„Greenspan vybudoval z Fedu vrcholně odbornou instituci, již lidé brali velmi vážně, důvěřovali jí, uctívali ji. Stál u zrodu fenoménu všemocného technokrata,“ říká Sebastian Mallaby, autor loni vydaného obsáhlého životopisu Alana Greenspana s názvem The Man Who Knew.
| Sebastian Mallaby (53) |
|---|
 |
| Pracuje jako vědec v newyorském think tanku Council on Foreign Relations. |
| Začínal jako novinář v The Economist, v současnosti píše sloupky do Washington Post. |
| Za biografii Alana Greenspana dostal řadu ocenění, například Kniha roku Financial Times / McKinsey Business Book za rok 2017. |
| Je autorem knih z oblasti financí: More Money Than God: Hedge Funds and the Making of a New Elite, The World's Banker či o Nelsonu Mandelovi. |
| Studoval na Oxfordu, jeho manželka Zanny Minton Beddoesová je šéfredaktorkou The Economist. |
Kdy jste se poprvé s Greenspanem potkal?
Poté co odešel z Fedu, psal dlouhou studii pro think tank Brookings Institution, v níž podával vlastní interpretaci krize a toho, kde se stala chyba. Během psaní mi zavolal a požádal o radu ohledně rizikových fondů, protože jsem o nich napsal knihu, a dokonce mě citoval. Pomyslel jsem si, že se mu asi moje práce líbí, a navrhl mu, že bych napsal jeho biografii.
Souhlasil?
Ne. Odpověděl, že to zváží. Až asi za měsíc zavolal a řekl, že souhlasí.
Na knize jste pracoval pět let a s dnes jedenadevadesátiletým Greenspanem jste se pravidelně scházel. Jak byste ho charakterizoval jako osobnost?
Je neobvyklá povaha. Není například vysloveně proti manželství a oženil se dvakrát, ale od svých 27 do 71 let zůstal svobodný. To je dost neobvyklé. Myslím, že je to kvůli jeho poměrně zajímavému dětství. Budu teď trochu psychologizovat.
Jeho otec opustil matku, když Greenspanovi byly tři roky. Matka zůstala sama a svobodná, nikdy se už nevdala a neměla další děti. Celý její citový život se soustředil na jediné dítě. A jelikož byl tak dokonalé dítě, skvěle prospíval ve škole, byl skvělý muzikant (v mládí se živil jako jazzový hudebník), vypadal velmi dobře, matka ho zbožňovala. Myslím, že to mezi Alanem a jeho matkou vytvořilo zvláštní pouto, které mohly ostatní ženy jen těžko nahradit.
Mluvil jste s jeho milenkami i přáteli. Co o Greenspanovi říkali?
Sám mi říkal, že na rande chodil s královnami krásy, zpravodajkami největších médií, senátorkami a mnoha dalšími. Poznal jsem tři ženy, které ho milovaly a mně pomohly významně porozumět jeho citům. Byl nesmělý a současně nesmírně ambiciózní. Velmi sebejistý ve svém úsudku. Ale neměl rád a nevyhledával konflikty.
Zmínil jste, že byl také jazzový hudebník. Jak to jde dohromady s jeho pozdější kariérou centrálního bankéře?
O přestávkách nechodil s ostatními kluky z kapely kouřit trávu. V šatně nebo když cestovali ze štace na štaci, četl knihy.
Zdá se, že do kapely moc nezapadal.
Byl velmi uzavřený. Myslím, že to souviselo s jeho výchovou. Když šla jeho matka do práce - za velké hospodářské krize ve 30. letech prodávala v obchodním domě - zůstával doma a po škole trávil většinu času sám. Buď hodiny a hodiny cvičil na hudební nástroje, nebo poslouchal rádio, nebo vymýšlel jak vypočítat výsledky baseballu. Stejnou zálibu měl později i další centrální bankéř Ben Bernanke. Greenspan byl člověk, v jehož hlavě se odehrávala rozsáhlá a složitá konverzace. Byl velký introvert.
Jako mladý dost zbohatl. Jak vydělal své první peníze?
Nejdřív kvůli práci přerušil studium. Během doktorátu začal pracovat v think tanku zaměřeném na průmysl a finance a pak už studium nedokončil. Poměrně brzy ho jeden z klientů vybídl, aby se stal společníkem v jeho poradenské firmě na Wall Street. Greenspan se tedy stal partnerem firmy ve velmi mladém věku. Ale pak ten člověk náhle zemřel a Greenspan se stal jediným šéfem; byla to malá firma - Townsend-Greenspan & Co. - o zhruba osmi lidech. Ale dařilo se mu a poradenstvím firmám a bankám dokázal vydělat spoustu peněz.
Kolik?
Asi tolik co dobrý bankéř na Wall Street. Ve třiatřiceti letech už měl tehdy populární luxusní kabriolet Buick a velký byt v New Yorku. Po pár letech si koupil luxusní byt v budově, kde sídlí OSN. Byl dolarovým milionářem v době, kdy bylo těžké se jím stát.
Jak si vedla poslední šéfka Fedu Yellenová? Přečtěte si více
Miluje auta a jedno z nich bylo červené, což není pro bankéře dvakrát běžné, že?
Auta a určitě hudební zařízení a pak luxusní byty a také kluby, miluje golf. Začal v New Yorku navštěvovat různé špičkové golfové kluby. Uměl velmi dobře hrát golf i tenis.
Na konci 60. let se stal poradcem prezidenta Nixona. Znali se dobře?
Ne. Myslím, že Nixona nikdy neměl rád. Ale byl důležitou součástí jeho týmu, když Nixon v roce 1968 připravoval volební kampaň. Byl jeho ekonomickým poradcem a hlavně - a toto je nová informace - volebním analytikem. V kanceláři tehdy měli počítač, což v 60. letech nebylo běžné. Používali ho k vyhodnocování lokálních volebních průzkumů, které publikovaly noviny například v Marylandu nebo v jižním Tennessee, a zpracovávali to celé na počítači. Greenspan dodával data, která Nixon využíval ve své volební strategii; v závislosti na regionu pozměňoval své proslovy a používal rasové šifry. V jižních státech mluvil například o právu a pořádku, čímž apeloval na bílé voliče. Černochy neměl rád.
Takže i když je Greenspan liberál a Žid, a tudíž proti diskriminaci, zpracovával data, která Nixon zneužíval ve své nehezké a rasově šifrované kampani.
Co považujete při práci na biografii za svůj největší objev?
Ukázalo se například, jak důležité jsou archivní zdroje. Jedna z nejneuvěřitelnějších historek je z prostředí Nixonových blízkých, kteří později šli do vězení kvůli aféře Watergate.
Událo se to před volbami v roce 1972. Nixonův tým vymyslel historku o tehdejším šéfovi Fedu Arthuru Burnsovi. Podle ní Burns navrhoval zmrazit mzdy normálním pracovníkům, ale chtěl vyšší mzdu pro sebe. Druhá část nebyla pravda, prostě si to vymysleli. Ale bylo jim to jedno. Historku vypustili do novin, aby šéfa Fedu dostali do nepříjemné pozice a vytvořili na něj tlak.
Burns působil jako profesor na Kolumbijské univerzitě, kde v 60. letech Greenspana učil. Stali se tehdy přáteli. Greenspana tedy poslali za Burnsem, aby mu řekl: Takto to funguje ve Washingtonu, teď prostě musíš udělat, co chtějí, a přestanou na tebe útočit. Burns tehdy snížil úrokovou sazbu, což nastartovalo rychlý ekonomický růst. A výrazně to přispělo k Nixonovu znovuzvolení.
Funguje takto americká politika i dnes?
Fungovalo to tak v 70. letech. Pak přišel Paul Volcker a změnil pravidla hry. V roce 1979 už byl Fed pod jeho vedením mnohem nezávislejší.
V roce 1987 Greenspana jmenoval Ronald Reagan předsedou Rady guvernérů Federálního rezervního systému, kde strávil 18 let. Jak k tomu došlo?
Byl hodně zaměřený na politiku.
Když lék je horší než nemoc: centrální banky vytvářejí bludný kruh
Zmínil jste, že během kariéry byl velmi nesmělý. Jak se mu současně mohlo tak dařit v politice?
Je nesmělý ve skupinách, ale v osobním kontaktu je neuvěřitelně přesvědčivý. Poslouchá vás, naváže s vámi vztah a pak řekne tři čtyři věci, po nichž si připadáte mnohem inteligentnější. Věnoval také neskutečně mnoho času schůzkám, které si domlouval. Celý život byl v kontaktu tu se senátorem, tam s někým důležitým na Wall Street nebo s politickým poradcem…
Když s ním lidé přicházeli posnídat do Fedu, odcházeli často překvapeni nejen tím, kolik toho ví o ekonomice; věděl například také, že v republikánských primárkách do Senátu v Missouri se změnily volební preference. A člověk, který může přijít o křeslo, sedí ve finančním výboru a dohlíží na to a na to. Měl nesmírně dobré informace z politiky.
Jak americkou centrální banku během svého působení změnil?
Jeho největší vliv na hospodářskou politiku spočívá vtom, že navázal na Paula Volckera, který z Fedu udělal nezávislou instituci, ale zašel ještě mnohem dál. Vybudoval z Fedu vrcholně odbornou instituci, již lidé brali velmi vážně, důvěřovali jí, uctívali ji. Bylo to součástí obecnějšího fenoménu, kdy odborníci, technokraté získávali v americké demokracii a v západních demokraciích obecně velký vliv. A Greenspan stál u zrodu tohoto fenoménu všemocného technokrata.
Po finanční a hospodářské krizi z roku 2008 ale už technokraté tak uctívaní nejsou...
Došlo k populistické reakci proti technokratům, protože technokraté tvrdili, že vědí, co dělají, a pak přišla krize. Zničilo to důvěru v jejich schopnosti, a proto máme ve Spojených státech prezidenta Trumpa, v Británii brexit a v některých částech střední Evropy vládnou populisté.
Po krizi se z Greenspana stala záporná postava. Nakolik on sám nese odpovědnost za krizi?
Největších chyb se dopustil od začátku roku 2005 do ledna 2006, kdy z Fedu odešel, v podstatě v posledním roce. Zvyšoval úrokové sazby příliš pomalu a byl v tom příliš předvídatelný. Říkal trhům, co mohou očekávat. A kvůli této jeho politice se banky na Wall Street zbláznily do druhořadých hypoték. Někdo to považuje za chybu regulátorů, kteří měli poskytování špatných hypoték více regulovat. Ale když chápete, jak v USA funguje finanční regulace, je zřejmé, že regulátoři to nemohli zastavit. Regulace je v Americe rozložena mezi mnoho různých úřadů, které se vzájemně oslabují. V americkém systému nicméně lze udělat jednu věc: zvýšit úrokové sazby. A myslím, že právě to měl Greenspan udělat, a že to neudělal, je jeho největší chyba.
Novým šéfem Fedu bude Powell. Přečtěte si více
Kdo byl ještě zodpovědný za nastalý chaos?
Jestliže je Greenspan zodpovědný za to, že nezvýšil rychleji úrokové sazby, musíme se ptát, proč to neudělal. Myslím, že částečně tušil tuhý odpor politiků. Nikdo z nich nechtěl slyšet o tom, že jsou nemovitosti příliš drahé a domy by měly stát mnohem méně. Všichni z vysokých cen těžili.
Myslím, že mnohé vysvětluje samotné politické prostředí a fakt, že na centrální banku mohli zaútočit. A pokud je to pravda, znamená to, že dnes jsme ještě v nebezpečnější pozici, jelikož politici jsou k technokratům v centrálních bankách mnohem nepřátelštější.
Proč jsme podle vás v mnohem nebezpečnější pozici?
Když se ekonomice daří dobře, je úkolem centrální banky postarat se o to, aby se jí nedařilo příliš dobře. Když se jí daří příliš dobře, vznikají problémy, bubliny, inflace, něco zlého se může stát. Mezi politiky to není populární práce. V dějinách Fedu se uchytil slavný výrok: Odnést nádobu s punčem, když je oslava v plném proudu.
Dokud budou politici útočit, nepodaří se technokratům nádobu s punčem odnést. Je třeba, aby politický systém technokraty respektoval, dal jim volný prostor. Je třeba, aby si politici uvědomili, že občas může prospět, když technokraté udělají obtížné rozhodnutí, například zvýšení úrokové sazby. Měli jsme období nezávislosti, které začalo Volckerem, upevnilo se v Greenspanově éře, kdy Fed všichni respektovali, ale dnes to už tak není.
Myslíte, že současná šéfka Fedu Janet Yellenová je mnohem slabší než její předchůdci?
Ano. Vždyť máme jen čtyři ze sedmi guvernérů - zbývají tři prázdná místa - a Stanley Fischer nedávno oznámil odchod do důchodu, takže budou jen tři ze sedmi. To ukazuje, že lidé neberou Fed vážně.
Přečtěte si také:
