Uspořádat výběrové řízení na ledovec, participovat umístění pítek pro ježky, zrušit náměstí a všude vysázet stromy. Na sociálních sítích měly tiskové konference, které uspořádali pražští politici v průběhu horkého léta k boji s klimatickou změnou, úspěch. Kromě vtípků na nápady politiků zaujala diskutující jedna informace, která v médiích zapadla – že vysadit jeden strom v centru města vyjde na půl milionu korun.
Ne, nešlo o posun desetinné čárky, ani si nikdo neposílá malou domů. Náklady ve statisících na jednu „zelenou klimatizační jednotku“ potvrdili týdeníku Euro ti, kteří už nějaké ty stromy ve městě vysadili. Důvod je zřejmý – Praha je natolik prošpikovaná sítěmi, se kterými si kořeny nerozumějí, že je není kde bez složitých přeložek a kopání vysázet. A mimo vnitřní město je zase Praha natolik zelená, že by stálo za to začít pracovat s tím, co už máme.
Konflikt v podzemí
„Je obtížné říci, že dáme stromy do každé ulice. Velmi často narazíme na to, že některé sítě nelze přeložit. V Praze to vůbec není o tom, že se vykope díra a do ní se dá strom. Pohled, že to nejde, je ale také zjednodušený,“ říká Jakub Hendrych z kanceláře veřejného prostoru pražského Institutu plánování a rozvoje. Ten dvakrát týdně vyfasuje helmu a jde na Václavské náměstí dohlížet na revitalizaci prostoru mezi Národním muzeem a bývalým Federálním shromážděním. Součástí jsou i ostrůvky s novými stromy. Město tu použije důmyslný systém takzvaných prokořenitelných buněk, který k nám přišel z Nizozemska. Modulové konstrukce, které se vrství na sebe i do metrové hloubky, umožňují kořenům stromů volně růst v provzdušněném prostoru, aniž by se zemina zhutnila i v extrémních podmínkách.
Přečtěte si rozhovor s šéfem IPR Ondřejem Boháčem:
Šéf IPR Boháč: Za peníze nasypané do Blanky mohly být vyřešeny Bubny, Smíchov a Žižkov
Už před čtyřmi lety vypracoval Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) manuál. Tam, kde se chystá kompletní rekonstrukce ulice nebo veřejného prostranství, vstupuje na scénu se stromy nebo se stromořadím už ve chvíli projektování. Příkladem může být Vinohradská, Sokolovská ulice nebo okolí náměstí OSN, kde bychom se nových stromů měli dočkat. Povedlo se to i u Národního muzea, což znamená, že se podaří vysadit stromy bez toho, aby se kvůli nim muselo všechno rozkopat a překládat, bez čehož se ozelenění centra jinak neobejde. I tak ale tam podle Hendrycha půjde cena za jeden strom do statisíců.
Jančíkova betonová koryta
Jeden z úletů éry legendárního starosty Prahy 5 Romana Jančíka mohl být právě produktem komplikací s výsadbou stromů. Betonová monstra, kterých nakoupil před sedmi lety 245 za téměř 20 milionů, ovšem kromě toho, že nejsou právě funkční – stromy v nich spíše živoří – bránila v chůzi po chodnících. Městská část se jich až do letošního srpna nemohla úplně zbavit, aby nemusela vracet dotační peníze z programu Ministerstva životního prostředí boje proti emisím prostřednictvím zeleně. Teď se rozhodla, že je nabídne veřejnosti. Radnice chce alespoň zasadit stromy, které v truhlících přežily – z pěti set sto sedmdesát – do parků v Praze 5. Míst, kde by sítě umožnily v nějakém reálném čase umístit stromy přímo do ulic, už totiž moc nemá.
Obří betonové truhlíky jsou symbolickým pomníkem někdejšího starosty Prahy 5 Milana Jančíka
Zelený populismus
Za populismus označuje boj některých politiků s horkem prostřednictvím slibů masové výsadby stromů (Piráti si dali závazek vysázet v Praze milion stromů během osmi let) Petr Hlaváček, praktikující architekt a předseda Gremiální rady IPR. Poukazuje na to, že Praha je vlastně velmi zelené město, což si každý může ověřit při pohledu z letadla. Metropolitní plán počítá s tím, že v roce 2030 budou tvořit zelené plochy 52 procent rozlohy, a to je více než má Vídeň s 50 procenty, a ta je obecně považována za premianta. Společnost TravelBird letos dokonce Prahu označila za nejzelenější město ze všech světových metropolí s 56 procenty v poměru ploch zeleně k celkové ploše.
Zelená buňka. U Národního muzea použije město důmyslný systém tzv. prokořenitelných buněk, který k nám přišel z Holandska. Modulové konstrukce, které se vrství na sebe i do metrové hloubky, umožňují kořenům stromů volně růst v provzdušněném prostoru
Ze statistik IPR zase vychází, že na jednoho obyvatele metropole připadá 40 metrů čtverečních městské zeleně, zatímco Vídeňan má „zeleniny“ 24 metrů. „V Praze je velké množství zeleně, hlavně v prstenci modernistického města, která by se dala nazvat městskou buší. Zde jsou potřeba investice na rekultivace a zpřístupnění,“ dodává Hlaváček.
Jestli ale někde stromy chybějí, je to právě centrum. „Vysadit jeden strom tam, kde nerostl, nás stojí stovky tisíc korun a je to práce minimálně na jedno volební období,“ potvrzuje starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Před čtyřmi lety přijal závazek vysadit stovky stromů jako takzvanou náhradní zeleň za tu, která nakonec nebude na Ústřední čistírně odpadních vod v Troji. Aby se vůbec podařilo všechny tyto stromy „udat“, nabídla Praha 7 stromy i obyvatelům, aby si je vysadili do vnitrobloků. „Dá se říci, že je to akce složitější než postavit dům. Potřebujete stejná vyjádření včetně hasičů. Ti k nám jezdili i s žebříky a zkoušeli, jestli jim stromy nebudu bránit v zásahu,“ vysvětluje Čižinský. Praze 7 se za minulé čtyři roky podařilo s vypětím všech sil vysadit 285 stromů. Přesto Čižinský tvrdí, že jiná cesta není. Jinak se prý zalkneme.
Dále čtěte:
Voda v časech sucha aneb Konec partnerství
Čím dál nedostupnější bydlení: Praha už je dražší než Mnichov
Jak se změní Česko? Teplo jako na Jadranu a pořádné sucho, na citrony ale zapomeňte
