Boj o průtok. Nové vládní nařízení určí, kolik vody má zůstat v řekách

9. 9. 2018

„Kdo si chce půjčit, má dneska s bankami problém,“ říká pražský hoteliér a předseda Cechu provozovatelů Malých vodních elektráren v jedné osobě Vladimír Zachoval, zatímco na monitoru notebooku ukazuje na statistiku výroby své malé vodní elektrárny v České Vsi u Jeseníku.

Je patrné, že zdroj prodělal od roku 2010 několik hubených let. „V roce 2015 jsme dosáhli historického minima, rok 2011 byl také velmi špatný a špatný byl v podstatě i rok 2016, kdy nás zachránil až podzim. I letošek je zatím velmi špatný, protože jsme neměli jaro. Je to dáno úrovní spodní vody, která se plní především ze sněhu,“ komentuje Zachoval, jaké dopady mají stále častější sucha na tuzemskou výrobu elektřiny z vody.

Trend potvrzují i statistiky Energetického regulačního úřadu. Produkce turbín českých vodních elektráren se sice v jednotlivých letech velmi liší a například rok 2013 byl s 3761,7 gigawatthodiny vodní elektřiny rekordní. Šlo však o naprostou výjimku a za posledních pět let se celková výroba třikrát propadla pod dva tisíce gigawatthodin ročně a jednou jen těsně dosáhla na tuto hodnotu. K tomu nedošlo deset let předtím ani jednou. Z dlouhodobého hlediska tedy výroba elektřiny z vody v Česku postupně pomalu, ale jistě klesá.

Navzdory tomu Zachoval v samotném suchu hlavní problém tuzemských vodních elektráren nevidí. Je to i proto, že elektrárna v České Vsi prošla v letech 2009 kompletní modernizací. Původní Francisovy turbíny nahradily Kaplanovy turbíny speciálně uzpůsobené pro horský terén. Ačkoliv očekávaných 1,5 milionu kilowatthodin ročně se od té doby zatím vyrobit nepodařilo, elektrárna navzdory nedostatku vody produkuje mnohem více elektřiny než před obnovou zařízení. Podobně postupují i další provozovatelé elektráren. Třeba ČEZ si hodně slibuje od násoskové vírové turbíny, která nově funguje na elektrárně Želina a která umožňuje vyrobit dostatek elektřiny i na nízkoprůtokových a nízkospádových lokalitách.

Příčina skepse provozovatelů vodních elektráren i financujících bank spočívá tedy v něčem jiném. „Prostředí je nestabilní,“ vysvětluje Zachoval. Stejně jako celé odvětví zelené energetiky prochází i vodní elektrárny obdobím nejistoty od dob solárního boomu na přelomu let 2009 a 2010. V minulosti se to projevilo zbytečným požadavkem na notifikaci Bruselu ze strany bývalé šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, v současnosti dělá hydroenergetikům těžkou hlavu především návrh vládního nařízení z dílny ministerstva životního prostředí, které má určit způsob stanovení takzvaného minimálního zůstatkového průtoku.

Ohrožení samotné existence

Minimální zůstatkový průtok je klíčový ukazatel vypovídající o tom, kolik vody musí v řece či potoce zůstat, a jaké množství je tedy možné odčerpat. Doposud se stanovoval podle metodického pokynu ministerstva životního prostředí. Podle resortu to však neodpovídá aktuálnímu vodnímu zákonu a minimální průtok je nutné stanovit nařízením vlády. Navíc jsou současná pravidla nejednotná a především nezohledňují dopady na živočichy, rostliny a další akvatická společenstva.

Nově navržená pravidla tak mají po dle ministerstva navýšit minimální zůstatkové průtoky zhruba o osm až 17 procent pro období od května do ledna a o 18 až 25 procent pro únor až duben. O to méně vody pak zbude pro elektrárny, ale také průmysl či zemědělství. O nastavení pravidel se tak rozhořela mezi zainteresovanými stranami ostrá bitva, v jejímž rámci si pro sebe chtějí zajistit co nejlepší podmínky.

Jak se změní Česko? Teplo jako na Jadranu a pořádné sucho, na citrony ale zapomeňte

Vlastníci elektráren se především obávají, že chystaná úprava by mohla zarazit další rozvoj i mezi skeptickými Čechy relativně oblíbených vodních elektráren a zkomplikovat existenci těm stávajícím. „Obavy vyvolává především možnost stanovovat minimální zůstatkový průtok dle volného uvážení úředníků vodoprávních úřadů, kde necítíme ani odbornost, ani nestrannost,“ obává se Zachoval. V prvé řadě však vlastníci elektráren bojují za to, aby nová pravidla neumožňovala revizi již vydaných vodoprávních povolení a také aby rozhodnutí, kterým vyprší platnost, byla prodlužována podle stávajících pravidel.

Na své straně mají přitom silné hráče, jako jsou ministerstvo průmyslu a polostátní ČEZ, který má ve svém portfoliu vedle velkých zdrojů jako Orlík či Slapy i řadu malých vodních elektráren. Podle mluvčího firmy Martina Schreiera mohou nová pravidla zásadně zasáhnout do právní jistoty provozovatelů malých vodních elektráren i jejich ekonomiky a případná změna vydaných povolení může „ohrozit samotnou existenci dotčených podnikatelských subjektů“.

A v neposlední řadě připravovaný předpis bedlivě sledují i zemědělci. Podle Jiřího Felčárka z Agrární komory by v případě veder a nedostatku vláhy, jaké Česko postihly letos, mohlo v některých lokalitách dojít k zákazům odběrů vody i na několik měsíců. „Jsme tedy pro to, aby se našel vyvážený kompromis mezi požadavky na zemědělské hospodaření a ochranou krajiny,“ říká Felčárek.

Nahlas suchý jez!

Na opačné straně barikády stojí ochránci přírody v čele s Agenturou ochrany přírody a krajiny a také vodáci. I v tomto případě nejde o žádného bezvýznamného hráče. Podle Petra Ptáčka, který má za vodáky tuto agendu na starost, se kvůli průtokům spojil Český svaz kanoistů, Český svaz turistů, Svaz vodáků České republiky a Junák, které dají dohromady kolem sto tisíc členů. Za vyšší zohlednění rekreačního využití toků bojují i některé obce s vlivným Svazem měst a obcí v zádech.

Podle přívrženců navýšení minimálních zůstatkových průtoků jsou současné limity nastaveny historicky neúměrně nízko. A ani ty někteří vlastníci elektráren nedodržují. Vodáci dokonce rozjeli projekt Suché jezy.cz. Na webové stránce je možné nahlašovat lokality, kde stav vody kvůli vysokým odběrům neodpovídá ani současným pravidlům. Provozovatelé stránky pak nahlašují podezřelé elektrárny České inspekci životního prostředí.

Výsledky kontrol dávají přitom kritikům elektráren za pravdu. Ve velmi suchém roce 2015 prověřili inspektoři celkem 146 elektráren, správní řízení přitom odstartovali v 31 případech, tedy u více než pětiny kontrolovaných zdrojů. V následujících letech podíl elektráren nedodržujících minimální průtok poklesl, loni neprošlo kontrolou 15 procent zdrojů. Nedostatek vody však nebyl tak kritický jako v roce 2015.

Vodáci rozjeli projekt Suché jezy.cz. Na stránce je možné nahlašovat lokality, kde stav vody kvůli vysokým odběrům neodpovídá ani současným pravidlům.

Za letošní opět velmi suchý rok budou podrobné výsledky kontrol k dispozici až později. Podle mluvčí inspekce Radky Nastoupilové se kontroloři letos zaměřili na oblast jižní Moravy, která je suchem zasažena nejvíce a kde je také relativně hodně vodních elektráren. Zatím provedla ve Zlínském a Jihomoravském kraji 21 kontrol. „Porušení bylo zjištěno pouze v jednom případě, ale tato kontrola zatím nebyla ukončena. Z toho důvodu není možné poskytnout více informací,“ informovala mluvčí Nastoupilová.

Ani vodáci přitom nejsou s chystanou změnou stanovení minimálních průtoků úplně spokojeni. „Například na dolní Sázavě je v současnosti minimální průtok tři kubíky, a pokud se zvedne na 3,5 kubíku, řeka zůstává stále nesplavná,“ říká Ptáček. Vodáci požadují, aby na vybraných rekreačních tocích muselo v období od května do srpna zůstat denně osm hodin vody ještě více, než kolik navrhuje ministerstvo. Podobně jako hydroenergetici předkládají přitom ekonomické argumenty. „Vodní turistika generuje miliardové obraty a věnují se jí tisíce lidí,“ dodává Ptáček.

Pokud vezmeme v potaz prognózy klimatologů o ještě větších nedostatcích vody, je jasné, že z boje o průtok nemůže vzejít žádný totální vítěz, pouze těžce vybojovaný kompromis, který zajistí základní existenční podmínky pro všechny zúčastněné strany. Žádné z odvětví však nemůže příliš počítat s tím, že by ho v následujících letech čekala éra ničím nebrzděného rozvoje. Odhadovaný potenciál dvou stovek malých vodních elektráren se tak zřejmě vybudovat nepodaří.