ČSSD se rozmýšlí, zda vstoupit do vlády, o které toho vlastně moc neví.
V sociální demokracii probíhá v těchto dnech zvláštní referendum. Členové strany hlasují, aniž vědí o čem. Vláda není dosud dojednána, a dokonce nejsou jasná ani jména všech sociálních demokratů, kteří v ní zasednou. Straníci tak mohou svému vedení vystavit pouze bianco šek – schválit vstup do vlády, ať už bude vypadat jakkoli. To je poměrně odvážné řešení na stranu, která se potácí těsně nad hranicí volitelnosti.
Do hry podle očekávání vstupuje mocichtivý pán z Hradu Miloš Zeman, který si navzdory Ústavě diktuje, koho ve vládě chce a koho ne. Zatím se mu nelíbí hlavně nominant ČSSD na ministerstvo zahraničí a obratný pražský šíbr Miroslav Poche. Své si řeknou i komunisté, kteří chtějí chystaný menšinový kabinet podpořit. Zvlášť, když jim první místopředseda ČSSD Jiří Zimola tak dobrácky uznává právo mluvit do složení nové vlády.
Zimolova doktrína
Podle Zimolovy novátorské doktríny se má do výběru ministrů za ČSSD zapojit pokud možno co nejvíce konkurentů. Sociální demokraty do vlády tak nemá vybírat jen vedení ČSSD, ale také KSČM, Miloš Zeman a dokonce i Andrej Babiš. To je vskutku převratná myšlenka jednoho z vůdců kdysi suverénní politické partaje. Nejistotu ohledně budoucnosti se Zimola snaží aspoň „mazaně“ přetočit ve svůj prospěch.
Přečtěte si:
Zeman jmenuje Babiše premiérem ještě před koncem referenda
Referendum v ČSSD je ve třetině. Zatím převládají hlasy pro vládu s ANO
Babišův pan řídící. Manažer ANO Richter působí ve 22 funkcích
„To fakt chceme odpískat naši případnou účast ve vládě, aniž víme, co bude dál,“ pravil na Facebooku. Pokud bych si vypůjčil Zimolovu logiku, tak ČSSD by měla teď schválit svůj vstup do vlády, aniž by věděla, jak ta vláda bude vlastně vypadat. To zní jako velmi prozíravý tah na současné politické šachovnici.
Fíkový list
Z toho všeho plyne jediné: současné vnitrostranické referendum je úplně zbytečné a věrně ilustruje bezradnost ČSSD po loňském zdrcujícím výprasku ve volbách.
Oba vedoucí funkcionáři ČSSD Jan Hamáček a Jiří Zimola přesto na roli fíkového listu v Babišově kabinetu trvají. A je jim celkem jedno, že strana je hluboce rozdělená. A to nejen kvůli účasti ve vládě.
Mezi sebou se neshodnou dokonce ani samotní členové předsednictva, kteří by měli umět elementární jednotu alespoň předstírat. Onderka nemá rád Zimolu. Zimola nemá rád Hamáčka. Hamáček nemá rád Foldynu. Foldyna nemá rád Netolického. A tak dále. Opravdu si ČSSD po tom všem myslí, že ji vládní angažmá stmelí?
Čtěte další komentář autora:
