Celé to začalo v roce 2013, na jehož konci vláda Viktora Orbána nonšalantně odeslala do Bruselu zprávu o svém rozhodnutí postavit další dva bloky v jaderné elektrárně Paks. Problém byl v tom, že ji měla financovat, postavit a nakrmit palivem ruská firma Rosatom. Bez výběrových řízení; k čemu se zdržovat, že? Na konci roku 2013 se také vyostřoval spor EU s Moskvou o Ukrajinu, jenž o tři měsíce později vyvrcholil ruskou anexí Krymu.
Ve stínu Krymu
V lednu roku 2014 podepsali Maďaři s Rusy mezivládní dohodu o vytvoření jaderného programu. Šéf tehdejší Evropské komise José Manuel Barroso vzápětí varoval Orbánovy lidi, že stavba musí proběhnout v souladu s unijními pravidly. Když na druhý den maďarský parlament schválil předběžný plán financování stavby (pro začátek deset miliard eur pocházejících z Ruska s úrokovými sazbami 3,95 a 4,95 procenta ročně), začali se v něm úředníci komise formálně šťourat.
Pak nabraly rychlý spád naléhavější záležitosti: Rusové zabrali Krym a do Evropy se začaly hrnout davy uprchlíků.
Kromě toho v Bruselu skončila Barrosova komise a nastoupil Jean-Claude Juncker. Až po roce, v listopadu 2015, proto komise vyhlásila začátek vyšetřování smlouvy Budapešti s Rosatomem.
Antiatomové Rakousko se radikalizuje. Chce trestat za jádro a kontrolovat české elektrárny
Elżbieta Bieńkowska, eurokomisařka přes věci byznysu, řekla po Novém roce maďarskému ministrovi Jánosi Lázárovi, že projekt Paks II „vzbuzuje v Bruselu velkou nedůvěru“. Maďaři na to odvětili zhruba, že je to stanovisko politováníhodné, což je diplomatický překlad výrazu „bazmeg kecske“, přeložitelného též velmi kultivovaným anglickým „fuck off “.
Uprchlické referendum
Pak se ukázalo, proč si Budapešť takhle vyskakuje. V únoru 2016 vyhlásil premiér Orbán referendum o tom, jestli jeho vláda má přijmout evropské uprchlické kvóty, či nikoli. Když na referendum v říjnu téhož roku došlo, hlasovalo v něm tak málo lidí, že výsledek byl neplatný; Orbánovi to ale mezitím umožnilo stát se tváří vnitrounijní opozice vůči Bruselu.
Čtvrtého března 2016 varovala interní zpráva komise, že zelená pro Paks II by dalo každému najevo, že unijní pravidla jsou pro legraci. Navrhla proto „globální politické řešení“.
Co to znamená? Ještě po schůzce v půli dubna píší úředníci komise, že „Maďarsko nedokáže předložit žádné technické argumenty“, jež by podpořily jeho tvrzení, že jedině Rosatom je schopen splnit nároky stavby. Američtí konkurenti z Westinghouse se přitom dožadovali slyšení v Budapešti i v Bruselu, řkouce, že co umí Rosatom, zvládnou oni také. Nikdo se s nimi však nebavil.
A pak nastal zlom. Po schůzce o další týden později, 21. dubna, řekla typově stejná zpráva Evropská komise, že „jednání proběhlo v příjemné přátelské atmosféře“.
Od té doby bylo ticho; až letos 6. března oznámila komise, že projekt schvaluje i s beztenderovou ruskou účastí. Jako jedinou úlitbu si euroúředníci na Orbánovi vymohli, že Rosatom vyhlásí několik dílčích subdodavatelských výběrových řízení, která budou otevřená i pro evropské firmy. Načež v listopadu Evropská komise veškeré své výhrady vůči Paks II formálně stáhla.
Talentovaný pan Husak
Co se stalo, že maďarský návrh byl tak najednou průchozí, když předtím „vzbuzoval nedůvěru“? Jinými slovy, co obnáší ono globální politické řešení? Muž, který by na tu otázku mohl odpovědět nejlépe, se jmenuje Tomasz Husak a je šéfem kabinetu eurokomisařky Bieńkowské. Právě on měl podle interních zpráv, jež od europoslance Jávora obdržel server Politico.eu, maďarské straně de facto nadiktovat, co musí jejich argumentace obsahovat, aby byla průchozí. Přes něj šlo echo, aby Budapešť hrála kartu technologické výlučnosti Rosatomu; a od něj pocházel tip na vypsání subdodavatelských tendrů spolu s ujištěním, že taková kombinace požehnání komise získá. Od koho dostal brífink Husak sám, už nevíme. Zato víme, že během posledního roku a půl mnohačetné spory mezi Viktorem Orbánem a evropskými orgány docela utichly, jakkoli se na pozicích obou stran nic nezměnilo. ¨
Dále čtěte:
Zelený revizionismus. Nový pohled Bruselu děsí Agrofert a další české firmy
