Státy bývalého východního bloku si stěžují na přísné podmínky, které musejí plnit jejich zaměstnanci (typicky řidiči náklaďáků nebo dělníci), když jsou posláni za prací do Rakouska. Jde zejména o placení tamní minimální mzdy a s tím spojené povinnosti.
Existuje-li totiž podezření, že mzdu nedostávají, ukládá zákon místnímu objednateli služby pozastavit platby dané zahraniční firmě a namísto toho správním orgánům zaplatit jistinu ve výši dosud nezaplacené odměny za práci. Tato kauce má sloužit k pokrytí možné budoucí pokuty uložené zahraniční firmě za porušení rakouských pracovněprávních předpisů.
Rakousko se naopak brání svou legislativou levné pracovní síle z východu, která snižuje úroveň tamních mezd a teoreticky brání nezaměstnaným Rakušanům ve vstupu na trh práce.
Za pravdu dala státům již dříve Evropská komise, která označila rakouskou regulaci za „opatření, které v dnešní Evropě nemá místo“. Teď se k ní přidal i Soudní dvůr EU argumenty, že rakouský zákon o boji proti mzdovému a sociálnímu dumpingu nepřiměřeně brání volnému pohybu služeb.
„Věřím, že podobná protekcionistická opatření, která přijalo například Německo či Francie, budou také shledána v rozporu s právem EU. Volný trh a přeshraniční poskytování služeb je jedním z hlavních benefitů našeho členství v Evropské unii a věřím, že mnoha našim firmám spadne velký kámen ze srdce, jakmile přestane tento zákon v Rakousku platit,“ komentovala rozhodnutí europoslankyně Martina Dlabajová.
Dále čtěte: