Kolik času stráví běžný člověk koukáním do mobilu? Hodinu v MHD a pak několik dlouhých chvil, které začaly pouhým podíváním na hodinky. V budoucnu už nás možná nebude trápit, kolikrát za den zkontrolujeme Facebook, protože v něm budeme žít. Marku Zuckerbergovi nestačí sociální síť, do pěti let chce vytvořit fiktivní prostor, kterému říká metavesmír. Prý ho to napadlo už na základní škole a podle webu CNN na nedávné videokonferenci slovo metavesmír pronesl dokonce dvacetkrát.
V rozhovoru pro the Verge říká, že jeho společnost se zatím zaměřovala na komunity, tvůrce a komerci. To vše se může ve virtuální realitě spojit a vytvořit úplně nový celek. „Všechny naše zájmy dohromady oživí metavesmír,“ slíbil tvůrce sociální sítě. Ačkoliv se na šéfa Facebooku valí problémy ze všech stran (možná že právě proto), uniká k velkolepému nápadu, který se zatím objevoval jen ve filmech a literatuře.
Pojem metavesmír poprvé použil spisovatel Neal Stephenson, když v roce 1992 napsal román Snow Crash. Jeho hlavní hrdina žije s dalším spolubydlícím v bytě o velikosti kontejneru a uniká do virtuálního světa, kde může stvořit cokoliv. Ovšem stejně jako ve zkorumpované realitě jeho bezútěšného světa i zde kvete násilí a podvody. Aktuálně si možná snadněji vzpomeneme na umělý svět ve filmu Ready Player One. Nicméně všechny koncepty virtuálních vesmírů spadají spíše do žánru dystopie, protože fiktivní světy představují útěk ze skutečnosti, v níž její obyvatelé nechtějí žít. Tak proč o nich mluví podnikatelé, vědci ze Silicon Valley a firmy od Epic Games po Microsoft?
Stvořit si vlastní vesmír
Fiktivní vesmír totiž už do jisté míry existuje, nebo to aspoň tvrdí výše zmíněný autor hry Fortnite. Kromě toho, že v online turnaji spolu mohou hráči bojovat a povídat si přes mikrofon, čímž dohání své rodiče k šílenství, tam staví vlastní světy. Kupují si domy a tvoří virtuální města. Celého děje se účastní miliony hráčů a někteří z nich už investovali tisíce dolarů do fiktivního vybavení. V umělých vesmírech si tak v podstatě vytyčili první pozemky. Výstavbě celých světů se blíží i další populární hry Minecraft či Roblox.
„Abychom dosáhli naší vize metavesmíru, musíme vybudovat spojnice mezi dílčími minisvěty. Tak se zbavíme fyzikálních omezení a budeme se mezi nimi přesouvat stejně snadno, jako se pohybujeme doma z jedné místnosti do druhé,“ napsal Andrew Bosworth, šéf facebookové odnože pro virtuální realitu Reality Labs. Koneckonců virtuální realita je už relativně běžná atrakce, takže technicky je tento sen téměř dosažitelný.
V tomto okamžiku vstupují do debaty velké firmy. Ředitel Microsoftu Satya Nadella minulý týden uvedl, že jeho společnost pracuje na výstavbě metavesmíru. Firma Epic Games v dubnu spustila investiční kolo, v němž na podporu svých ambic v metavesmíru shání miliardu dolarů. Hodnotu firmy, která je mimo jiné autorem hry Fortnite, to vystřelilo ke třiceti miliardám dolarů. A v červnu spekulant Matthew Ball pomohl spustit burzovně obchodované fondy, aby lidé mohli investovat do vývojářů metavesmíru, včetně výrobce grafických karet NVIDIA a herní platformy Roblox.
Pocit přítomnosti
I přes mediální ohlas má myšlenka zatím dosti abstraktní obrysy. Experti se například nemohou shodnout na tom, co přesně metavesmír je. Základní koncept spočívá v tom, že by se jednalo o alternativní virtuální realitu, kde se po nasazení brýlí budete moci procházet a v podobě zvoleného avatara interagovat s ostatními. V různých pokusech o definice padají slova jako „vtělení“ nebo „pocit přítomnosti“, z čehož je jasné, že tato zkušenost bude působit mnohem reálněji, než pouhé listování na displeji mobilu.
Podle investora Michaela Balla má metavesmír přesah mezi fyzickým a virtuálním světem, obsahuje plně vyvinutou ekonomiku a jeho uživatelé mohou vstoupit v umělé realitě kamkoli, bez ohledu na to, kdo provozuje jakou část kódu. Nikdo však neví, jak přesně se to provede.Ma cestě k realizaci projektu chybí ještě spousta let a miliardy dolarů. Ucítíme dotek? Budeme procházet po ulicích s nasazenými VR brýlemi? A měli bychom virtuální realitu vůbec chtít?
Nemožné ihned, zázraky do tří dnů
Zuckerberg říká, že metavesmír s sebou přinese neomezené příležitosti pro umělce či jiné tvůrce žijící daleko od sebe, nebo že nahradí videohovory v oblastech, kde osobní setkání kvůli nákaze stále představuje nebezpečí. Navíc spousta lidí má příbuzné na druhé straně světa a díky fiktivnímu vesmíru se s nimi budou moci „vidět“ třeba denně. Metavesmír bude krokem následujícím po kyberprostoru. Ball to ilustruje na příkladu, že bude například možné si v jedné hře zakoupit zbraň a používat ji ve druhé, a navrch se s ní ještě chlubit přátelům na sociální síti.
„Myslím, že je přirozenější se setkávat s lidmi osobně než klikat na mřížku aplikací na svítící krabičce,“ tvrdí Zuckerberg. Proto nechce trávit čas zíráním do virtuální reality. Chce v ní žít. Podobný koncept má i své odpůrce. „Ohledně fiktivního vesmíru nejvíc pochybuji, jestli jsme na něj připraveni,“ říká Avi Bar-Zeev, zakladatel AR a VR konzultační firmy RealityPrime a bývalý zaměstnanec Applu, Amazonu a Microsoftu, kde pracoval na VR brýlích HoloLens. „Jsme dostatečně emocionálně vyspělí, abychom vstoupili do obrazovek, které nás dělí od napsaných slov?“ ptá se. „Chceme začít komunikovat na osobnější úrovni, nebo to bude stále pár hlupáků kazit všem ostatním?“
Virtuální zlato
Zastánci metavesmíru tvrdí, že by mohl mít obrovský byznys potenciál – bude to zcela nová platforma, kam půjde prodávat digitální zboží a služby. „Pořád přemýšlíme, jak začlenit technologii do svých životů, abychom vylepšili komunikaci s ostatními. Toto je jedna z možností,“ uvedl Bar-Zeev.
Podle šéfa Facebooku by měl fiktivní vesmír, podobně jako sociální síť, žít hlavně z reklamy, což s sebou ponese problémy. Bar-Zeev se například obává, že vznikne nerovnost mezi lidmi, kteří si budou moci dovolit zaplatit přístup bez reklam, a těmi, jimž budou billboardy doslova skákat pod nohy. Počítačoví experti taky varují před zneužíváním dat či podvodníky, kteří by mohli těžit z toho, že pokud budeme velkou část životů trávit v metavesmíru, bude o nás platforma vědět všechno, a taky do virtuálních produktů investujeme značnou částku peněz. Zakoupené zboží však nebude reálně existovat, což dost usnadňuje jeho odcizení. Sci-fi romány nás rovněž naučily, že ve virtuálních světech můžete kohokoliv přesvědčit o čemkoli, když utváříte celý jeho svět.
Miliardy obyvatel metavesmíru?
Facebook už má nyní na tři miliardy uživatelů a popularita Instagramu je ještě větší. Kromě toho teď Zuckerberg začal pracovat na vlastní virtuální realitě pod hlavičkou Reality Labs, do jejíchž čela dosadil viceprezidenta Instagramu Vishala Shaha. Pod konglomerát zároveň spadají i firmy, které se věnují vývoji AR a VR, největší z nich je Oculus, která vyrábí brýle Rift. Na vývoji metavesmíru pro Zuckerberga pracuje 10 000 lidí a další vývojáři z konkurenčních společností se je snaží dohnat, ačkoli možná jen čistě proto, aby jim nic neuteklo.
Pokud Facebook závod o metavesmír vyhraje, získá v něm monopolní postavení, což znamená mimo jiné neomezenou zásobu dat o svých uživatelích. Už nebude omezen jen tím, co si jeho klienti píší nebo kam klikají, ale uvidí, kam chodí, jak se chovají a o čem mluví. „Byla by to přímá cesta do našeho podvědomí, a to je pro datového kapitalistu zlato,“ uvedla pro BBC expertka na virtuální realitu Verity McIntosh.
Podobně jako dnešní internet, metavesmír nespočívá v jediné technologii, která se zničehonic zapne, ale spíš se jedná propojený a spolupracující ekosystém, řekl Jesse Alton, vedoucí Open Metaverse, opensourcové skupiny, která vyvíjí standardy pro metavesmír. Připomíná, že fiktivní svět jako takový je relativně starý nápad, který vždycky někdo vytáhne na světlo. Pak se odhalí, jak by byla jeho realizace náročná, a zase se od něj upustí. Nyní si Alton ale myslí, že vesmír má větší naději na skutečné dotažení technologie do konce, protože lidé si díky lockdownu začali na virtuální setkávání zvykat a mnozí se ke starému životu vracet nechtějí. Ball s ním souhlasí a dodává, že počítačové technologie js již dostávají na potřebnou úroveň. Nakonec ale záleží, stejně jako ve filmu Ready Player One, hlavně na uživatelích, kteří si budou muset položit zásadní otázku: Chceme skutečně žít ve virtuálním vesmíru?
