V Německu se mění, alespoň na papíře, přístup k uprchlíkům. Z vítací politiky se stává politika loučení. Německo vyplácí šest tisíc eur rodinám uprchlíků, aby se vrátily do domovských zemí. Na hlavu to může činit až dva tisíc eur (51 tisíc korun). Náklady na letecký transport lidí do Afghánistánu vyjdou navíc na více než 14 tisíc eur (358 400 korun) na hlavu.
V Německu, které během uprchlické krize před dvěma lety přijalo až milion utečenců, se benevolentní přístup mění. Německý ministr vnitra Thomas de Maizière z CDU nabízí uprchlíkům předvánoční dárek ve výši až 6 tisíc eur (154 tisíc korun) pro tříčlennou rodinu, napsal deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Musí ale z Německa vycestovat. Podle hesla: vezmi peníze a běž, dodal kousavě deník. Vládní slogan sice tvrdí „Tvoje země, tvoje budoucnost. Teď!“, ale smysl je stejný. Zbavit se velkého počtu žadatelů o azyl.
Dosud se Německo snažilo uprchlíky integrovat. Daňové poplatníky to stálo nemalé peníze. Spolková vláda vydala na integraci uprchlíků 15 miliard eur (384 miliard korun) v letech 2015 a 2016, do toho se nepočítá ubytování, strava a jazykové kurzy.
Možný zákaz kebabu naštval v Německu tureckou menšinu:
Bitva o kebab: hrozba zákazu rozlítila Turky v Německu
Zda se prostředky někdy německému státu vrátí, zůstává kontroverzní otázkou. Protože syrských lékařů, kteří by se rychle integrovali do německého trhu práce a začali platit daně, zas tolik není, jak připustila i bývalá ministryně práce z SPD Andrea Nahlesová: „Ne všichni, kteří přijdou, jsou vysoce kvalifikovaní. Syrský lékař není normou.“
Zahlcené soudy
Samotný proces udělení nebo zamítnutí azylu je zdlouhavý. I žadatelé, kterým byl azyl odepřen, se mohou obrátit na soud. Dva ze tří to udělají a jsou často úspěšní. Někteří se z Afghánistánu vrací zpět. Na celoněmecké úrovni je nyní evidováno 300 tisíc stížností na azylové řízení.
Správní soudy vyřídí okolo 10 tisíc případů měsíčně, takže některé procesy mohou trvat několik let. Udělují se také výjimky ze zdravotních důvodů, kdy lidé nejsou schopni dlouhého transportu, rovněž církve mohou udělit „církevní azyl“.
Luxusní dovolená je levnější
Že proces deportací může být velmi nákladný, ukazuje i případ navracení uprchlíků do Afghánistánu. Od prosince 2016 do března 2017 proběhly čtyři lety do Afghánistánu, při kterých bylo deportováno 92 osob. Celkově transport stál německý rozpočet 1,3 milionu eur, což je 14 130 eur (362 tisíc korun) na osobu.
„I luxusní dovolená je obvykle levnější,“ postěžoval si Frankfurter Allgemeine Zeitung. I když teoreticky mají náklady zaplatit deportovaní, v praxi se to nestává. Navíc němečtí piloti odmítají s uprchlíky do Afghánistánu létat, argumentují tím, že by mohla být ohrožena bezpečnost letu, upozornila televize Deutsche Welle.
Pašerákům 5 tisíc eur
Většině uprchlíků se ale z Německa vracet domů nechce. Potvrdil to Ramin Mohabat, který loni utekl z Afghánistánu. „Přece jsem neprošel osmi zeměmi a nezaplatil 5 tisíc eur (128 tisíc korun), abych se domů vrátil se dvěma tisíci eur. Ani za 50 tisíc bych nešel zpátky. Jsem rád, že tu mohu žít v míru,“ vysvětlil.
Nikdo z jeho známých nabídku německé vlády na vycestování nechce přijmout, dodal. Od začátku roku do konce září se vrátilo 25 tisíc uprchlíků, o rok dříve to byl téměř dvojnásobek.
Počet muslimů v Evropě (země EU, Švýcarsko, Norsko) se podle amerického think tanku Pew Research Center do roku 2050 zdvojnásobí a mohl by činit okolo deseti procent. I kdyby nyní proud uprchlíků do Evropy ustal, počet vyznavačů islámu se zvýší ze současných 4,9 procenta na 7,4 procenta v roce 2050.
V Německu by počet muslimů měl vzrůst do poloviny století na 9 procent. Muslimové žijící v Evropě jsou v průměru mladší než ostatní Evropané. Jejich věk je 30,4 let, ostatní Evropané jsou v průměru 43,8 roků staří. V současnosti v Evropě žije 25,8 milionu muslimů.
Počet muslimů ve vybraných zemích EU (v % jako poměr na celkové populaci) | |
---|---|
Francie | 8,8 |
Švédsko | 8,1 |
Belgie | 7,6 |
Nizozemsko | 7,1 |
Rakousko | 6,9 |
Německo | 6,1 |
Británie | 6,3 |
Maďarsko | 0,4 |
ČR | 0,2 |
Slovensko | 0,1 |
Zdroj: Pew Center
Dále čtěte: