Jak se miliardáři Pavlu Juříčkovi líbí v české politice? A jak připravuje svou firmu Brano na technologickou revoluci v autoprůmyslu?
Pavla Juříčka nemá personál v Poslanecké sněmovně příliš v lásce. Kudy projde, tam vypíná topení, zhasíná světla. Jako dlouholetý byznysmen jen nechápavě zírá na náklady parlamentního sboru. A nejsou to jen přehřáté chodby či rozsvícené lustry, které ho v politice iritují. „Šel jsem do politiky z naivní představy, že bych mohl pomoct. Ale vůbec nemám pocit, že bych tu k něčemu byl. Sice mě lidé respektují, ale nakonec se začnou chovat nějak divně a jinak. To je pak pro nás podnikatele velmi obtížné,“ shrnuje své dojmy z politiky za prvních 100 dnů.
Pavel Juříček (61) |
---|
Z politických důvodů nemohl studovat, nejprve se vyučil frézařem, později absolvoval VUT v Brně. |
Ze společnosti Brano Group vybudoval největšího ryze českého výrobce automobilových dílů. |
Hlavní sídlo firmy Brano Group je v Hradci nad Moravicí na Opavsku. Své pobočky má na několika místech v Česku i ve světě, například v Rusku, Číně nebo JAR. |
Firma vyrábí dveřní systémy, zámky, zvedáky, pedály či tlumiče. Vyvíjí i systémy pro elektromobily či autonomní vozy. |
Před rokem investoval miliardu do zpracování zkapalněného vodíku v USA. |
Jeho majetek odhadl týdeník Euro na 5,4 miliardy korun. |
V roce 2016 vstoupil do hnutí ANO. V říjnu byl zvolen poslancem, stal se členem rozpočtového výboru, místopředsedou hospodářského výboru a předsedou podvýboru pro vědu, výzkum a inovace. |
Je tedy politika vůbec vhodný prostor pro podnikatele?
Do politiky by měli jít lidé nezávislí. Neměli by to být lidé, pro které to bude jen zdroj obživy. Měli by se kdykoli umět vrátit do normálního života. Ale tady jsou tací, kteří si z politiky udělali 25 let full time job postavený na tom, že pořád jen hledají nějaké zatáčky.
Říkáte, že do politiky mají jít lidé finančně nezávislí. Máme tu ale příklad pana Hlavatého, který v politice neuspěl. A to z velké části kvůli svým vlastním chybám.
To je pravda. S Jirkou jsme o tom mluvili. Říkal jsem mu, že to nemůže dobře dopadnout, že ztratí reputaci a v tom druhém kole (doplňovacích senátních voleb – pozn. red.) nebude zvolený. Všichni jsme ho přesvědčovali. On k tomu přišel jako slepý k houslím. Nechal se napsat na poslední místo a netušil, že ho lidé z posledního místa vykroužkují nahoru.
Žijeme podle vás v zemi, kde si lze objednat trestní stíhání?
Ano, jsem přesvědčen, že to tak je. Pan ministr spravedlnosti nemá možnost ovlivnit vyšetřování nebo pak samotný soudní proces. Soudci jsou z ústavy nezávislí a neodvolatelní. Nemají trestněprávní odpovědnost. Nechci říkat, že je možné si objednat trestní stíhání všude, ale ty případy z mého okolí tomu nasvědčují a je to pro mě asi největší zklamání za těch 27 let po revoluci.
Existuje přece možnost kárného řízení a ministr spravedlnosti do toho může vstupovat, může soudce dočasně zprostit funkce, tak jako jsme to nedávno viděli v případu soudkyně Králové. A hnutí ANO kontroluje resort spravedlnosti už čtyři roky.
Ale nikam se to neposunulo. Jakékoli snahy byly blokovány tím, že jdou proti demokracii a že nezávislost justice musí být absolutní.
Podle vás by do toho měla exekutivní moc více vstupovat?
Ano. Jestli se Česká republika má obrodit, tak bychom měli mít nástroje k tomu, aby soudci a okolní skupiny kolem soudců byli snadněji dohledatelní a kontrolovatelní.
Máte na mysli změny podobné těm v Polsku? To znamená, aby exekutivní moc mohla vstupovat přímo do odvolávání soudců?
Poláci mají vlastně podobnou situaci jako my. Je tady mnoho soudců, kteří mají dlouhou historii a neprošli si žádnou uličkou spravedlnosti. BIS už několikrát psala různá doporučení vládě, jakým způsobem se tady zneužívá soudní moc. Je velmi těžké najít mechanismus, jak to napravit, aniž byste ty seriózní a čestné nepoškodili. Vezměte si, kolik těch případů není stále dořešených: Rath, Berka, insolvenční mafie…
Vy jste u soudu tvrdil, že se to stalo i vám. Jste přesvědčen, že jste v případu firmy Mora-Top obětí insolvenční mafie?
Ano, v kombinaci s původními vlastníky. Za ty, co mi ukradli fabriku a vytunelovali ji, jsem musel zaplatit 25 milionů v exekuci, abych se z ní vymanil. A to jsem si nikdy v životě nevyplatil dividendu. Vždycky jsem podporoval firmu. Teď mám tu fabriku pronajatou od insolvenčního správce, abych ji vůbec udržel v chodu. Půjdeme v té věci k Ústavnímu soudu.
Do politiky by neměli jít lidé, pro které to bude jen zdroj obživy. Měli by se kdykoli umět vrátit do normálního života, říká Pavel Juříček.
Řekl byste, že minulá vláda, kterou tvořilo hnutí ANO, byla nakloněná podnikatelům v Česku?
Neřekl bych, že daňové záležitosti jsou u nás tak komplikované. Úroveň zdanění také není tak dramatická. Je tady přesto několik věcí, které nejsou vpořádku a které nutí podnikatele utéct do zahraničí. Jednou z nich je právní jistota. Jde o to, abyste se nebáli, že nakonec přijdete o to, co budujete desítky let.
Nepodílela se na té větší právní nejistotě i minulá vláda? Například častějším využíváním zajišťovacích příkazů, které v některých případech prokazatelně sloužily jen k šikaně podnikatelů...
S jakoukoli nespravedlností nemohu souhlasit. Ale vím o některých, které byly oprávněné. Soudy zase v případě, který znám, pomohly firmě, která skutečně dělala podfuky.
EET ani kontrolní hlášení nepovažujete za problém, který podnikatelům ztěžuje život?
To je naprosto v pořádku. My větší firmy jsme se s tím vypořádaly během jediného dne, kdy se trochu upravil software. EET jsem vždycky používal, protože mám wellness či hotel pro zaměstnance, trochu se o ně starám a samozřejmě chci mít přehled.
Neposunulo se během těch posledních let voličské jádro hnutí ANO? Začínali jste jako strana podnikatelů, postupem času vás začali volit i levicoví lidé, bývalí voliči KSČM a ČSSD. Nemůže to mít nějaký vliv na program hnutí? Třeba směrem k ještě většímu zasahování státu?
To rozkročení hnutí je svým způsobem přirozené. A nemyslím si, že to byl ze strany Andreje Babiše nějaký účel. Ale můžu vám říct, že má 91letá maminka mi říkala: „No konečně přišel někdo, kdo tady udělá pořádek“ A to jsem ještě ani nebyl u Babiše.
A nemůže ten její pořádek trochu kolidovat se svobodami?
Asi jo, ale svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Víte, že tu ten Augiášův chlév je. Neuvěřitelná byrokratizace. Jen sněmovna sežere 1327 milionů korun ročně. Je to normální?
Nevadilo by vám, kdyby vaši vládu podpořila KSČM?
Musím říct, že ti, co jsou teď ve sněmovně, nejsou normalizátoři, chovají se racionálně. A to se ptáte člověka, který nemohl studovat ajehož otec byl vyhozen z práce za svoji činnost. Byl bych rád, aby Česká republika našla nějaké odpuštění. Já sám jsem jim odpustil.
Jak se vašeho podnikání dotýká nízká míra nezaměstnanosti?
To je jedna z věcí, které Českou republiku poškozují. Já jsem nikdy neměl agenturní zaměstnávání v oblibě. Vždycky jsem míval tak maximálně deset až 20 agenturních pracovníků na vykrytí nějakých potřeb. Teď jich mám 312. Někteří z nich by těžko mohli být zaměstnaní, protože například čelí exekucím nebo jsou ze Slovenska či z Ukrajiny. Vozím také sto lidí z polské Ratiboře. Máme 220 tisíc volných pracovních míst a 270 tisíc nezaměstnaných. Je zcela evidentní, že sociální podpora je příliš vysoká, byť je nesrovnatelně nižší než v západních zemích. Ale přece není normální nechodit do práce.
Čtěte komentář Pavla Párala: Zakázkové krejčovství Policie ČR
Co se tedy v oblasti sociálních dávek podle vás musí změnit?
Měla by se zavést férovost. Zastavit to, že si někteří nasekají šest nebo sedm dětí a získají tím příjem 39 tisíc korun. To pak té osmičlenné rodině stačí. Takže zastavit dávky na limitu čtyř dětí a dál už ne.
Nemyslíte, že by to mohlo zhoršit sociální situaci těch lidí?
Dočasně ano. Ale lidé mají úžasnou schopnost přizpůsobit se. Samozřejmě by museli hledat zaměstnání. A já si myslím, že kdo ho hledá, tak ho najde.
Není cestou i větší příliv pracovníků ze zahraničí? Andrej Babiš například prosazuje rozvolnění podmínek imigrace z Ukrajiny. S tím souhlasíte?
Absolutně. Já mám stovku agenturních Ukrajinců a jsou šikovní. Dělali jsme výběr. A přijal jsem prvních 23 Ukrajinců jako kmenové zaměstnance. Z nich je 15 vysokoškoláků a čtyři z nich umějí plynně anglicky. Zvali jsme celé rodiny, pronajal jsem jim byty.
Pro podnikatele to znamená spoustu nákladů navíc. I přesto se to vyplatí?
Ano. Jinak totiž musíte odmítat zakázky. A když odmítnete byznys, v budoucnu se vám to vrátí.
V jaké hodnotě odmítáte zakázky kvůli nedostatku lidí?
Můj odhad je minimálně deset až 20 procent všech našich tržeb. V Česku dělám zhruba pět miliard obratu, celkově po světě šest miliard.
Snažil jste se lákat lidi z regionu i na vyšší mzdy?
Za rok 2017 jsme zvedali mzdy zhruba o 15 procent jen kvůli tomu, abychom stabilizovali vlastní lidi, aby nám neutekli.
Jaký prostor pro zvýšení mezd vidíte letos?
Jednoznačně se ukazuje, že zvyšování nepomáhá. My tím víc lidí nezískáme.
Narazil jsem v minulých dnech na jeden váš inzerát, v němž hledáte odbytového referenta expedice v Rakovníku a nabízíte mzdu 14 500 měsíčně. Je to přiměřené?
To možná ne, ale to je nějaká obyčejná funkce. Nesmíte zapomínat na to, že máme příplatky podle role, kterou ten člověk hraje. Administrace má 20 procent navíc. Je pravda, že Rakovník je taková naše popelka. Tam si nemůžeme dovolit vyskakovat. Je to jediná má fabrika ve ztrátě.
Tak proto ten nízký nabízený plat?
Když vezmete CNC obráběče, berou u nás něco mezi 35 až 43 tisíci, nástrojaři 32 tisíc. Průměrný výdělek v celém Branu bez managementu je 26 900.
Já se ptám na nízké platy vašich zaměstnanců, ale vy sám jste se nedávno u soudu v případu Mora-Top přiznal, že berete 16 tisíc korun měsíčně. To vám máme věřit?
Vrchní soud v roce 2011 rozhodl, že souběh funkcí předsedy představenstva a generálního ředitele je v rozporu se zákonem. Ta funkce mohla být sloučena jen za předpokladu, že nedostáváte mzdu. Naše firma to vyhodnotila tak, že mi sebrali mzdu generálního ředitele 50 tisíc. Zůstalo mi jen těch 16 tisíc jako předsedovi představenstva. Ústavní soud teprve v roce 2017 rozhodl, že souběh funkcí je v pořádku.
Makáme i v demisi. Letos se budou měnit daňové zákony, odpadový i horní zákon
Takže teď si zase přilepšíte?
Já už jsem to tak nechal. Teď už mám navíc poslanecký plat. Firma je bohatá, já nic nepotřebuju.
Nepředpokládám, že máte měsíční náklady jen ve výši 16 tisíc korun.
Budete se divit, ale ano. Mám od firmy služební byt a nic jiného nepotřebuju. Je pravda, že mám našetřené peníze z minula a z úroků mám statisícové roční příjmy.
Jak se vás dotýkají změny v autoprůmyslu, zejména rozvoj elektromobility a autonomních aut?
My na tom dlouhodobě pracujeme. Zkombinovali jsme železoplasty s elektronikou, senzorikou a kamerovým systémem, který máte v parkovacím asistentu. Stavím v USA za miliardu fabriku na zpracování zkapalněného vodíku, protože ho považuji za podstatně lepší budoucí zdroj než elektromobilitu. Ta ovšem bude prosazena, protože Evropa je prodrátovaná. Amerika není prodrátovaná, tam se vodík prosadí snáze.
A autonomní vozy?
Teď jsme čerstvě vyhráli vývoj pro jednu automobilku, se kterou už spolupracujeme. Týká se to kombinace elektromobility a autonomních vozů. Snažíme se ty trendy zachytit. Naopak jsme potlačili vývoj pedálů. Ty v autonomních vozech logicky nebudou. Evropská unie chce ale zachovat alespoň brzdový pedál jako backup. Z těch 174 vývojářů, které máme ve skupině, se autonomními vozy a elektromobily zabývá 20 až 25 z nich, a to kontinuálně.
Stal jste se předsedou sněmovního podvýboru pro vědu, výzkum a inovace. Čeho chcete v této funkci dosáhnout?
Chci se obklopit těmi nejchytřejšími mozky u nás. Je to například profesor Matolín, Mařík a další. Chtěl bych to zaměřit víc na aplikovaný výzkum.
Souvisí váš plán s rozdělením vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace na akademický a aplikovaný výzkum?
To bych ani nechtěl. Ale rád bych vytvořil vládní větev pro aplikovaný výzkum. Týkalo by se to například umělé inteligence, nanotechnologie, vesmírného programu, biochemie či zdravotnictví. Těch 11 kanálů, kterými tečou dnes zdroje na aplikovaný výzkum a vývoj, je příliš mnoho. Jde o to, sjednotit to a dát tomu jasná pravidla. Rozdělil bych to na krátkodobé projekty do tří let s return on investment, return on assets na tři až pět let a mezinárodní patenty nad pět let. V každém tom projektu by účinkovaly dvě až tři firmy, které by spolufinancovaly vývoj a zapojily do toho mozky z praxe. Chci také udělat inventuru laboratoří a všech technologických možností, které v Česku máme. To dosud nikdo neudělal.
Přečtěte si také: