Před směnárnou v lepší čtvrti Santiaga de Chile stojí dav lidí a někteří se ani netají tím, že mají s sebou balík místních pesos. Zkusí je vyměnit za tvrdší měnu - ideálně dolary. Nedaleké nákupní centrum Apumanque zavírá už ve tři odpoledne. Někteří majitelé obchodů a restaurací si nechávají na skleněná okna do ulice přidělat kovové mříže nebo aspoň dřevotřískové desky. Tady něco nehraje.
Po dlouhé roky považovali politologové a ekonomové Chile za vzor pro zbytek Jižní Ameriky. Střídaly se tu pravicové a levicové vlády, populisté a samozvaní spasitelé se tu ve volbách neprosadili. Tamní ekonomika v letech 1986 až 2012 běžně rostla o pět až osm procent ročně; až v posledních letech je výsledek slabší. Liberální ekonomové chválí zemi za razantní důchodovou reformu, v jejímž rámci si lidé sami na sebe spoří v penzijních fondech. Do bohatnoucí země se hrnou za prací a lepším životem stovky tisíc Venezuelanů, Peruánců a Bolivijců.
Přesto jsme v posledních týdnech svědky toho, jak zuřící dav vypaluje stanice metra, rabuje obchody a útočí na policisty. Nebo ulicemi pochoduje milion lidí a volá po zásadních reformách. Chile je tak další v řadě zemí, kde velká část obyvatel nabyla pocitu, že ekonomický růst nemá dopad na jejich životní úroveň a že je zapotřebí s tím něco udělat.
Propastné rozdíly v příjmech
Statisticky vzato na tom není Chile špatně. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu zde loni hrubý domácí produkt na obyvatele vycházel na 15 900 dolarů, což je o trochu více než vykázalo Polsko. Cenová hladina je však v Chile poněkud vyšší než v nových členských zemích Evropské unie. Přepočet na paritu kupní síly proto vychází hůře a řadí zemi zhruba na úroveň Rumunska a Chorvatska. Avšak v rámci Jižní Ameriky je Chile jednička, za níž ostatní více nebo méně zaostávají.
Chilský ekonomický boom přilákal i české investory. Likérka Rudolf Jelínek zde již od roku 2007 vlastní ovocné sady. Výstavbu solárních elektráren za několik miliard korun nyní chystá společnost Solek Holding podnikatele Zdeňka Sobotky. Obchodní rada českého velvyslanectví v Santiagu Jan Janda zmiňuje též úspěch firmy Sherlog, která v zemi nabízí služby pro monitoring automobilů a evidenci jízd. Úspěšně se na chilském trhu uchytil Pivovar Náchod i Budvar, ale ten zde kvůli patentovému sporu musí prodávat pod značkou Czechvar.
Úspěšný byznys v Chile: český Solek Holding prodává solární elektrárnu Francouzům
Problém je, že průměr životní úrovně odpovídá realitě ještě méně než v případě evropských zemí. Příčinou jsou propastné rozdíly v příjmech bohatých, středních vrstev a chudých. Jako bohatý Chilan s příjmem v řádu stovek tisíc dolarů (a výše) za rok budete vděčný vládě, že zavedla nízké daně a nesklouzává k socialismu a populismu jako většina zemí v Jižní Americe.
Střední vrstvy už jsou na tom hůře. Musíte dětem zaplatit soukromé školy, protože ty veřejné je (téměř) nic nenaučí. Potřebujete dobrou pojistku; péče v soukromých nemocnicích je kvalitní, ale pekelně drahá. Když k tomu připočtete nájemné za třípokojový byt v některé slušné a bezpečné čtvrti Santiaga a auto na splátky, tak jste asi na 3500 dolarech za měsíc. To je zhruba stejně, kolik berou nadprůměrně placení zaměstnanci v kancelářských profesích.
Kdo nemá tolik štěstí a musí se spokojit s hůře placenými pozicemi nebo se skromným podnikáním, může si vydělat nějakých 800 až 1500 dolarů za měsíc. V takovém případě se stává život v Santiagu příliš drahým. Chudí většinou obývají skromné čtvrti v západní a jižní části hlavního města a jejich děti musejí navštěvovat mizerné státní školy, jež vychovávají žáky sotva k funkční negramotnosti.
Vypálené metro i obchody
Vysoké rozdíly mezi bohatými a chudými mají v Latinské Americe staletou tradici. Tamní obyvatelé to brali jako fakt. Až v posledních letech se situace mění. Můžeme spekulovat, zda je za tím přístup k internetu a sociálním sítím, který chudým otevřel oči. Když mohou být jinde nižší sociální rozdíly a kvalitní školy a nemocnice jsou dostupné pro každého, proč by to nešlo i v Chile?
Podle Čechů žijících delší dobu v Santiagu, mezi něž patří obchodní rada Jan Janda či manažeři firmy Solek Holding, je nutné rozlišovat mezi dvěma druhy demonstrací. Ty první jsou nenásilné a chodí na ně hlavně studenti a rodiny s dětmi. Požadují změnu ústavy z dob diktatury generála Augusta Pinocheta, zvýšení minimálních mezd a důchodů a v neposlední řadě i reformu školství a zdravotnictví. Výjimečný byl 25. říjen, kdy ulicemi chilských měst pochodoval více než jeden milion demonstrantů.
Chaos v Bolívii ohrožuje německou e-mobilitu. Morales před svým pádem zastavil projekt těžby lithia
Vážné problémy však způsobily násilné akce, kterých se účastní hlavně nejrůznější kriminálníci, anarchisté a lidé, kteří nemají co ztratit. Jejich cílem je ničit, podpalovat a rabovat. Právě tyto skupiny zdevastovaly v polovině října na protest proti zdražení jízdného 81 ze 136 stanic santiagského metra. Dopravní podnik vyčíslil škody na 350 milionů dolarů; to je podobná škoda, jakou napáchala v pražském metru povodeň v srpnu 2002.
Čísla vypadají hrozivě: při násilných střetech během druhé poloviny října zahynulo dvacet lidí, k tomu dva a půl tisíce zraněných a 2840 zatčených. Zatímco levicová média rozmazávají případy násilí ze strany zasahujících policistů, realita je taková, že mnoho obětí uhořelo v obchodech podpálených zdivočelými radikály. Na jejich řádění zatím nedoplatili bohatí, ale hlavně majitelé vypálených a vykradených malých obchůdků v centru Santiaga. Mezi nepřímé oběti patří statisíce obyvatel metropole, kteří nemohou dojíždět do práce kvůli zdevastovanému metru.
Spekulace o venezuelské stopě
Klid nenastal ani v listopadu, kdy přibyly další násilné incidenty. Mezi ty nejhorší patří těžké popálení policistky po zásahu Molotovovým koktejlem a o týden později podpálení univerzitní budovy a vyrabování kostela v centrální části města. Mezi byznysmeny sílí názor, že prezident Sebastián Piñera je slabý a situaci nezvládá. Každý zásah proti násilníkům je však politicky citlivý, protože vyvolává nepříjemné vzpomínky na temné roky Pinochetovy diktatury.
Piñera demonstrantům v řadě požadavků ustoupil. Vyměnil osm ministrů, slíbil zvýšení minimální mzdy, vyšší důchody, dotace na elektřinu i odvolání mírného navýšení jízdného v santiagském metru, které odstartovalo vlnu protestů a násilí. Navzdory všem ústupkům však stále není klid a ulice Santiaga jsou plné nenávistných vzkazů, jejichž autoři přejí Piňerovi smrt či jiné nepříjemné události.
Navíc ústupky vedou jen k volání po dalších ústupcích. Demonstrují už i řidiči nákladních aut s požadavkem zrušit mýtné na dálnicích, cyklisté toužící po nových cyklostezkách a taxikáři, kteří by se rádi zbavili konkurence ze strany Uberu. Současné nepokoje stály chilskou ekonomiku již několik miliard dolarů, chilské peso oslabuje a mezi lidmi se šíří beznaděj.
Kde se v dosud mírumilovné zemi bere tolik nenávisti? Objevují se spekulace, že protesty ze zákulisí podporuje socialistická bankrotářská Venezuela; tamní vládce Nicolás Maduro se údajně mstí za to, že ho Piňera opakovaně kritizoval. Hovoří se o tom, že žháři v Santiagu použili hořlavinu, kterou nelze v Chile koupit. Konkrétní důkazy pro podobná obvinění samozřejmě chybějí. Na zázračné řešení, které by uklidnilo rozbouřenou zemi, zatím nikdo nepřišel.
Přečtěte si také:
Maduro chce peníze Venezuelců z ciziny. Používejte kryptoměnu, vyzývá je
Venezuela reaguje na obří inflaci: minimální mzdu zvedne o 350 procent
Dolar zachránce. Zavedení americké měny uchránilo Ekvádor od osudu Venezuely
Občanskou válku vystřídala chuť utrácet: Kolumbie čeká na investice
