Představte si, že by po debaklu v komunálních volbách předstoupil před voliče premiér Andrej Babiš. Vzal by na sebe vinu za porážku hnutí ANO v Praze i rozpačitou (ne)výhru v Brně, pochválil lokální politiky za dobrou práci, kterou však kazí „neakceptovatelný“ obraz jím vedené vlády, neustálé spory mezi koaličními partnery i skutečnost, že sestavování funkčního kabinetu se vleklo dlouhé měsíce. A pak by oznámil odchod z politiky.
Ne, od Babiše a pravděpodobně ani žádného jiného českého politika se podobně střízlivé sebereflexe zřejmě nikdy nedočekáme. Mohli jsme ji však sledovat minulé pondělí v Německu při projevu kancléřky Angely Merkelové, která oznamovala svůj „postupný odchod“ z politiky.
Nejlepší pro všechny
Merkelová si za svůj výstup vysloužila uznání i těch nejzarputilejších kritiků. Není divu, kancléřku jsme mohli vidět v její nejlepší formě. Nešlo o zbrklou reakci na prohrané zemské volby v Bavorsku a Hesensku, Merkelová podle svých slov dospěla k rozhodnutí po důkladném rozmýšlení už před několika měsíci. Střízlivě zanalyzovala situaci, zhodnotila nabízené možnosti a vyvodila z toho řešení, které sama považuje za nejlepší pro všechny. Tak, jak je léta zvyklá.
Právě díky trpělivému hledání kompromisů a nejlepšího východiska ze sebebezvýchodnější situace dokázala Merkelová přestát v čele nejsilnější evropské ekonomiky 13 let. Pokud se jí podaří dokončit i současný mandát a odejít podle plánu definitivě v roce 2021, srovná šestnáctiletý rekord svého mentora Helmuta Kohla. Připomeňme, že při nástupu Merkelové do úřadu byl americkým prezidentem George W. Bush, českým premiérem Jiří Paroubek a o existenci Facebooku mělo tušení jen pár studentů z Harvardu.
Seehofer ve stopách Merkelové. Šéf CSU odejde z čela strany, tvrdí Die Zeit
Výsledkem nastoleného politického stylu byla nebývalá stabilita, poklidnost až nuda. Ještě na jaře 2015 si němečtí kolegové zabývající se vnitrostátní politikou autorovi stěžovali, že v Německu prakticky není o čem reportovat. Přední stránky deníků ovládaly zahraniční události, doma totiž běželo všechno tak, jak má. Hrozby, jako byla třeba řecká dluhová krize, na jejímž zažehnání má Merkelová nesporný podíl, přicházely za její vlády téměř bezvýhradně zvenčí.
Už pár měsíců po našem setkání s německými kolegy však do Německa dorazily stovky tisíc migrantů z válkou zničené Sýrie i odjinud a najednou bylo všechno jinak. Poklidně analytický styl kancléřky už na emocemi nabitou atmosféru nestačil. Uprchlické vlny nejen v Evropě vynesly k moci křiklouny typu Donalda Trumpa, Mattea Salviniho nebo třeba Andreje Babiše, kterým nejlépe dovedou oponovat stejně hlasití křiklouni, nikoliv však rezervovaná a upjatě působící kancléřka v zeleném sáčku.
Následoval pád popularity a Merkelová najednou přestala být „naše Angie“ a „Mutti“. Částečně za to mohlo otevření hranic, bylo by však mylné předpokládat, že Němci na kancléřku zanevřeli výhradně kvůli „vítačské“ politice, jak je často chybně interpretováno v zahraničí včetně Česka.
Neméně velké skupině voličů začaly lézt na nervy neustálé spory s odpůrci migrace z vlastní strany i sesterské CSU, které se postupem času začaly točit v kruhu. Letitá politika Merkelové, kterou její příznivci tolik oceňovali, najednou přestala fungovat.
Odchod po krůčcích
Merkelová neodchází hned. V první fázi se vzdá kandidatury na post předsedkyně křesťanskodemokratické strany CDU. Jejího nástupce si tak straníci zvolí v prosinci v Hamburku. Post kancléřky by však ráda zastávala až do řádných voleb na podzim za tři roky. To je, jak sama zdůraznila, v rozporu se všemi dosavadními principy, které léta zastávala. Vždy tvrdila, že funkce kancléře a šéfa strany musí být spojeny. Jen tak lze předejít nevyhnutelnému střetu dvou vůdčích osobností.
Sama má v paměti, jak nahradila Gerharda Schrodera v kancléřské židli, jenž se nejdříve vzdal funkce šéfa sociálních demokratů a pak prohrál volby.
A existují i hlubší historické zkušenosti. Předchozí kancléři, kteří nestáli v čele strany, se se svými předsedy neustále přeli. Tak tomu bylo u Konrada Adenauera a Ludwiga Erharda, stejně jako u Willyho Brandta a Helmuta Schmidta.
Odchod Merkelové pohledem německých médií: historický zlom a konec jedné éry
Proto mnozí pochybují, že dokáže Merkelová zbývající tři roky v kancléřské židli přestát. Vše bude záležet na osobnosti, kterou si křesťanští demokraté do svého čela zvolí. Ihned po pondělní tiskové konferenci se začali hlásit kandidáti. Rychlost a počet, v jakém se objevili, CDU evidentně zaskočila a straníci v tuto chvíli nemají úplně jasno, co si s nastalou situací počít. To je v prudkém kontrastu s dobou po odchodu Helmuta Kohla, kdy bylo nástupnictví Merkelové v podstatě dané.
Přechod do postmerkelovské éry nebude pro křesťanské demokraty jednoduchý, stejně jako pro celé Německo. Klíčové je nerozbořit vše, co Merkelová představuje, zároveň se však od ní i srozumitelně odstřihnout.
Nástupci se hlásí
Oficiálně chtějí vést nejsilnější německou stranu, a tedy i získat slušnou vyhlídku na kancléřské křeslo, tři lidé. Kontinuitu dosavadní politiky by pravděpodobně nejvíce udržela generální sekretářka CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová. Bývalá ministerská předsedkyně Sárska nazývaná zkráceně AKK je žačkou kancléřky, která ji vytáhla mezi nejvyšší stranické funkcionáře. Obě ženy si vzájemně za mnohé vděčí a důvěřují si.
Neznamená to však, že AKK by byla věrnou kopií Merkelová. Jak píše deník Süddeutsche Zeitung Krampová-Karrenbauerová, je v některých ohledech výrazně levicovější, jinde zase v sobě nezapře křesťanskou konzervativku. Bojovala za zavedení minimální mzdy a zvyšování daní, zpochybnila však Merkelovou prosazované manželství osob stejného pohlaví. Otevření hranic uprchlíkům nejdříve kvitovala, zasazovala se však za důsledné ověřování věku a totožnosti migrantů a tvrdé postihy pro ty, kdo úřadům zalžou.
S AKK v čele CDU by se Merkelová v kancléřské židli udržela, což si lze jen těžko představit v případě Friedricha Merze. Bývalý šéf frakce CDU v Bundestagu se minulý týden vrátil z politického záhrobí, kam ho před dávnými lety vyštvala právě Merkelová. Měla k tomu bezesporu důvod, Merz byl svého času považován za stejně velký talent jako ona sama, a představoval pro ni tedy největší konkurenci.
Vystudovaný právník je absolutní protiklad Krampové-Karrenbauerové. Deutsche Börse, Commerzbank, AXA, BASF, HSB či Borussia Dortmund: je jen málo německých ekonomických obrů, v jejíchž orgánech by se v uplynulých letech nepromítl. Ekonomický liberál starého střihu vždy hájil především zájmy byznysu, v paměti mnoha Němců však zůstává především tím, kdo přišel s požadavkem německé „Leitkultur“ vůči přistěhovalcům, tedy že se příchozí musí přizpůsobit německým zvyklostem a vzdát se svých návyků. Zákaz nošení muslimských šátků na školách prosazoval už v roce 2000.
Kdo chce nahradit Merkelovou? Favorit Merz pracuje pro fond Blackrock
S oznámením své kandidatury rychle přispěchal i ambiciózní ministr zdravotnictví Jens Spahn. Ten by mohl být mnohými vnímán jako kompromisní kandidát vůči dvěma extrémům, AKK a Merze, byť k druhému ze jmenovaných má ostrý kritik Merkelové nepochybně názorově mnohem blíž. Teprve osmatřicetiletý katolík Spahn, který se loni oženil se svým dlouholetým partnerem, novinářem Danielem Funkem, však nemusí v cestě za kancléřskou židlí nikam spěchat a tuší, že předčasná poprava úřadující kancléřky Merkelové by mu nejspíš nijak nepomohla.
Česku odchod uškodí
Ať už však Merkelová nadobro opustí politiku až za tři roky, nebo dříve, pro Česko není navzdory rozdílným pohledům na uprchlickou politiku její konec dobrou zprávou. Vystudovaná chemička z východního Německa pracovala na své dizertaci v Praze, při její poslední oficiální návštěvě předminulý týden zde oslavila narozeniny svého tehdejšího učitele Rudolfa Zahradníka. K Česku má blízko, což se podle některý zdrojů projevuje i tak, že v uplynulých letech se občas objevila bez ochranky a nikým nepoznaná na Karlově mostě, když si vyrazila do české metropole na soukromý víkend.
I to zapříčinilo, že vrcholní představitelé obou zemí označují dnes vzájemné politické vztahy za velmi dobré. A pokud jde o hospodářské propojení neovlivněné emocemi z migrační krize, mluví se o vůbec nejlepších vztazích v historii. Je otázka, zda se vazby s jejími následovníky podaří udržet. Ti totiž pocházejí ze Sárska či Severního Porýní-Vestfálska, tedy nejzápadnějšího západu Německa. Na Česko nemají geografickou ani historickou vazbu. Je tak otázkou, zda pro nás budou mít takové pochopení jako odcházející kancléřka.
Dále čtěte:
Tři výzvy podle Merkelové. Německo čelí pravicovému radikalismu, antisemitismu a násilí uprchlíků
