíček hospodářských reforem, jehož součástí bylo osekání dotací na benzin. Ceny šly o třetinu nahoru, ale i tak pohonné hmoty patří k nejlevnějším v Latinské Americe. Na protest proti tomuto kroku vyrazily do ulic tisíce občanů.
Nejaktivnějši jsou indiánské organizace věrné Correovi, které blokují významné silnice v zemi, takže odřízly některá horská města od spojení s okolím. Dokonce si jako rukojmí vzaly několik desítek zajatých policistů. Násilní demonstranti krátkodobě obsadili i střed metropole, kde pronikli také do parlamentu, odkud je vytlačil slzný plyn. Kongres v tu chvíli byl již prázdný, protože Moreno narychlo přesunul státní úřady k Tichému oceánu do Guayaquilu s tím, že se po nastolení pořádku do Quita zase vrátí. Z hospodářského centra země obviňuje Correu, že s pomocí Venezuely protesty zorganizoval. |
Tak jako další vůdci z takzvané růžové levicové vlny, která se přes Latinskou Ameriku přelila na začátku tisíciletí, měl Correa štěstí, že se počátky jeho vlády kryly s globálně vysokými cenami surovin.
Základnou ekvádorského hospodářství je ropa, takže mohl získané peníze vložit do nebývalé výstavby infrastruktury, která dala ovšem také impuls k extrémnímu rozkrádání státních zdrojů. Za jeho vlády byla zavedena i možnost studovat zdarma na vysoké škole, ošetření zdarma ve státních nemocnicích nebo důchodové pojištění pro ženy v domácnosti. Jenže po poklesu cen ropy měl erár najednou problémy svoje závazky zaplatit.
Ekvádorská politika dělaná z Bruselu
Hospodářské potíže byly hlavním vysvětlením záhady, proč mocichtivý Correa v roce 2017 znovu nekandidoval na prezidenta, i když podle jeho vlastní ústavy ještě mohl. Výše citovaný Chalco to komentuje: „Věděl, že mu kvůli korupci spadla popularita. Že za ním nestojí občané ani vojáci. Potřeboval za sebe někoho oblíbeného a skandály nepošpiněného, na koho by se všechny nashromážděné problémy navalily, a Correa, až by přešlo nejhorší, by se na volby v roce 2021 mohl vrátit z ciziny jako spasitel.“
Nobelista Kydland: Máme dva druhy vlád, které se od sebe vůbec neliší
Ukázal tedy na zdánlivě neškodného Lenína Morena, který vedle něj jako viceprezident seděl v prvním období. Ano, seděl, protože je od loupežného přepadení a postřelení v roce 1998 odkázán na invalidní vozík. Právě proto se tehdy ve funkci věnoval především nekonfliktnímu tématu, jak zlepšit život postiženým Ekvádořanům. V roce 2013 ho generální tajemník OSN jmenoval svým globálním vyslancem právě pro tuto problematiku.
Poté co se Moreno postavil na zadní, to vypadá, že Correa riskantní machiavelistickou hru prohrál. Ale ve zmatečně fungujícím Ekvádoru je na předčasnou identifikaci politických mrtvol ještě brzy. Bývalý vládce se může inspirovat příběhem Josého Velaska Ibarry, který se do čela země dostal pětkrát (a jen jednou dosloužil mandát až do konce). Tento populista, kterého vojáci naposledy svrhli v únoru 1972, říkal: „Dejte mi balkon a stanu se prezidentem republiky.“ Correa má podobný dar útočnou vyřídilkou strhnout masy na svou stranu.
Na nejvyšší úřad už kvůli v úvodu zmíněném referendu aspirovat nemůže, ale co třeba model, který aktuálně testuje v Argentině její dlouhodobá šéfka z let 2003 až 2015 Cristina Fernándezová, tedy vybrat si někoho jako ochranný štít a kandidovat „pouze“ jako viceprezident? Correa popularitu stále má, i když ji může uplatňovat jen na dálku z Belgie. Projevilo se to letos v březnu, když jím po internetu podporovaní politici uspěli v řadě měst včetně metropole.
Naopak Moreno, který rozložil Alianza PAIS, ale žádnou novou stranu nevytvořil, nemá ambice se o post znovu ucházet. Zatím s podporou opozice osekává režim rychleji, než by to mohl udělat případný pravicový vítěz voleb, protože ho za to v parlamentu kritizuje jen hrstka exprezidentových věrných. Často jim nezbývá nic jiného než opakovat slova o zradě, která však zastavila Ekvádor na jeho sestupné cestě k Venezuele.
Autor je spolupracovníkem redakce
Čtěte také:
Kolumbie, Ekvádor a Střední Amerika: cla i obchodní překážky mizejí
Uspět v Latinské Americe je těžké, spoléhat jen na kvalitu produktů nestačí
