Po dvou blamážích s dobrovolným druhým penzijním pilířem a jeho následným zrušením přichází velká personální naděje sociálních demokratů, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, s velkou ideou: třetí pilíř by měl být povinný. Když jsme druhý zrušili, musí na jeho místo (logicky) nastoupit ten třetí.
Škoda té sociálnědemokratické náběhové křivky. O potřebě druhého povinného, příspěvkově definovaného fondového pilíře se začalo mluvit tak před čtvrt stoletím, naposledy před deseti lety. Akumulace penzí je během na velmi dlouhou trať - jen si zkuste podle vzorce střadatele spočíst měsíční úložku třeba deset procent platu při reálném zhodnocení tři procenta ročně za 20 let.
Čistě pro pořádek malou rekapitulaci. Češi jsou po třiceti letech budování kapitalismu drtivě závislí na penězích, které dostávají na penzi od státu v rámci takzvaného prvního povinného pilíře. Popis jeho konstrukce omezme na konstatování, že si nic nešetříte, neboť ze současného odvodu jsou „průběžně“ vypláceni současní penzisté. Druhá podstatná informace je, že první průběžný pilíř je velmi solidární, protože si nepřejeme, aby typické domácnosti důchodců živořily v bídě. Stejně tak je konstruováno zdravotnictví.
Čtěte: Co s českými penzemi? Desatero rad Miroslava Zámečníka
Odvrácenou stranou téže mince je, že nadprůměrně vydělávající lidé dostávají v relaci k odvedeným příspěvkům velmi nízké penze. Sumu předchozích příjmů překračujících v přepočtu současnou hodnotu 14 388 korun měsíčně implicitně daníte sazbou 74 procent, ale nad 130 796 korun se uplatňuje konfiskační redukční sazba 100 procent. Strop na platby pojistného ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy jako by tuto „redukci“ ospravedlňoval, dokud si neuvědomíme, že stropy tady máme až od roku 2008. S přihlédnutím k sazbě pojistného 28 procent je první český pilíř pro nadprůměrně vydělávající vrstvy opravdu mizerný, zatímco lidé s nižšími příjmy dopadají z hlediska vložených peněz a vyměřených penzí nesrovnatelně lépe.
Při tomto nastavení není těžké uhodnout, kdo se penze nemůže ani dočkat, dožaduje se nízkého důchodového věku a proč. Stejně tak snadné je předvídat, kdo se odchod do důchodu snaží oddálit, co to jde - protože nejen jeho finanční příjem, ale i sociální postavení se prudce zhorší. Z pana doktora je najednou senior, kterého slušně vychovaní školáci pouštějí v tramvaji sednout. Že jede (skoro) zadarmo, je slabou útěchou.
Citlivé Česko
Makroekonomicky má každý průběžně financovaný systém problém v podobě stárnutí obyvatelstva, kdy se zhoršuje poměr mezi těmi, kteří přispívají, a těmi, kteří berou. Přidávat dnešní generaci důchodců znamená nevytvářet finanční rezervu pro tu další generaci, která momentálně přispívá.
V českých poměrech, kde je vysoká citlivost na chudobu obecně a seniorů zvlášť, je reformní penzijní rébus pořád o tom samém: první složka jako dávka proti chudobě odvozená od životních nákladů domácností seniorů a financovaná ryze solidárně z daní. Nenuťme se tomu říkat pojištění, protože s ním to má málo společného. Další složkou příjmu seniora by měl být plně zásluhový systém odvozený od předchozích příspěvků, který je ovšem chybou konstruovat jako dobrovolný, zejména když se do něj musí člověk aktivně přihlásit (opt-in), vybírat si složitě mezi penzijními fondy a jejich produkty.
Existují země, které se s tím moc nepárají, penzijní spoření je povinné, peníze spravuje veřejnoprávní subjekt a funguje to dobře (například Canada Pension Plan, Central Provident Fund na Singapuru). Druhá škola uznává nutnost povinné účasti, ale dává lidem možnost volby mezi předem nastaveným řešením (veřejnoprávního fondu), nebo soukromě spravovanými fondy (Švédsko). Třetí možnost je, že systém je dobrovolný, ale jste do něj zařazeni automaticky, můžete ovšem projevit aktivní nesouhlas (opt-out; Nový Zéland, Velká Británie). Toto řešení spoléhá na poznatek z behaviorální ekonomie, že lidé sice obecně chápou, že by se měli na stáří připravit, ale nejsou v tom dostatečně aktivní a typicky šetří velmi málo.
Konečně třetí řešení je dobrovolné, ale musíte projevit vlastní vůli a vybrat si. Tato možnost je typická pro dobrovolné připojištění (náš třetí pilíř), ale v podstatě stejně byl konstruován druhý pilíř, zavedený za Nečasovy vlády. Motivací byla možnost převést několik procent z prvního pilíře do druhého, ovšem s povinností stejnou částku přidat, takže byl výhodný jenom pro příjmově lépe situované, kteří spadali do redukční hranice popsané výše. Je velkým hříchem sociální demokracie a odborů, že v podstatě velmi krotké a nedostatečné reformy volili extrémně silná slova typu „odkloňování“ a „tunelování“, aby ji diskreditovali. Konstruktivní opozice by řekla, že takto pojatá reforma je trochu blbá, ale hlavně nedostatečná, a nabídla by jiné možnosti.
Maláčové třetí pilíř
Když bude třetí pilíř povinný, tak je přísně vzato druhým, ale budiž. Jsem vděčný za každého sociálního demokrata a odboráře, který pochopil, že fondový pilíř, buď rovnou povinný, nebo designově-povinný (opt-out), je pro každou další generaci nezbytný. Proč?
Přečtěte si komentář: Diskriminace v penzích existuje. Ale mužů!
Protože dosavadní třetí pilíř je děsivě nedostatečný. Takto nastavené dobrovolné pilíře mohou být úspěšné z hlediska rekrutování spořivců, koneckonců ve třetím pilíři u nás participují čtyři a půl milionu lidí, ale jejich schopnost nějak výrazněji ovlivnit úroveň příjmů ve stáří je velmi omezená, když průměrná měsíční úložka je nějakých pět stovek. Zaměstnavatelé jsou motivováni docela vysokými daňovými úlevami, ale „erár“ manažeři mi jednohlasně tvrdí, že motivační účinek tohoto benefitu je ještě mnohem nižší než daňová úspora.
Jsme averzní na riziko krátkodobé ztráty a klidně kvůli tomu obětujeme budoucí vyšší výnos. Jsme v zásadě spořiví, držíme neuvěřitelné peníze na běžných účtech, i když vynášejí negativní reálný úrok. Ve všech průzkumech na toto téma mají dotazovaní představu o „správné výši“ doplňkové penze, která je v drtivé většině případů násobkem ukládané částky včetně státního příspěvku. Pokud má doplňková penze přilepšit českému seniorovi aspoň tak, aby si mohl díky ní dovolit jednou za rok dvoutýdenní dovolenou na Jadranu s plnou penzí ve slušném hotelu, je třeba spořit násobně víc než pětistovku měsíčně. Chtít to jako veřejnou dávku, na to nemáme, nota bene by to byla drzost.
Spočítejte si výši důchodu a věk odchodu do důchodu na kalkulačkách Euro.cz
Čtěte dále:
Neumřít v práci: kolik milionů je třeba na předčasný důchod?
Reforma důchodového systému není potřeba. Stačí jen úpravy, tvrdí vládní studie
Chcete do předčasného důchodu? Škodí to zdraví
