Generální ředitel Finanční správy Martin Janeček požádal o odvolání, skončit chce k letošnímu 27. prosinci. Člověk, který udělal z berňáků represivní orgány Babišovy moci, splnil svůj úkol a jako příslovečný mouřenín může jít. Asi se cítí úkorně, ale jeho šéfová i premiér dobře vědí, že je nejvyšší čas se ho zbavit.
Nezákonnosti páchané finančními úřady při vydávání zajišťovacích příkazů budou mít dohru v podobě miliardových náhrad škod poškozeným firmám z kapes daňových poplatníků a je třeba mít dopředu nachystaného obětního Janečka.
Martin Janeček se stal hlavou Finanční správy v pouhých pětatřiceti letech v roce 2014. Absolvent Jihočeské univerzity strávil ve službách finančního úřadu naprostou většinu svého profesního života. Od roku 2004 se na českobudějovickém berňáku zabýval kontrolou DPH a v jižních Čechách působil až do roku 2012, kdy vyrazil dělat kariéru do Prahy. A dělal ji rychle, když se o dva roky později stal generálním ředitelem Finanční správy.
Vlčák pro Andreje
Andrej Babiš jako čerstvý ministr financí si těžko mohl vybrat někoho jiného. Jeho volební řeči o tom, jak šetřit není třeba, protože se rozkradou stovky miliard na nezaplacených daních v oněch slavných karuselech, a jak řádný výběr daní zaplatí všechny nové dálnice, školy a nemocnice, si ještě mnozí pamatujeme.
A Janeček sám ve vlastním životopise, který měla na stole vláda při jeho schvalování do funkce, jako svou specializaci uvádí daňové podvody v DPH a praní špinavých peněz. Chlubí se tím, že o karuselových podvodech přednášel pro odbornou veřejnost i pro specialisty, mimo jiné pro Komoru daňových poradců a orgány činné v trestním řízení. A především, že je autorem návrhu na vytvoření systému proti karuselovým podvodům prostřednictvím zajišťování majetku. Pro toho, jehož politickým programem je, že „všeci kradnú“, prostě neexistuje lepší kádr.
Schillerová: Každý zajišťovací příkaz se schvaluje na deseti úrovních
Nové koště začalo mést, a to pořádně. A hned z prvních opatření bylo zjevné, že trpí jistou profesní deformací z dřívější práce s nepochybně drzými daňovými delikventy, což začali odnášet i slušní a poctiví podnikatelé. V letech 2014 a 2015 prudce narostl objem zadržovaných vratek DPH o čtrnáct miliard korun, které citelně vylepšily saldo rozpočtu, ale v dalších letech je bylo třeba postiženým podnikatelům vyplatit, čímž se jasně prokázalo, že byly zadrženy nedůvodně. Lhůta na vyplacení přeplatku je přitom 30 dní. Dodnes budete těžko hledat případ, kdy je finančním úřadem dodržena.
Nejdřív dej krev
V roce 2015 se také navíc podstatně zpřísnily podmínky pro registraci k platbě DPH. Do té doby byla registrace prováděna prakticky na počkání v případě, že podnikatel překročil hranici jednoho milionu tržeb a vznikla mu povinnost platit daň.
A bez velkých procedur se dalo k platbě DPH přihlásit ihned na počátku podnikání, což bylo podstatné při zakládání firem, které potřebovaly nejdříve investovat, a tudíž si odečítat daň. To bylo fakticky znemožněno. Finanční úřady začaly vyžadovat nejen smlouvy, z nichž mělo dosažení milionových tržeb jasně vyplývat, ale bez registrace k DPH nešlo pochopitelně žádnou smlouvu uzavřít. Ale ani to nestačilo a bylo vyžadováno mnoho dalších, často nedostupných a neexistujících dokladů.
Zkomplikovalo se tak nejen vytváření podvodných firem zapojených do karuselových obchodů, ale i běžné podnikání, kdy mnoha podnikatelům vlivem pozdní registrace k DPH vznikly značné ztráty, či dokonce zcela přišly o obchodní příležitosti. Mediálně známým se stal například případ populárního producenta a marketingového experta Jakuba Horáka, který pro svou novou společnost potřeboval získat registraci k DPH a finanční úřad po něm požadoval veškerou elektronickou a písemnou komunikaci, včetně obálek či identifikátorů použitých e-mailových schránek a jiných komunikačních zařízení (elektronický otisk cesty komunikace atp.), jejichž prostřednictvím byl v kontaktu se svými obchodními partnery.
Komentář: Když dva nedělají totéž
Byla to hluboká orba ve způsobu fungování Finanční správy, kterou provedl po o svém nástupu do funkce Martin Janeček. Její podstatou byla změna úřadu z partnera daňových poplatníků na represivní orgán. Byly zavedeny tabulky a hodnocení, v němž kontroloři finančních úřadů začali být hodnoceni podle doměrků daně a vystavených pokut. Dřívější tolerance úředníků, kdy přecházeli například drobná několikadenní zpoždění v zaplacení daně u poplatníků, s nimiž měli pozitivní zkušenosti, a vše vyřešili jedním telefonátem, skončila. Penále a sankční úroky začaly být vyměřovány hned a s maximální tvrdostí.
Lze samozřejmě namítnout, že zákon je zákon, a pokud není dodržen, má přijít trest, protože jen dobré účty dělají dobré přátele. V případě Janečkovy Finanční správy však to dodržování zákonů bylo tvrdě vyžadováno od poplatníků, ale sám úřad se při správě daně začal systematicky chovat nezákonně. Dnes je to v případě zajišťovacích příkazů vydaných za poslední čtyři roky zcela zjevné a doložené četnými rozsudky Nejvyššího správního soudu.
Bič bez cukru
Daňový poplatník se stal z definice podezřelým zlodějem a lovnou zvěří, když vedení Finanční správy vydalo k odhalování údajných daňových podvodníků postupně několik metodických pomůcek s výmluvnými názvy Cep, Ohrada pro bílé koně či Kombajn. A například posledně jmenovaný Kombajn už vystupuje mimo rámec zákona. Vznikl jako opatření navazující na zavedení kontrolních hlášení DPH. Podle zákona upravujícího kontrolní hlášení měl finanční úřad poté, co by zjistil nesrovnalosti při spárování faktur, vyzvat obě strany k odstranění nesrovnalosti vzniklé třeba chybným zadáním čísla faktur či data jejich vystavení. Na to má zákonnou lhůtu.
Připomeňte si kauzu FAU:
Čí jsou naši? Finanční správa likviduje fungující firmy
Místo toho ale nastoupila metodika Kombajn, kdy finanční úřad volí takzvanou neformální komunikaci, během níž se dožaduje příslušné konkrétní faktury, dokladu o platbě, příslušné smlouvy a dalších dokumentů, a to okamžitě.
O tomto „neformálním“ kontaktu pak vyhotoví úřední zápis. Pokud plátce daně nereaguje či reaguje jinak, než očekává úředník finančního úřadu, má být zahájeno klasické řízení o odstranění pochybností dle daňového řádu a poplatník se stává sprostým podezřelým nehledě na to, že je automaticky zpochybněn jeho daňový odečet. Navíc pokud se v řetězci jeho dodavatelů objeví někdo, kdo nezaplatil daň, stává se potencionálním účastníkem karuselového podvodu a ručitelem za neodvedenou daň.
Zaříznout a hotovo
A od toho je už jen krůček k vydání zajišťovacího příkazu. Tento institut je v daňovém řádu již mnoho let. Jeho smyslem bylo dát finančním úřadům do ruky nástroj, který by jim umožnil exekuci majetku daňového dlužníka v situaci, kdy se vyhýbá řízení a snaží se peníze někam zašantročit. Za Janečka se však začal používat masově vůči daňovým ručitelům, což má značná právní úskalí. Berňák by především měl mít přesvědčivé argumenty o tom, že daňový subjekt, vůči němuž používá tento extrémně tvrdý nástroj zasahující do jeho ústavou chráněných vlastnických práv, se daňového podvodu účastní vědomě. A to je samozřejmě značně obtížné. Finanční správa vydává a aktualizuje svůj seznam nespolehlivých plátců daně, ale to zdaleka nestačí.
Odběratel si má svého dodavatele prověřovat mnohem důkladněji. Varující mají být nezveřejněné údaje o hospodaření ve sbírce listin obchodního rejstříku či skutečnost, že některý z jednatelů má bydliště na obecním úřadu či v nějaké exotické zemi, jako je třeba Ukrajina nebo Nigérie. A to zejména tehdy, pokud jde o komodity často používané k daňovým podvodům. To vše má podnikatel prověřovat. Pozoruhodné je, že sám tak zřejmě nečiní, jak dokazuje kauza nákupu mobilních telefonů pro berní úředníky. Janeček je v roce 2015 nakoupil za dva miliony u firmy 2P Commercial Agency, u níž jeho úřad v té době prováděl daňovou kontrolu pro podezření z daňových úniků a firma měla ve statutárních orgánech osoby z Ruska, Ukrajiny a z daňových rájů.
Skandál s vydáváním zajišťovacích příkazů se provalil loni v létě, když se rozjel případ firmy FAU, která kvůli zajišťovacím příkazům skončila v konkurzu a začala se soudit, což rozkrylo podstatnou část nezákonného chování berňáku. V případě FAU například finanční úřad vymáhal jedny peníze dvakrát. Jednou jako dlužnou daň z ručitelského závazku za svého dodavatele, protože měl vědět, že jde o daňový podvod, a podruhé jako krácení odpočtu daně o daň zaplacenou tomuto dodavateli.
Absurdita zjevná i právnímu laikovi nebyla zjevná šéfovi Finanční správy, který ji odhodlaně bránil. Soudy v této kauze pokračují dodnes. Před pár dny například odblokovaly majetek obstavený na žádost státního zástupce jednateli FAU Vojtěchu Csabimu, protože státní zastupitelství postupovalo podle zákona, který neplatí od roku 2015, a navíc nezdůvodnilo, proč blokuje majetek jednatele, když daňového podvodu se dopustila firma jako právnická osoba.
Kauza FAU ale otevřela i další podezření na vážné nezákonnosti ve Finanční správě. Loni před volbami se na známém twitterovém účtu Julius Šuman objevila nahrávka, na níž tehdejší ministr financí Babiš mluví o zásahu Finanční správy ve FAU a disponuje informacemi, jakými by podle zákona ukládajícího finančním úřadům mlčenlivost disponovat neměl. Jeho tehdejší náměstkyně pro daně a současná ministryně financí Schillerová pod tlakem připustila, že vedení ministerstva disponuje informacemi z probíhajících daňových řízení, což je vážný skandál. Padlo kvůli tomu i trestní oznámení, ale případ nebyl vyšetřen.
Střelba mimo terč
Důležité je, že podezření na účast v daňovém podvodu v případě FAU vyvráceno nebylo, nicméně úřady podle soudu postupovaly nezákonně, což má zásadní důsledky v tom, že i když se dokáže, že šlo o podvod, stát dluh nejenže nevymůže, ale ještě bude platit náhradu škody za zničení firmy, protože pokud by dále fungovala, mohla by při standardním vymáhání pohledávku státu zaplatit. Prostě Janečkův útok na daňové podvodníky dopadl podle okřídlené věty: „Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky.“
Čtěte: Přelomový rozsudek: Nejvyšší správní soud zkrotil finanční správu
Potvrzuje to i nedávný případ firmy Lija zabývající se obchodem s barevnými kovy a dosahující miliardových obratů. Finanční úřad ji zajišťovacími příkazy zlikvidoval a soud nyní vydal rozhodnutí, v němž mimo jiné uvádí: „… postrádá (soud) přesvědčivé a dostatečně silné důvody pro naplnění druhé podmínky pro uplatnění zajištění daně, a to, že daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo v této době bude její vybrání spojeno se značnými obtížemi; neshledal ani dostatečně silné důvody svědčící pro postup dle § 103 zákona o dani z přidané hodnoty, tedy vydání zajišťovacích příkazů s jejich okamžitou vykonatelností“.
Spousta dalších případů je přitom velmi podobná. Spory končí na Nejvyšším správním soudu, který ve významné části případů rozhoduje v neprospěch Finanční správy. Dosud u soudu skončilo zhruba 120 případů a z toho dvě třetiny byly již rozhodnuty. Z nich stát uspěl jen v šedesáti procentech kauz. Pokud by to s takovým skóre i skončilo, bude daňový poplatník platit za zničení padesátky firem. Kdyby odškodnění, jehož se jejich majitelé budou domáhat, činilo z pohledu státu optimistických sto milionů korun, stálo by to pěkných pět miliard.
Janečkovi zřejmě nakonec zlomila vaz poslední svatební kauza, kdy olomoucký berňák podnikl razii na novomanžele pro podezření, že jeden místní hostinský pořádané svatby neevidoval v EET. Výzva, aby svatebčané, coby osoby získávající informace potřebné pro správu daně, pod citelnou pokutou v případě odmítnutí spolupráce poskytli údaje o hostině, je dokladem současného nastavení Finanční správy jako agresivního orgánu represe. A také trvanlivosti moudrosti z doby reálného socialismu, podle níž iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel.
Dále čtěte:
