Evropská unie v rámci nařízení pravidel GDPR předpokládá, že členské státy přijmou výjimky z těchto pravidel pro novinářskou, uměleckou a vědeckou činnost.
Většina členských států unie již takové výjimky má, kromě Česka. Podle vyjádření ministra Brabce se tzv. adaptační zákon, který by potřebnou výjimku zavedl, včas schválit nestihne. V takovém případě by pak ale za méně závažná porušení provozovatelům médií, umělcům a vědcům hrozila pokuta až do výše dvou procent z obratu nebo deset milionů eur. V případě závažnějších porušení dokonce pokuta do čtyř procent z obratu nebo 20 milionů eur.
Hájit zájmy novinářů, vědců a umělců se rozhodl poslanec Patrik Nacher, který připravuje s podporou dalších poslanců pozměňovací návrh k adaptačnímu zákonu GDPR s potřebnou výjimkou.
Jak by měla dle Vašeho názoru Česká republika přistoupit k této výjimce?
Evropské nařízení GDPR předpokládá, že pro novinářskou, uměleckou a vědeckou činnost by měl mít každý stát odchylnou úpravu v zákoně. Tyto výjimky nejsou upraveny na evropské úrovni zejména z důvodu, že každý členský stát má specifickou národní úpravu různých forem svobody projevu a práva na informace. U nás jde zejména o tiskový zákon, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o regulaci reklamy.
K jakým omezením může vést zavedení aktuální verze adaptačního zákona GDPR?
Omezení těchto činností může v důsledku vést k omezení diskuze o věcech veřejných, k omezení ve všech sférách společnosti, které podporují svobodu myšlení a projevu. Ochranu osobních údajů podle mě nelze aplikovat až takto široce, kdy by se naopak ohrozila jiná základní práva jako je právo na informace či svoboda projevu.
Návrh adaptačního zákona ovšem dostatečné široké výjimky z GDPR pro novinářskou, uměleckou a akademickou činnost nepřináší…
Něco přináší, ale bohužel jde koncepčně nevhodnou cestou dílčích kazuistických výjimek. Touto cestou se, pokud je mi známo, vydala naprostá menšina zemí, jako je Slovensko. Návrh zákona se neomezuje jen na test proporcionality, se kterým je česká justice zvyklá pracovat, ale zavadí řadu nových testů, které s sebou přinesou výkladové problémy (zejm. testy dle § 16 odst. 2 a 3 vládního návrhu jako je třeba test vážení zájmů). Absence dostatečně široké výjimky a navrhovaný text zákona vytvářejí právní nejistotu, která by v praxi mohla vést k různým negativním důsledkům.
Například k jakým?
Může dojít například k omezení natáčení z veřejných míst; pokud by to totiž nebylo neproveditelné, každý, kdo by se objevil v záběru, by musel být seznámen s příslušností štábu ke správci údajů. Vznikaly by spory, jestli to pro štáb bylo proveditelné nebo ne. Dalším důsledkem může být omezení zpravodajství z politických či odborových demonstrací; osobní údaje o politických postojích či odborové příslušnosti jsou tzv. citlivými údaji, provozovatelé médií by museli provádět náročný test přípustnosti uveřejnění takovýchto údajů. Dále by hrozilo omezené zpracování reportáží či dokumentů mapující životy národnostních menšin, náboženských obcí a dalších oblastí zahrnující citlivé údaje; opět z důvodů, že u každé jednotlivé osoby zachycené na videozáznamu musí být její zájem na ochraně osobních údajů menší než veřejný zájem na publikaci těchto údajů.
Pokud tedy dostatečně široké výjimky nebudou v adaptačním zákoně přijaty, bude vznikat řada situací, kdy si novináři, umělci a akademici nebudou jisti svými právy a povinnostmi. Budou vystavení také riziku likvidačních pokut ve výši až do výše 20 milionů eur. Lze tedy tento stav řešit tak, aby legislativní prostředí pro výjimky z GDPR bylo jasně specifikované a vysoké sankce neohrožovali právo na Svobodu projevu, jakožto základního práva dle Ústavy ČR?
Vzhledem k riziku likvidačních pokut, popř. časově a finančně náročných sporů je velmi pravděpodobné, že novináři, umělci či vědci budou nuceni přistupovat k autocenzuře. Tyto skutečnosti by pak vedly k nelegitimnímu nepřímému omezování svobody umělecké tvorby, vědeckého bádání, projevu a šíření informací.
Je pravdou, že někteří novináři se nechovají dvakrát odpovědně ve vztahu ke své obrovské odpovědnosti a musím přiznat, že jsem několikrát zvažoval, jestli tento návrh vůbec předkládat a to i z hlediska mých osobních nedávných zkušeností. Ale chci zůstat konzistentní – vždy jsem kritizoval, aby se normy tvořily kvůli těm, kteří je porušují, aby pak ovlivnily všechny a ty, kvůli kterým se přijaly, se je naučí beztak ignorovat, jako tak činili celou dobu. A to platí i v tomto případě. Nechci trestat odpovědné, poctivé a profesionální novináře za ty, kteří jsou jejich protipólem.
