Poranění míchy v mnoha případech znamená částečné či úplné ochrnutí svalů a závislost na invalidním vozíku. Nyní mají tito pacienti novou naději. Jak ukazují poslední výzkumy, ztráta pohybu nemusí být trvalá. Což ostatně potvrzuje i příběh Michela Roccatiho, který po nehodě na motorce v roce 2017 ochrnul na spodní část těla. Po třech letech se ale opět postavil na nohy.
Za jeho pokrokem nestojí zázrak v pravém slova smyslu, ale průlomový páteřní implantát, který do svalů vysílá elektrické impulzy, jež simulují činnost mozku. Jeho použitím vědci navazují na dlouhodobě probíhající výzkum v dané oblasti a věří, že by tato inovace mohla jednoho dne pomoci i lidem s těžkým poraněním páteře. A to nejen stát, ale také chodit a cvičit.
„Tyto elektrody byly delší a větší než ty, které jsme implantovali dříve, a díky této nové technologii jsme mohli získat přístup k většímu počtu svalů,“ uvedla pro Science Alert Jocelyne Blochová, která pracuje jako neurochirurg v univerzitní nemocnici v Lausanne a na studii, publikované v časopise Nature Medicine, se podílela.
Plavání, kánoe i chůze do schodů
Kromě Roccatiho vyzkoušeli vědci implantát na dalších dvou pacientech, přičemž i u nich došlo k pozitivním výsledkům. Jejich dosažení však nebylo snadné a kromě podpůrných tyčí vyžadovalo také značnou sílu horní částí těla. „Není to tak, že by se stal okamžitý zázrak, to ani zdaleka ne,“ upozornil Gregoire Courtine, neurolog ze Švýcarského federálního technologického institutu, který spolu s Blochovou výzkum vedl.
Po implantaci musel Roccati začít s rehabilitacemi, přičemž do čtyř měsíců zvládl chodit pouze s rámem pro udržení rovnováhy. Nyní dokáže stát po celé dvě hodiny a ujít téměř kilometr bez zastavení. Kromě toho byl spolu s ostatními účastníky studie schopný chůze do schodů, plavání i jízdy na kánoi.
Odborníci vysvětlují, že postupné zlepšení funkce svalů závisí na elektrické stimulaci, která se spouští prostřednictvím počítače, jenž aktivuje vzorec pulzů. Tento počítač však musí mít pacient stále u sebe. Dva z nich už každopádně dokážou svaly aktivovat pouze za pomocí vlastní vůle, byť zatím jen nepatrně.
Minimálně rok bez pohybu
K tomu, aby mohl být implantát do páteře aplikován, musí od zranění uběhnout alespoň celý jeden rok. A ačkoli vědci do budoucna doufají ve výrazné zkrácení tohoto časového horizontu, zatím to kvůli průběhu rekonvalescence po nehodě možné není. V počátcích se proces uzdravování totiž výrazně mění, což znemožňuje zaznamenávat pokroky. Progres by navíc komplikovala i bolest.
Doba, která od nehody uplynula, není jediným kritériem. Implantáty jsou zatím vhodné pouze pro osoby s poraněním nad hrudní míchou, protože je zapotřebí alespoň šest centimetrů zdravé tkáně.
Myšlenka využití elektrických impulzů pro léčbu míšního zranění vzešla z technologie, která se využívá k regulaci bolesti. Podle odborníků má však i další potenciál - ukázalo se například, že dokáže regulovat krevní tlak u pacientů s poraněním míchy, kromě toho rovněž plánují zveřejnit studii o jejím využití u těžké Parkinsonovy choroby.
Než bude implantát k dispozici i pro pacienty mimo klinickou studii, čeká vědce ještě spousta práce. Mezitím plánují miniaturizovat počítač, který impulzy aktivuje. Ten chtějí ovládat pomocí chytrého mobilního telefonu. „Věříme, že technologie neurologické stimulace má před sebou zářnou budoucnost,“ říká Courtine a dodává, že ještě letos hodlají zahájit rozsáhlé testování na 50 až 100 pacientech ze Spojených států a následně i Evropy.