Když ultralevičáci v řadách britské Labour Party zvolili před čtyřmi lety do čela Jeremyho Corbyna, vládní konzervativci si blahopřáli. Přesvědčený stoupenec Lva Trockého se obklopil lidmi, kteří vyjadřují solidaritu s režimem Severní Koreje (jako syn bývalého šéfa BBC Seumas Milne) a souhlasí se sovětskou invazí do Afghánistánu (jako Andrew Murray, nikoli ten tenisový). Jeho pravou rukou je Diane Abbottová, již do vysokých pater politiky vynesla výhradně kombinace proženské a pročernošské diskriminace - tedy s možnou výjimkou faktu, že je Corbynovou bývalou milenkou.
Takový opoziční lídr by byl pro každou vládu požehnáním. Na druhé straně parlamentní uličky proti němu stál úspěšný, mladistvý ministerský předseda David Cameron, jenž právě vyhrál druhé volby za sebou, nečekaně v nich zvětšil parlamentní převahu své strany a měl před sebou růžovou budoucnost. Co by se mohlo pokazit?
Zborcení toryů
Od té chvíle se pokazilo prakticky všechno. Jen o pár měsíců později zlikvidovalo Camerona zpackané referendum o evropské budoucnosti Británie. Vnitropartajní boj všech proti všem o jeho uvolněné křeslo poté zničil reputaci celé jedné generace konzervativců považovaných do té doby za nadějné. Následná téměř tříletá vláda Theresy Mayové dokázala vykreslit stranu toryů jako společenství lidí, jejichž individuální ambice podstatně převyšují jejich kolektivní schopnosti.
Současný ministerský předseda Boris Johnson zboural polovinu nepsané britské ústavy, přičemž z prvních pěti parlamentních hlasování (o životně důležitých věcech) ani jednou neuspěl. Datum i podoba odchodu z Evropské unie, alfa a omega jeho vlády, jsou stejně nejasné jako před rokem.
Přesto měli vládní konzervativci na začátku letošního září o osm procentních bodů voličských preferencí více než labouristé. Jak je to možné, ptáte se? Právě díky opozičnímu lídrovi Jeremymu Corbynovi. Stav jeho partaje kopíruje situaci ve straně vládní: Corbyn stojí v čele skupiny bratru padesáti poslanců, jejichž názory by se parádně vyjímaly v Haló novinách. Střízliví Britové, jakkoli jsou skeptičtí vůči konzervativcům, odmítají Corbyna podpořit ve velkém.
Vystoupí Británie z EU 31. října?
Status quo minulého týdne byl takový, že Corbynovi labouristé ve spolupráci se zhruba dvěma desítkami „nezávislých“ poslanců (rozuměj těch konzervativců, jež ministerský předseda nechal ze své strany vyloučit pro neposlušnost) zamítli vládní návrh uspořádat předčasné volby ještě před posledním říjnem, tedy před datem, jež má znamenat odchod Británie z EU.
Oficiální zdůvodnění zní, že Corbyn a spol. nevěří Johnsonovi, že splní zákonnou povinnost požádat EU o pozdržení brexitu do ledna. Mezi skutečnými důvody však podle britských komentátorů je i fakt, že zatímco konání voleb ve chvíli, kdy o brexitu nebude rozhodnuto, by nahrávalo Johnsonovi - stran vystoupení z Unie mu Britové věří více. Naopak ve chvíli, kdy brexit tak či onak jako politické téma zmizí, by mohl mít Corbyn více šancí. Vzhledem k nevypočitatelnosti britské politiky posledních let tak není vyloučeno, že labouristický boss skutečně svoji šanci v Downing Street v listopadu dostane.
Přečtěte si rozhovor s bývalým agentem Sarkocym:
S Corbynem jsem se stýkal nejen pracovně, říká špion Sarkocy
Obvyklý spor, turbo verze Co by to obnášelo? „Na všech akcích, které organizujeme, se ptám, čeho se jejich účastníci obávají více - brexitu bez dohody, nebo Corbynovy vlády?“ řekl listu Financial Times lobbista Terry Scuoler, někdejší šéf asociace britských průmyslových výrobců. „V poslední době dostávám jen jednu odpověď: Corbyna.“
Se Scuolerovými klienty souzní většina těch, jimž se vede dobře: větších zaměstnavatelů, investorů a majitelů nemovitostí. Ti mluví o Corbynovi jako o zlém snu. Stoupenci v něm naopak vidí naději na spravedlivější společnost, v níž se má ekonomický úspěch země rozprostřít rovnoměrněji mezi její obyvatele.
Obvyklý spor mezi pravou a levou částí politického spektra zde má neobvykle vypjatou podobu. Zčásti je to způsobeno tím, že kritici současného uspořádání nejsou úplně vedle. V Británii sousedí nejbohatší regiony celého kontinentu s nejchudšími oblastmi vyspělé Evropy; šest z deseti takových chudých příbuzných je na britském území, ačkoli západ Londýna sám produkuje více než šestinásobek průměrného unijního HDP na hlavu. Nemusíte být hned marxisti, abyste vytušili, že to nebude každému připadat úplně v pořádku.
Přečtěte si:
Když se používá finanční sektor na finanční inženýrství, je to začátek krize, říká oceněný mladý ekonom Martin Kábrt
Zčásti však hraje roli fakt, že Corbyn a jeho lidé nemají v úmyslu stávající systém lépe vyladit a sem tam utáhnout šroubek. Naopak považují dnešek za ideální dobu pro zrušení změn, které do britské ekonomiky zavedla před zhruba pětatřiceti lety Margaret Thatcherová a jež poté na přelomu tisíciletí převzaly i centristické labouristické vlády Tonyho Blaira a Gordona Browna. „Za Blaira chtěli lidé ujištění, že se nic moc měnit nebude,“ řekl deníku The Guardian anonymní zdroj z Corbynova okolí. „Dnes je situace jiná: lidé změnu požadují.“
Corbyn a především ekonomický mozek dnešní Labour Party, stínový ministr financí John McDonnell, jim hodlají změn dopřát, co hrdlo ráčí. Zamýšlejí za tím účelem napumpovat výdajovou stránku britského rozpočtu vypůjčenými penězi.
Chtějí tak učinit v míře, která podle odhadů víceméně nezávislého Úřadu pro rozpočtovou disciplínu balancuje na hraně ohrožení stability veřejných financí – a to i v případě, že vše půjde podle velmi optimistického plánu.
Ministerské pilíře
McDonnellův plán má tři navzájem se podpírající pilíře. Prvním z nich je proměna způsobu, jímž se budou peníze vydělávat. Mají to zařídit razantní opatření, k nimž patří především záměr nařídit korporacím, aby vydaly deset procent akcií navíc (a de facto tak okradly své stávající akcionáře), jež pak rozdělí mezi zaměstnance. Zároveň mají splnit dosud nespecifikovaná, ale přísná ekologická kritéria, jak slibuje Corbyn, pod hrozbou nuceného odchodu z londýnské burzy.
Komu je to málo, může přičíst zvýšení korporátní daně o více než třetinu, ze stávajících 19 na 26 procent, a podstatné, zákonem stanovené posílení role odborů.
A navrch ještě podstatně progresivnější (labouristé dosud neřekli o kolik) zdanění pěti procent nejlépe vydělávajících fyzických osob. Takto doufají labouristé získat navíc nějakých 45 až 48 miliard liber ročně. Chtějí jimi zaplatit všechno možné. K největším odhadnutelným položkám patří zrušení školného (16 miliard liber ročně) a péče o důchodce (devět miliard liber). K těm obtížně odhadnutelným by mohly patřit pokusy se základním nepodmíněným příjmem.
| Labouristická revoluce v číslech |
|---|
| • 25 miliard liber na transformační fond |
| • 16,3 miliardy liber ročně na školství po plánovaném zrušení školného |
| • 9 miliard liber ročně na péči o stárnoucí populaci |
| • 29 miliard liber v případě zavedení „základního nepodmíněného příjmu“ ve výši současné základní sazby sociálního pojištění |
| • 26 miliard liber ročně labouristickému plánu stále chybí (podle odhadu konzervativního think tanku Institute for Public Policy Research) |
| • 48 miliard liber vybraných na daních navíc ve srovnání s daňovými příjmy současné vlády |
| • 26 procent korporátní daně namísto současných 19 procent |
Zdroje: The Economist, BBC, Financial Times
Třetí pilíř tvoří stejně radikální transformace veřejných služeb. Skutečně dost radikální: znárodňováním. Pošta, železnice, voda a kanalizace patří k nejžhavějším kandidátům.
Celkem vzato chybí labouristům 26 miliard liber ročně, tvrdí think tank Institute for Public Policy Research, a to i v případě, že by vláda dokázala na daních vybrat tolik, kolik si představuje (což by muselo znamenat, že firmy a investoři na převratné změny nijak nezareagují).
Je třeba vzít v potaz, že řečený ústav je blízký Konzervativní straně a je v jeho zájmu servírovat o labouristech jen nehezké věci. Přesto to vypadá, že pokud by se Jeremy Corbyn skutečně stal ministerským předsedou, buď bude muset porušit předvolební sliby a zásadně omezit své plány, nebo porušit jiný vlastní slib, že nebude zvyšovat vládní dluh.
Dále čtěte:
Johnson chce brexit s novou dohodou. Žádá ale zrušení irské pojistky
Brexit bez dohody vydá Británii napospas Trumpovi, varuje lídr opozice Corbyn
Britský soud posvětil Johnsonovu pauzu v zasedání parlamentu před brexitem
Smrtící koktejl pro Británii: Johnson, brexit a skotský nacionalismus
Johnson svým bombastickým jazykem přede zlatou nit. Chlubí se citováním Homéra ve starořečtině
Strach z neřízeného brexitu roste. Británie nepředložila Evropské unii žádný nový návrh
Spor o irskou pojistku lze vyřešit, řekl Babiš k brexitu. Je ale připraven bojovat za české zájmy
