Karel zasvětil svůj profesní
život dřevu. Když se mu naskytla příležitost seberealizace jako truhláře v rodinné
firmě, dlouho neváhal. Navíc později firmu převzal. „Všechno fungovalo dobře
do chvíle, než se začaly kupit nezaplacené zakázky. I když jsem měl nastavený
systém záloh, nestačilo to, zákazníci nedopláceli zbytek. A často to byli lidé,
které jsem dlouho znal,“ popisuje své původní nadšení pan Karel. Bohužel
došlo na nejhorší, peníze stále nepřicházely a zkušený truhlář po několika
měsících bez jedné větší uhrazené faktury ztratil trpělivost.
Rozhodl se svého prominentního
zákazníka, pro kterého na exkluzivní zakázce pracoval v řádech měsíců, zažalovat
o náhradu škody vzniklou setrvalým zanedbáváním povinnosti platit za výkon
práce. U soudu se Karel setkal s pochopením – byla mu přiznána pohledávka
ve výši bezmála 56 000 korun. Uhradil tedy zhruba 12 000 korun za soudní
poplatky spojené s vydáním platebního příkazu, a doufal, že se situace
konečně obrátí k lepšímu.
Nestalo se tak. Karlův zákazník totiž
ve světle přiznání pohledávky ukončil veškeré své podnikání a přihlásil se na
Úřad práce. To významně zamíchalo kartami, a především proměnilo šance na
částku, ve kterou pan Karel doufal, a která měla vést k co nejrychlejšímu
splacení dluhu. „Nevěděl jsem, co dělat. Manželka je na mateřské a na mě
zůstala starost o zajištění celé rodiny. Šokovalo mě, když jsem zjistil, že můj
zákazník očividně netrpěl nouzí, jezdil nadále ve svém drahém automobilu a přes
známé jsem si i zjistil, že byl opakovaně na drahé dovolené. Přesto všechno se
ke mně dostávaly jenom srážky z jeho podpory v nezaměstnanosti.
Nějakých 61 korun měsíčně. Absolutní výsměch,“ kroutí hlavou Karel.
I v tomto případě můžeme
pozorovat další z příkladů vychytralosti neochotných dlužníků. Na její
rizika setrvale upozorňuje Exekutorská komora ČR. Byli to právě exekutoři, kteří
v čase největší krize nabídli panu Karlovi pomoc a situaci vyřešit. Pomalu
se totiž dostával do spirály, kdy už mu hrozila proměna rolí, kdy se stane
z věřitele sám dlužníkem.
Exekutoři pohrozili dlužnému
zákazníkovi mobiliární exekucí, které se zalekl. Nejprve přistoupil na
splátkový kalendář, který sice nedodržoval úplně úzkostlivě, ale celkově se jeho
platební morálka zlepšila. Další posun přišel v červnu – dlužník si našel
oficiálně zaměstnání, způsob vymáhání dluhu přešel do standardního režimu
srážek ze mzdy a Karlova pohledávka tak byla saturována pravidelným měsíčním
odvodem ve výši 2650 korun.
„Ta částka už mi dávala smysl.
Díky ní jsem si mohl začít dávat dohromady vlastní život, postarat se o rodinu.
Byla pro nás v podstatě existenčně důležitá,“ zdůrazňuje Karel.
Situace se ale měla opět zanedlouho změnit. V účinnost totiž vešla nová
legislativní pravidla týkající se právě exekucí formou srážek ze mzdy. „Nová
pravidla celou situaci postavila úplně na hlavu. Původní částka se několikanásobně
snížila. Teď mi každý měsíc chodí přibližně jen 150 až 300 korun, zato
dlužníkovi zůstává mnohem více peněz, nechápu proč? Mám obavy, že nakonec se
dlužníku nebude strhávat vůbec nic. Pokud stát takto nastavuje oficiální
vymáhání, kdy fakticky nahrává dlužníkům, nezbude
mi než se obrátit na nějaké neoficiální vymahače, co jiného mi zůstává?
Karel naráží na debatu, která se
momentálně vede ve Sněmovně ohledně navrhovaných změn exekučního řádu. Tímto
způsobem by mělo dojít k uzákonění rozsáhlého katalogu výjimek pro
dlužníky, k okleštění pravomocí exekutorů při mobiliárních exekucích, nebo
zpoplatnění srážek ze mzdy. Pokud projde poslední jmenované, je opravdu možné,
že pan Karel už žádné peníze neuvidí.
Proti této novele důsledně brojí
Exekutorská komora ČR v čele s jejím prezidentem Vladimírem Plášilem.
Z příběhu pana Karla je patrné, že hrozba mobiliární exekuce byla tou
hlavní motivací, která jeho dlužníka donutila vůbec začít splácet. Další možné
omezení pravomocí exekutorů v této oblasti sleduje s nelibostí i
prezident Plášil: „Nová omezení exekucí jsou prokazatelně úmyslně zneužívána
rozšiřující se skupinou povinných, kteří platit jednoduše nechtějí.“ Zároveň
upozorňuje, že na bezmoc exekutorů nejvíce doplatí právě drobní věřitelé jako
je pan Karel, pro které je efektivní vymáhaní dluhů jedinou zárukou udržení
vlastní životní úrovně.
„Mám pocit, že za každou
další změnou stojí více populismus než záměr dluhovou problematiku řešit. Proto
dlouhodobě navrhujeme ustanovení mezirezortní pracovní skupiny, která bude plně
obeznámena se stávající situací a bude zastávat roli kvalifikovaného poradního
orgánu v procesu legislativních změn,“ navrhuje společný postup šéf
exekutorů. Doufá, že se tak podaří legislativní postup sjednotit, a přistoupit
k němu koordinovaně tak, aby byla šetřena práva věřitelů, a zároveň poskytnuty
úlevy dlužníkům jen v těch případech, které se zakládají na faktických
důvodech hodných zvláštního zřetele.
ČLÁNKY DO MAILU