Končící náměstek ministra obrany Tomáš Kuchta popisuje, jak se prodávaly letouny L-159 do Iráku a proč bylo chybou odvolání šéfa vojenského výzkumného ústavu v kauze novičok.
Na ministerstvo jsem v roce 2014 přišel s tím, že pomůžu panu ministrovi Stropnickému vytvořit určité zázemí, protože on sám přišel z diplomacie a neměl tady v resortu lidi, kterým by důvěřoval. Tehdy jsem na ministerstvu zahraničí dělal ředitele odboru dvoustranných ekonomických vztahů a Martin Stropnický si myslel, že bych mu mohl být se svými zkušenostmi a kontakty užitečný i na obraně. Loni v červnu, kdy jsem pochopil, že už nechce pokračovat na obraně, jsem i já začal uvažovat o své další budoucnosti.
Proč jste se rozhodl odejít z ministerstva obrany?
Je vám dneska toho rozhodnutí líto?
Je mi líto toho, že nebudu moct pokračovat s lidmi, které jsem tady potkal. Nemrzí mě, že opouštím sekci nakládání s majetkem, kam jsem se dostal, když jsem přišel o agendu průmyslové spolupráce.
To bylo rozhodnutí paní Šlechtové?
Ano.
Řekla vám, proč to udělala?
Vysvětlila mi to tak, že sekce průmyslové spolupráce byla příliš malá, ale nějak k tomu nepřipočítala ty tisícovky lidí ve státních podnicích a příspěvkových organizací. Zároveň viděla tu obrovskou a majetkovou a ekonomickou sekci, kterou rozdělila, a tak vznikla nová sekce bez náměstka. Ze zákona snad byla povinnost, aby mi to bylo nabídnuto, tak jsem se toho na půl roku ujal.
Souhlasil jste s tímhle rozhodnutím?
Nesouhlasil. Řekl jsem jí to, myslím si, že to byla chyba, kterou dnes snad potvrdí i představitelé obranného průmyslu, že tady ta pomoc ze strany ministerstva prostě chybí.
Přečtěte si komentář: Hrajeme si s procenty. A s bezpečností státu
Bude tlak na obnovení té sekce?
Poté, co pan ministr Metnar navštívil na přelomu června a července Žofínské fórum a měl možnost tam s představiteli obranného průmyslu strávit odpoledne, určitě se bude snažit s tím něco udělat. Nedokážu ale říct, jakou to bude mít konkrétní podobu.
Co považujete za největší úspěch dnes už neexistující sekce průmyslové spolupráce?
Úspěch má vždycky mnoho otců, ale určitě se dá říct, že jsme hodně pomohli prodeji L-159 do Iráku, kde byla potřeba velmi intenzivní komunikace mezi Aerem Vodochody a českou a iráckou armádou. Podařilo se zvednout vývoz do afrických zemí. A to je věc, která není jen o poslání emailu. Vzpomínám si na velmi vřelé přijetí v Nigérii, kde jsme se postarali o stipendium pro vdovu po pilotovi, který zemřel v zajetí Boko Haram. Vdova je epidemioložka, zařídili jsme ji studium na naší lékařské fakultě v Hradci. A to jsou takové finesy, které potom zahraniční partner velice dobře vnímá, a když si má vybrat, obrátí se na zemi, kde cítí, že je to přátelství opravdové.
Jak konkrétně si vybrala Nigérie?
Posílá k nám své piloty na výcvik.
Velkým projektem byla i chystaná obnova Iráku, k níž se mohly dostat české firmy. Jak to vypadá nyní?
Teď se to trošičku přidusilo kvůli politické situaci u nás i v Iráku, ale je tam dobře našlápnuto pro české firmy.
Jaký byl vztah mezi obranou a zbrojním průmyslem, když jste nastupoval na ministerstvo?
Na začátku to bylo obestřeno určitou nedůvěrou, bylo tam takové oťukávání, firmy nebyly zvyklé na každodenní dialog s ministerstvem. Zároveň jsme museli přesvědčit lidi z jiných sekcí resortu, že naše práce nejde proti jejich zájmům a že komunikujeme s průmyslem transparentně, aby se mohl s předstihem připravit na to, co budou vojáci potřebovat. Aby se nestávalo to, že k informacím mají přístup jen někteří a jiní ne.
Co státní podniky? Bylo třeba hodně změn?
Je to případ od případu. Někde to běželo, teď mluvím třeba o Vojenském výzkumném ústavu. V podniku LOM Praha bylo třeba najít cestu, jak postupovat s nákupem náhradních dílů z Ruska, protože tam byla celá řada zprostředkovatelů, kteří zneužívali svého postavení, aby si účtovali nekřesťanské marže. Díky založení podniku LOM Trade se podařilo situaci narovnat a nakupuje díly v mnoha případech sám. Ve Vojenských lesích a statcích jsme museli vedení vyměnit hned na začátku, tam bylo trestní řízení, staronový ředitel Josef Vojáček to převzal a čas ukázal, že to byla dobrá volba.
Čtěte více o nedávném dění na rezortu obrany:
Těžká hodina paní Karly. Vyšetřování miliardových zbrojních kontraktů odhalilo pnutí uvnitř hnutí ANO
Další privatizace státních podniků nebude?
Určitě ne. Doba outsourcingu, kdy si stát na všechno objednává soukromé firmy, je pryč. Dnes sklízíme hořké plody toho, že jsme se ocitli v rukou soukromých dodavatelů, kteří se díky monopolu nechovají úplně férově a zneužívají situace.
Rozuměl jste kroku Karly Šlechtové, když odvolala Bohuslava Šafáře z čela vojenského výzkumáku?
Ne.
Vystoupil byste proti, kdyby v té době ještě existovala sekce průmyslové spolupráce?
Ano, určitě. Odborníky jako je pan Šafář bychom si měli hýčkat a nosit je na rukou, jsou nositeli know-how k nezaplacení. Takoví lidé často odchází do soukromých firem, kde jsou lépe placeni. Pan Šafář byl srdcař, znal podnik dokonale, navíc jeho vyjádření (ke kauze novičok, pozn. red.) nebyla tak zavádějící, aby to bylo na odvolání.
Karla Šlechtová udělala velké haló i z výsledků hospodaření státních podniků.
Problém je akorát u VOP CZ a tam bych to nesváděl na vedení podniku, ale na složitou situaci. Podnik funguje v určitých vlnách podle toho, jestli se pořizuje těžká technika. V době dodávek pandurů na tom byl podnik velmi dobře, pak přišlo těžké období a VOP CZ se musel starat sám o sebe a ministerstvo mu nemohlo zadat napřímo ani menší zakázky. Když podnik investoval výdělky z pandurů do strojů, nakupoval věci typu svařovací roboty pro velkovýrobu, a takové nákupy strašně dusí ten podnik na mnoho let dopředu. Hlavní je udržet kapacitu pro dobu, kdy bude zase lépe, nepropouštět, a brát i ztrátovější zakázky, které pomohou přežít. VOP CZ ještě nějaké rezervy má.
Co s podnikem dál?
Už by to chtělo nějakou příležitost realizovat. Třeba projekt obrněných vozidel Nimr skončil, což je velká škoda. Asi nebylo dost zákazníků. Pákistán měl zájem o systém řízení palby nebo pohonné jednotky pro tanky T-72, tam je naše zkušenost unikátní – nikde jinde se nepodařilo naroubovat západní systém řízení palby do ruského tanku. V Gruzii zase byla možnost výstavby zkušebny motorů. Možnosti tu zkrátka jsou. Podnik pro nás není důležitý kvůli výdělků, ale kvůli udržení výrobních kapacit, abychom nebyli vydání všanc soukromým firmám, kterým bude jasné, že nemáme jinou možnost než opravovat a montovat u nich.
Proč obrana nevzala VR Group, dceřinku státního podniku LOM Praha, do aktuální zakázky na nový bojový simulátor za 350 milionů? V jiných kontraktech je přitom zapojení domácího průmyslu téměř nutností.
Musím vám říct, že nemám moc informací, ale kdybych do toho mohl mluvit, tak bych se určitě ptal, proč dceřiná firma státního podniku nesplňuje parametry.
Chtěl byste se jednou na obranu vrátit?
Těším se do diplomacie, ale určitě bych se jednou nebránil podobně zajímavé práci, jakou jsem tu dělal dřív. Pro nejbližší čtyři roky mám budoucnost nalajnovanou. Ale nebudu říkat, že ministerstvo obrany nechci nikdy vidět, takhle to není.
Budete pomáhat v Srbsku českému obrannému průmyslu?
Musíme opatrně, ale budu se k tomu hlásit. Je spousta oblastí, kde se dá najít synergie. Třeba velkorážovou munici Srbové umí, my ne. Je tam řada příležitostí pro český průmysl.
| Tomáš Kuchta |
|---|
| Tomáš Kuchta nastoupil do resortu v únoru 2014, jako náměstka si jej přivedl tehdejší ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Do té doby sloužil v diplomacii, několik let pracoval na české ambasádě v Římě a Záhřebu, v roce 1994 byl jako pozorovatel OSN vyslán k prvním demokratickým volbám v Jihoafrické republice. Na obraně měl Kuchta na starosti spolupráci s obranným průmyslem, státní podniky a resortní organizace, než na konci loňského roku ministryně Karla Šlechtová jeho sekci zrušila. Tomáš Kuchta se v nejbližších dnech stane českým velvyslancem v Srbsku. |
O dění na ministerstvu obrany čtěte více v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází 23. července. V elektronické verzi ke stažení v App store a na www.alza.cz/euro.
Čtěte také:
