Chráněné mořské oblasti v EU tvoří 29 procent evropských teritoriálních vod. Přitom je v nich intenzita rybaření o 40 procent vyšší než v těch nechráněných, tvrdí studie uveřejněná v časopise Science. Doplácí na to ohrožené druhy, jako jsou žraloci nebo rejnoci.
Rybolov prováděný s pomocí vlečných sítí je v chráněných mořských oblastech evropských vod (MPA – marine protected areas) intenzivnější než mimo ně. Také se v nich vyskytuje až pětkrát menší množství ohrožených druhů ryb, jako jsou žraloci nebo rejnoci. K tomuto zjištění dospěla studie vědců zveřejněná v časopise Science.
Vědci analyzovali 727 těchto oblastí, které mají zajistit v mořích členských zemí EU dostatečnou biodiverzitu. Jejich plocha zabírá 29 procent evropských teritoriálních vod. Na 59 procentech jejich plochy je přitom prováděn rybolov pomocí vlečných sítí, který je nešetrný k mořskému životu. Rybolov je v MPA o 40 procent intenzivnější než mimo ně, zjistili vědci pomocí dat ze satelitního sledování plavidel.
„Když se něco nazývá chráněnou oblastí, musí to být chráněno,“ tvrdí Boris Worm z kanadské Dalhousie Univerzity, jeden z autorů studie. „Problém EU je v tom, že politika ochrany přírody v rámci MPA je věcí členských zemí, rybolov jako celek ale určuje EU. Jedna ruka neví, co dělá ta druhá,“ dodal.
Callum Roberts z britské University of York závěry studie hodnotí jako odhalení velké lži Evropské unie o ochraně života v mořích. „Aby byly oblasti MPA účinné, musí být maximálně chráněny před vlečnými sítěmi. V mnoha z nich by měl být rybolov úplně zakázán,“ zdůraznil biolog a oceánograf.
Ke ztrátě biodiverzity dochází také ve třetině chráněných území na pevnině, v mořích to je pak podle Wormse ještě horší.
Organizace spojených národů si vytkla cíl, aby do roku 2020 bylo chráněno deset procent celkové rozlohy oceánů. Devadesát procent evropských MPA do nich ale nemůže být započítáno, protože v nich není zakázán průmyslový rybolov.
Dále čtěte: