Rafajova kauza je důsledkem personální politiky minulých vlád. Ty obsazovaly odborně náročné posty v úřadech zaměřených na regulaci byznysu na základě stranické příslušnosti a konexí.
Odborné hľadisko je rozhodujúce. To věděl již pologramotný major Terazky z románu Černí baroni. Naopak české vlády – minulé i ta současná – k témuž stupni poznání zřejmě ještě nedospěly. Usvědčuje je způsob, jakým obsazují vedoucí pozice úřadů hlídajících dodržování pravidel v byznysu. Tedy hlavně Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Energetického regulačního úřadu.
Následky této personální politiky neseme my všichni. Daní za špatně obsazenou Radu ERÚ je, že platíme více na regulovaných platbách za energie. Vinou pomalého rozhodování ÚOHS se opožďuje výstavba dálnic i nutné opravy budov a silnic. Stejně tak nerozhodnost antimonopolního a telekomunikačního úřadu vede ke stavu, kdy Češi platí relativně hodně peněz za mobilní a datové služby operátorů.
Politici tyto problémy dlouho neviděli, nebo nechtěli vidět. Změna nastala až v souvislosti s březnovým zásahem vyšetřovatelů na ÚOHS a podezřením, že šéf úřadu Petr Rafaj na přání místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka stranil společnosti Kapsch v soutěži o provozování mýtného systému. Zpráva deníku Právo o nálezu dvou milionů korun v obálkách v Rafajově šatníku tato podezření dále zesílila.
Desetiletka s Rafajem
Často se ptáme: proč regulace ekonomiky v Česku selhává? Je to hlavně o lidech. Také zde platí pořekadlo, že ryba smrdí od hlavy. Výběr šéfů regulačních orgánů se v posledních deseti letech moc nepovedl. A co hůře, při obsazování ředitelských křesel hrála větší roli stranická knížka a konexe než manažerský talent a znalost svěřené oblasti.
Petr Rafaj se stal šéfem antimonopolního úřadu v polovině roku 2009. Jmenoval ho nestranický premiér Jan Fischer, ale nebyl to nápad z jeho hlavy. Podle týdeníku Respekt se jednalo o výsledek stranické dohody ČSSD s ODS. V předchozích sedmi letech byl Rafaj poslancem za ČSSD, a jak některá média jízlivě připomněla, tak ve sněmovně byl téměř „neviditelný“ a na plénu mluvil jen zřídka.
Věříte, že ÚOHS rozhoduje nestranně?
Zdroje týdeníku Euro popisují Petra Rafaje jako opatrného a nejistého muže, který si dává schůzky s politiky a byznysmeny na nenápadných místech. Třeba na pražské Náplavce. Současně je prý na něm poznat, že oblasti dohledu nad kartelovými dohodami a veřejnými soutěžemi ani po téměř deseti letech ve funkci moc nerozumí. Obecně se snaží vyhovět přáním politiků, aby si pojistil dokončení druhého funkčního období.
Konkrétní příklad: Dokud měl pocit, že si místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek i další funkcionáři přejí, aby společnost Kapsch zůstala správcem mýtného systému, tak úřad rozhodoval ve prospěch Kapsche. „Já jsem to neřídil, já jsem to nijak nemoderoval,“ hájil se Rafaj na počátku dubna při vzácném veřejném vystoupení - v televizi Prima. Schůzky s Faltýnkem odůvodnil tím, že spolu řešili snížení rozpočtu jeho úřadu.
Jakmile se atmosféra změnila, došlo i k obratu v přístupu ÚOHS. Loni v září najednou z ničeho nic začal úřad rozhodovat jinak a umožnil ministerstvu dopravy podpis smlouvy s novým provozovatelem, sdružením CzechToll / SkyToll. Kapsch chce podle oznámení z minulého týdne postup ÚOHS napadnout u soudu.
Personální katastrofy
Nevhodnou hračkou rukou politiků je i vládní agentura CzechInvest, která do Česka láká zahraniční investory. Tedy instituce, která za ředitelské éry Martina Jahna a Tomáše Hrudy (roky 1999 až 2007) patřila k nejlepším institucím svého druhu v Evropě. Jenže již dvakrát se stalo, že špatně vybraný šéf srazil CzechInvest ke dnu. Tento úpadek je spojen se jmény Miroslava Křížka a Karla Kučery.
Druhý jmenovaný se stal ředitelem CzechInvestu v říjnu 2014 navzdory tomu, že ve výběrovém řízení skončil na posledním místě. Ale měl konexe na ministra průmyslu Jana Mládka, což k jmenování do funkce stačilo. Kučera se šéfem vládní agentury stal navzdory tomu, že dosud nezastával vyšší manažerskou pozici a v žádném z předchozích působišť nevydržel dlouho. Jak později týdeník Euro zachytit z více zdrojů, šéf hnutí ANO Andrej Babiš se o Kučerovi nevybíravě vyjádřil, že „většího blbce ještě neviděl“. Navzdory této pověsti zůstal Kučera ve funkci déle než tři roky.
Za personální omyl desetiletí lze označit jmenování Aleny Vitáskové do čela Energetického regulačního úřadu v létě roku 2011. Řídila jej dlouhých šest let. Její autoritativní styl řízení úřadu mnozí neunesli a z úřadu odešli. Nahradili je bývalí podřízení Vitáskové z Transgasu a nezkušení lidé přijatí na inzerát. Kvalita rozhodování úřadu se prudce zhoršila, ale mizerné výsledky zčásti zakryla mediální kampaň, v níž Vitásková hovořila o boji se solárními barony a nepřejícími politiky.
Po této zkušenosti se vláda rozhodla nahradit tuto „one woman show“ kolektivní vládou pěti radních. Ale na jaře roku 2017 se vybíralo více na základě konexí než odbornosti a pověsti. Nejdelší mandát a následně největší vliv na úřadě získali dva lidé blízcí ČSSD s vazbami na bývalé ministry průmyslu Jana Mládka a Milana Urbana - Vladimír Vlk a Vladimír Outrata. Nikdo si v té době neověřil, o koho jde.
A tak se stalo, že do pětičlenné Rady ERÚ usedl Vladimír Vlk, který v té době čelil exekuci. A co více, v roce 2014 byl odsouzen k podmíněnému trestu kvůli účelovému převodu majetku a poškození věřitele.
Jak vyhnat korunního prince
Příběh antimonopolního a energetického regulátora je v mnohém podobný. Ke zhoršení kvality jejich fungování došlo po nástupu nových šéfů před necelými deseti lety. Krátce poté na obou úřadech skončili nejuznávanější odborníci na danou oblast, uznávaní i v zahraničí. Konkrétním případem může být odchod Roberta Nerudy z ÚOHS a Blahoslava Němečka z ERÚ.
Spolu s nimi odešly nebo byly odejity další desítky pracovníků; často ti nejpracovitější a nejschopnější. Nastal odliv mozků do soukromého sektoru. Třeba Neruda se stal partnerem právní firmy Havel & Partners a má pověst elitního znalce soutěžního práva. Němeček spolu s dalšími kolegy z ERÚ rozšířil tým poradenské společnosti Ernst & Young (EY).
Lidé, kteří tyto odborníky nahrazovali, jaksi nedosahovali stejné úrovně. Prvním místopředsedou na ÚOHS se v závěru roku 2009 stal málo známý komunální politik z Plzně Hynek Brom (ODS), mimochodem odchovanec plzeňského zákulisního hráče Romana Jurečka. Mezi místopředsedy ERÚ z éry Aleny Vitáskové lze nalézt třeba Ivana Noveského, který se jako státní úředník v minulém desetiletí „proslavil“ nevýhodnou směnou budov, při níž stát podle webu Aktuálně.cz přišel o 137 milionů korun. Nebo tím, že zadal stomilionovou zakázku na IT služby své vlastní firmě.
Čištění od nepohodlných lidí pokračovalo i v následujících letech. Deník Právo v souvislosti s březnovým zásahem protikorupční policie upozornil na vyhození místopředsedy ÚOHS Josefa Chýleho v lednu loňského roku. Chýle, pod kterého spadala důležitá sekce veřejných zakázek, nesouhlasil s protežováním Kapsche ze strany šéfa úřadu Rafaje ani se snahou „pohřbít“ nový mýtný tendr. Za vlastní názor se zkrátka i dnes ve státní správě propouští.
Příliš pomalé úřady
Špatné vedení plus demotivovaní zaměstnanci rovná se mizerné výsledky. Na práci ÚOHS si ve své hodnoticí zprávě stěžovala i Evropská komise. Loni v březnu upozornila, že 92 procent druhoinstančních řízení se nevejde do zákonné 60denní lhůty. Průměrná délka řízení dosahuje 232 dní. „Tím je ovlivněna efektivita projektů vysoutěžených formou veřejných zakázek,“ dodala stroze Evropská komise.
Jenže ani mizerný průměr neodhaluje celou pravdu. Realitou je, že složitější spory se u Rafajova úřadu mohou táhnout pět i více let. Třeba spory týkající se Českých drah s konkurencí nebo spory mezi obchodními řetězci a dodavateli potravin. Rekordní je spor konkurence s telekomunikačním operátorem O2 o zneužívání dominantní pozice na trhu vysokorychlostního připojení k internetu. Ten se táhne již déle než osm let.
Přečtěte si komentář: Rafajova hroší kůže
Rychlostí práce nevyniká ani Státní úřad pro kontrolu léčiv. Schvalování úhrady léků uváděných na český trh má podle zákona trvat maximálně 165 dní, v praxi se však často jedná o 500 i více dní. Pacienti, kteří čekají na nový, šetrnější a účinnější lék, tak musejí čekat o rok déle. Problém je zde podobný jako na ÚOHS nebo Českém telekomunikačním úřadě. Stát neumí platově konkurovat soukromému sektoru, kde si talentovaný zaměstnanec vydělá víc peněz.
Selháním Energetického regulačního úřadu se v týdeníku Euro věnujeme poměrně často, tak aspoň jeden případ. Ve své zprávě pro ministerstvu financí tento úřad nedávno přiznal, že v loňském roce neprováděl téměř žádné cenové kontroly u dodavatelů energií ani v teplárnách. Kontroly firem podnikajících v oboru obnovitelných zdrojů úřad zastavil již před třemi lety. Úřad vybral méně na pokutách, ale přesto nabírá další zaměstnance. Ke konci loňského roku se jednalo o 333 osob, ale výsledky jsou horší než v době, kdy měl sto zaměstnanců.
Napíšeme to za vás
Každý zaměstnanec jistě potvrdí, že si své působiště vybírá podle výše nabídnuté mzdy, ale také podle motivačního pracovního prostředí. To první stát nabídnout neumí a to druhé není slučitelné s osobami, které vláda do čela některých úřadů dosadila. Nezkušení zaměstnanci jsou požehnáním pro regulované podniky, jejichž experti mohou uplatňovat svou intelektuální a odbornou převahu.
Například na Energetickém regulačním úřadě to podle zdrojů Eura již zhruba pět let funguje tak, že velké energetické společnosti a jejich asociace připravují návrhy nových vyhlášek a pravidel. Najít dnes na ERÚ zaměstnance, který by rozuměl složitým vzorcům cenové regulace či aktuálním legislativním návrhům Evropské komise, je téměř nemožné.
Slabost českých regulačních úřadů je špatnou zprávou pro každého, kdo používá mobil, internet a odebírá z rozvodné sítě elektřinu, teplo a plyn. Nemluvě o kartelových dohodách, které sice ÚOHS občas odhalí, ale se špatně doloženými případy většinou narazí u soudu. Kupodivu ani levicově a populisticky orientovaná vláda nemá vůli s tím něco udělat.
| Úřad pro ochranu hospodářské soutěže |
|---|
| • Zahájil činnost v listopadu roku 1996, kdy nahradil ministerstvo téhož zaměření. Sídlo má v Brně. |
| • V jeho čele je předseda jmenovaný na šestileté funkční období. Zatím se vždy jednalo o politické nominace. Nejprve ÚOHS vedli lidovci Stanislav Bělehrádek a Josef Bednář (1998-2005), poté sociální demokraté Martin Pecina (2006-2009) a Petr Rafaj (od roku 2009 dodnes). |
| • Úřad má širokou oblast působnosti. Schvaluje firemní fúze a akvizice, veřejnou podporu a zadávání veřejných zakázek. Vyhledává též nepovolené kartelové dohody o cenách a rozdělení trhu a zneužívání dominantní pozice na trhu. |
| • Podle údajů z roku 2017 měl ÚOHS rozpočet 254 milionů korun, většina peněz padla na mzdy a pojistné zaměstnanců. Těch měl úřad celkem 234. |
| Energetický regulační úřad |
|---|
| • Byl vytvořen v lednu 2001 v souvislosti s plánovanou liberalizací energetiky. Jeho zaměstnanci sedí na třech pracovištích v Praze, Jihlavě a Ostravě. |
| • Dříve jej vedl předseda. V této pozici se vystřídali Pavel Brychta (2001-2004), Josef Fiřt (2004-2011) a Alena Vitáskovová (2011-2017). Od srpna 2017 úřad vede pětičlenná rada jmenovaná vládou. |
| • Mezi hlavní úkoly úřadu patří udělování licencí k výrobě, distribuci a obchodu s energiemi, stanovení plateb za distribuci a přenos elektřiny a plynu, stanovení výkupních cen elektřiny z obnovitelných zdrojů, usměrňování cen tepla pro koncové zákazníky, vydávání prováděcích vyhlášek k energetickému zákonu a také ochrana zájmů spotřebitelů energií. |
| • Výdaje úřadu za loňský rok dosáhly 288 milionů korun, většina peněz i zde šla na mzdy a pojistné. Počet zaměstnanců úřadu během posledních osmi let narostl ze 102 na 333. |
Dále čtěte:
