Bytová krize představuje podle starosty Sadiqa Khana největší bariéru rozvoje a prosperity Londýna. Tři ze čtyř firem tam považují zajištění dostupného bydlení za největší překážku získávání nových zaměstnanců. Více než polovina pracovníků veřejného sektoru kritických pro chod města (hasiči, policisté, zdravotníci…) žije za hranicemi Londýna a více než 40 procent zdravotních sester a mladých učitelů plánuje během pěti let opustit metropoli z důvodu neúnosných nákladů na bydlení.
V poslední dekádě nedostupné bydlení - teď mluvíme o bytech pro nižší, možná i vyšší střední třídu - intenzivně řeší další západní metropole jako Mnichov nebo Vídeň. Zatímco tam ale politici hledali recepty, u nás jsme v dobách, kdy si ještě průměrná rodina mohla dovolit luxus koupě vlastního bytu na hypotéku, bojovali s „nenáviděnými“ developery a masivně privatizovali městské byty bez jakýchkoliv alternativ. O to víc to teď bude bolet.
V Praze nyní chybí nějakých 17 tisíc nových bytů, těch sociálních zhruba 20 tisíc. Nápady kandidáta na pražského primátora Jana Čižinského, jak deficit alespoň nezhoršovat, znějí na tuzemské poměry příčetně. Vlastně kopíruje to, co se osvědčilo v zahraničí, a to je dobře. Jejich uskutečnění ovšem narazí na tuzemská specifika.
Povolte to
Povolování stavby bytů v metropoli skutečně v posledních letech drhne - ve srovnání s vzývanou Vídní zvládnou stavební úřady vydat ani ne třetinu stavebních povolení. Podstav pracovníků ovšem nemá jen odvolací odbor magistrátu (kde mimochodem končí skoro polovina vydaných rozhodnutí, což je v rámci republiky unikát), ale většina z 22 pražských stavebních úřadů, kde zároveň probíhá generační obměna, takže asi bude ještě hůř.
Sami úředníci nevidí personální problém nebo platy jako ten hlavní důvod, proč získání stavebního povolení trvá i více než pět let, výjimkou není ani deset. Na vině je podle nich nejednoznačná a stále se měnící legislativa a zdlouhavé soudní přezkumy, u kterých končí značná část vydaných povolení. Rozsudky soudů nestíhají úředníci ani číst, navíc nad nimi občas zůstává rozum stát. Čemu například pomůže zrušené stavební povolení u stojícího (a obývaného) domu kvůli tomu, že v době stavby nebyla dobře řešena staveništní doprava, je trochu záhadou.
Nechte to na profících
Čižinský si uvědomuje, že by se město nemělo pouštět samo do dobrodružství masové výstavby bytů. V posledních letech se ostatně městu nepodařilo postavit ani jeden byt, a jestliže se teď holedbá, že se pustí do jednoho projektu na Černém Mostě, už neříká, že ten pochází z dob primátora Pavla Béma. „V minulosti tu převládl názor, že developeři jsou ti špatní, kteří jdou jen za ziskem, ale ono je za nimi také know-how, které se učili 20 let. Je nereálné, aby město dokázalo postavit byty ve stejných úsporách, efektivitě a kvalitě. Ani náhodou. A když se to teď začne učit, bude se to učit za peníze daňových poplatníků,“ upozorňuje Pavel Kliment, partner KPMG. Cestu vidí podobně jako Čižinský ve spolupráci s developery.
Přečtěte si rozhovor s Janem Čižinským: Řeknu si o sociální byty
Ty sofistikovanější k ní ani nebude muset radnice nutit. Sami po nějakých oficiálních dohodách volají, protože silnice, parky a školky už dnes stavějí a pak je převádějí městu za korunu. „Chybí zde však předvídatelná a pro všechny dlouhodobě platná pravidla, se kterými můžeme jako investor počítat ve svých nákladových kalkulacích,“ říká šéf Central Group Dušan Kunovský. Ten už v minulosti navrhoval, aby developeři přispívali městu do rozvojového fondu podle hrubých podlažních ploch, které na pozemku vzniknou.
Tzv. plánovací smlouvy sliboval před čtyřmi lety už Matěj Stropnický (Zelení), když se stal radním pro územní rozvoj. Skutek ale utekl. Druhou otázkou je, jak takové dohody obstojí v současném právním systému. Šikovný aktivista na nich dokáže bez velkého úsilí rozstřelit vydané povolení s odkazem na tzv. systémovou podjatost (stavební úřady jsou součástí radnic), která jen dokazuje, do jak absurdního kruhu jsme se zavřeli.
Když Čižinský navrhuje, aby část bytů developeři ze svých projektů nechávali městu, kopíruje praxi měst, jako je Mnichov, který tak získává až 30 procent postavených bytů. Tam ale město prodává své zasíťované pozemky (nezřídka i s povolením stavět) developerům už s tímto požadavkem. Praha se ovšem svých největších držav v minulosti za zvláštních podmínek zbavila. Nápad současné garnitury na radnici vykupovat pozemky od developerů s vizí budovat na nich enklávy sociálních bytů ukazuje, jak prostě to jde pokazit.
Jak se žije v hlavním městě?
Život v Praze: práce by byla, bydlení ne
Dále čtěte:
Praha se stává městem pro bohaté a pro chudé, nic mezi tím, říká developer Pardubický
Realitní bublina v Pařížské: byt v centru Prahy vyjde až na 260 tisíc Kč za metr
