Obří jezero sladké vody objevili vědci nedaleko atlantického pobřeží Spojených států. Rezervoár o objemu 3000 kilometrů krychlových může být díky minimální salinitě novou zásobárnou pitné vody.
Když v 70. letech minulého století průzkumné vrty hledající ložiska ropy prokázaly na několika místech přítomnost sladké vody ukryté pod oceánskou masou, považovali to vědci za „izolované kapsy“ a nález označili za pouhou kuriozitu.
Anomálii se nyní rozhodli prozkoumat vědci z Kolumbijské univerzity a oceánografického institutu Woods Hole. Strávili 10 dní na palubě lodi, která vlekla elektromagnetické senzory při pobřeží států New Jersey a Massachusetts. Monitorováním pohybu elektromagnetických vln pod hladinou pak zmapovali velký rezervoár sladké vody obklopené slanou vodou.
Sladkovodní jezero se nachází podél kontinentálního šelfu:
Podmořský sladkovodní bazén se nachází zhruba 80 kilometrů od pobřeží v hloubce začínající na 183 metrech pod hladinou a rozpíná se na ploše dlouhé stovky kilometrů.
„Věděli jsme, že pod hladinou se nacházejí izolovaná místa se sladkou vodou, netušili jsme však, v jakém rozsahu,“ uvedla vedoucí autorka studie Chloe Gustafsonová z Kolumbijské univerzity pro web Phys.org. „V jiných částech světa mohou být takové rezervoáry důležitými zdroji pitné vody,“ dodala.
Sladká voda se v oceánu usazovala při tání ledovců na konci doby ledové před několika tisíciletími. Roztátý led vytvořil mocné toky, které proudily přes kontinentální šelf do oceánu. Jak se hladina zvedala, sladká voda zůstala „uložena“ jako sediment.
Obáváte se nedostatku vody v Česku?
Geologové podobné rezervoáry nazývají zvodně. Na souši jde o spojité těleso podzemní vody v hornině. Zvodeň nalezená v oceánu je údajně větší než největší známá zvodeň na pevnině.
Vzhledem k velikosti zvodně vědci předpokládají, že je „napájena“ podzemním proudem sladké vody i v současnosti, a domnívají se, že podobných jevů může být na světě více v místech s podobnou topografií.
Web Quartz uvádí, že nejde o stoprocentně sladkou vodu. Pevninská sladká voda má koncentraci méně než jedna částice soli na 1000 částic vody. V oblastech blízko dna má zvodeň podobnou salinitu. Směrem k okrajům se salinita zvyšuje. Přesto je hranice jasně patrná – na okraji má zvodeň zhruba poloviční salinitu než okolní oceán. I to Quartz považuje za hodnotu, se kterou si snadno poradí odsolovací stanice a takovou vodu změní v pitnou.
Čtěte také:
Izraeli dochází voda. Vysychající Galilejské jezero se má napájet z moře
Dále čtěte:
Stromy vědí, kde je zlato. Těžaři toho chtějí využít
