Říká se, že městskému člověku nedochází, co se to v poslední době děje s českou přírodou, protože mezi paneláky nebo na náměstích neuvidí vysychající studny, uschlé stromy ani vyprahlou půdu. Není to pravda. Jakmile vyjede – autem nebo na kole – z města, hned na prvním svažitém poli nebo lánu rychle zjistí, že zemědělci nerespektují základní pravidla.
Aby byla půda chráněná před erozí, má se obdělávat po vrstevnici. Jenže většinou je to tak, že traktory jezdí nahoru a dolů, a když pak přijde déšť, voda spoustu důležité hlíny navždy odnese. Ročně tak z Česka mizí 21 milionů kubíků kvalitní půdy.
Tato ztráta nezpůsobuje pouze sníženou úrodnost polí. Možná ještě důležitější je, že se rapidně snižuje schopnost půdy držet v sobě vodu a šetřit si ji na suchá období. „Kapacita zemědělských půd u nás na vázání vody je 8,4 miliardy kubíků vody, současný stav je asi jen pět miliard,“ spočítal Josef Fanta, jeden z největších znalců lesa a krajiny.
A v tom spočívá jedna z obřích potíží, protože ani zbylá zemědělská půda nedokáže zadržet tolik vláhy, kolik by mohla. I když by měla fungovat jako houba, která umí vsáknout mnoho litrů vody, připomíná spíš jen prašný skelet bez jakékoliv absorpční schopnosti. „Voda neproniká do hloubky, ale sjíždí ze svahů a bere s sebou tu jemnou zeminu, která řekami mizí do moří,“ ukazuje Fanta na příkladu polí na rakovnických plošinách.
Chemické huntování
Důvod není nijak těžké najít. Z hlíny se prostě vytratila organická hmota. Může za to způsob, jakým na většinou pronajatých polích hospodaří velké podniky. Místo tradičního hnojení používají chemikálie a zlepšovadla, které sice krátkodobě plodinám pomůžou, ve výsledku ale půdu jen ruinují a dělají z ní téměř neplodnou změť suchých hrudek.
Uschlý ráj to na pohled. Česká krajina se začne proměňovat
Vrátit české zemině život nebude nic jednoduchého. To, co třeba během války udělal nacistický Berlín, už není v dnešních podmínkách reálné. Černozem si bral z úrodných oblastí na východě Evropy. „Když Němci za druhé světové války vozili vojáky na ruskou frontu, nazpátek odváželi půdu a rozhazovali ji na písčitá pole v Sasku,“ řekl týdeníku Euro Jiří Němec z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Na těchto půdách se daří téměř všemu, především pšenici a dalším obilovinám. Z jednoho hektaru se dá sklízet deset i více tun obilí,“ upřesnil.
Jedinou možností je dnes co nejrychlejší ústup k přirozenějšímu obdělávání půdy, které do ní vrátí tolik potřebnou organickou hmotu. „Dřív mělo zemědělství vyrovnaný poměr mezi rostlinnou a živočišnou výrobou, a tak vznikal hnůj, který se vyvážel na pole, a byla z něj zemina, což se dnes neděje,“ nastiňuje Josef Fanta. Upozorňuje na to, že po roce 1989 se velmi rychle přišlo na to, že rostlinná výroba je mnohem výnosnější než živočišná, a z pastvin proto začala vznikat pole.
Prasklý chladič
Jenže čeští politici zatím nevidí celý zádrhel jménem sucho komplexně. Bobtnající krizi chtějí řešit stavbou nových přehrad – z nich se však voda do vysušené půdy nedostane –, propojením krajských vodohospodářských soustav nebo chytáním dešťovky. Bez fungující a živé půdy, jež dokáže alespoň lokálně zmírňovat extrémní sucha a teploty, jsou ale všechna tato opatření naprosto zbytečná.
Celé aktuální „snažení“ připomíná situaci, kdy automobilu praskne chladič a řidič nebude řešit, jak ho opraví, nýbrž se prostě smíří s tím, že co deset kilometrů zastaví a dolije kapalinu.
„Vrátili jsme se do feudálních dob a máme tady obrovské latifundie, na kterých se hospodaří způsobem, z něhož by mému dědkovi bylo zle. Nerozhoduje selský rozum, ale zisk,“ oglosoval Josef Fanta suchou tragédii české krajiny.
| Jak zachránit půdu |
|---|
| Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy upozorňuje například na technologii striptill, jež se začíná prosazovat při pěstování kukuřice. Jde o pásové zpracování strniště do hloubky 35 centimetrů. „Ztráta půdy, respektive vody z pozemku se tím sníží až o 80 procent,“ vypočítá Vopravil.
Další variantou, jak ochránit pole, jsou třeba i rozházené balíky slámy nebo proutí a fólie. Směrují odtok vody tak, aby sediment včetně kvalitní půdy neodcházel pryč a zemědělci s ním mohli dál pracovat. Variantou je i hluboké podrývání plodin – voda se tak dostane do podzemí a neodteče. |
Čtěte také:
Zdražit, nepojistit, nepůjčit. Banky a pojišťovny mají na rizika spojená se suchem jednoduchý recept
Na suchu. Nedostatek vody trápí elektrárny i teplárny
Hosté a vetřelci, co táhnou na sever. Klimatická změna způsobí i stěhování zvířat
Málo masa, sem tam brouk. Proměna zemědělství se dotkne hlavně masité stravy
Pšenici z českých polí vytlačí výnosnější plodiny, říká expert na klimatické změny
Kvetoucí byznys v éře sucha: odsolenou mořskou vodu pije už 300 milionů lidí
Sucho v Česku: třetina území je na nejhorších stupních, tropické teploty situaci ještě ztíží
Výlet do Slunečního města. Nové domy budou zelené a naučí se chytat vodu
Voda z řek má dobíjet elektrické taxíky ve městech. Projekt podpořil Brusel
Dům bez inženýrských sítí? Česká firma chce uspět v éře klimatických změn
